Krása nezná hranice. Ať se děje cokoliv, nesmíme to zapomenout

Je úterý 28. ledna, pravděpodobně ještě noc, tipuju, jak se tmou natahuju po telefonu na nočním stolku. „Vysuším si vlasy, hodím na sebe oblečení a vyrážím,“ svítí na mě ze zprávy na WhatsAppu. Čas: 6.58. Do háje. Teda… Do koupelny. A rychle. Utíkám přes hotelový pokoj, jak jen může utíkat někdo, kdo se právě probral, a cestou proklínám funkci odkládání budíku. O necelou půl hodinu později se otevírají dveře výtahu a v lobby už vidím čekat Danielu. Není jenom krásná – je senzační. Nejoriginálněji oblečený člověk v místnosti a dost možná i v tomhle městě, a to jsme v Kodani, jednom z nejstylovějších míst světa. (Když mám to štěstí, že se naše cesty někde, ať už kdekoliv na téhle planetě, zrovna náhodou protnou, doufám alespoň v rychlou kávu.)

„Fotili mě do americké Vogue. Mám z toho obrovskou radost, ale kdo ví, třeba to nakonec ani nepoužijí,“ říká mi o chvíli později nad snídaní. Skromnost je pro ni příznačná. O tom projektu jsem slyšel. V rámci příprav dubnového čísla Tyler Mitchell nafotil dohromady třicet modelek různých národností. Magazín se tím staví na stranu inkluze a diverzity v době, kdy jsme obklopení malostí. A malostí myslím předsudky, například odsuzování lidí na základě jejich původu. Spoiler alert! Krása nezná hranic.

Přeskočme necelé dva měsíce. Je odpoledne 12. března. Projekt byl právě zveřejněn na webu americké Vogue. Samozřejmě, že Danielinu fotku, doprovázenou krátkým článkem, použili.

Ta její skromnost je tak sympatická, jak je zbytečná. Vzpomínám na naše loňské zářijové číslo, do něhož jsem s Danielou dělal rozhovor. Psal se úplně sám. Jen jsem si lámal hlavu s tím, jak ho uvést. Co Danielu vystihuje? Krása. Inteligence. Oddanost. Pokora. Vtip. Tenhle svět potřebuje víc lidí, jako je ona, došlo mi.

Její cesta na vrchol přitom nebyla přímá ani zdaleka. Byly roky, kdy neměla moc práce. Pak udělala to nejlepší rozhodnutí, jaké kdo udělat může: netrápit se. Hodila za hlavu veškeré diety a pokusy, které ji měly učinit jinou, a začala být naplno sama sebou. Začala zdravě jíst, běhat a byla vděčná za každou zakázku, která přišla jejím směrem. Uklidnila se. To byl moment, kdy potkala castingového ředitele Adama Hidlea. Znali se roky. Jak si povídali, uviděl v ní přesně ten typ dívky, jaký zrovna hledali u Céline. 

Původně tam Daniela měla být fitting modelkou, ale nakonec šla i přehlídku. Nejen to, tehdejší kreativní ředitelka Phoebe Philo ji nechala show otevřít i zavřít, což je obří prestiž. Jen co přehlídka skončila, odchytil si ji v zákulisí legendární fotograf Juergen Teller a nafotil ji. Kdo by to hádal, že z fotek nakonec bude kampaň? Americká Vogue nedlouho poté „novou tvář Céline“ popsala jako přímočarou, troufalou a odzbrojujícím způsobem inteligentní.

Jako z pohádky. Jenomže zatímco v pohádce by tímto příběh končil, pro Danielu začal. Krášlila obálky nejprestižnějších časopisů a objevila se na molech a v kampaních nejprestižnějších značek. Vedle toho je ovšem především skvělým člověkem, co bojuje za lepší budoucnost pro nás všechny, neurputně a s humorem a stylem sobě vlastními.

Má-li nás reprezentovat jedna modelka, nemohla si americká Vogue vybrat lépe.

#voguebeautywithoutborders