Odkdy nosí ženy kapsy a proč za ně musely bojovat

Venku mrzne, proto si ruce schovávám do kapes. V zimních kabátech tímto způsobem nacházím zajímavé věci, jako je zapomenutá dvousetkoruna či dobové poznámky na kousku papíru. Letos tomu nebylo výjimkou a já jsem objevil kapsu pod děravou kapsou. 

Kapsy tvořily nedílnou součást mého vývoje. Z celé Babičky Boženy Němcové mi nejvíce utkvěl její kapsář se sladkostmi. Mou oblíbenou knihou byl Rozum do kapsy a do uší jsem si pouštěl hit Hand in My Pocket zpěvačky Alanis Morissette. Svérázná kapesní etiketa se podílela i na mé výchově a já se díky ní dozvěděl například to, že: „Každý správný muž nosí v kapse nůž,“ nebo že: „...se na veřejnosti nemluví a nevystupuje s rukama v kapsách.“

Jistou nedostatečnost kapes, do kterých se tehdy vešel celý můj klukovský svět, jsem si začal uvědomovat s příchodem nových technologií. První mobilní telefony totiž bývaly tak objemné a těžké, že v recenzích nechyběly informace, zda se ještě vejdou do náprsní kapsy do košile. Vítané byly v mém šatníku i rozměrné kapsy u cargo kalhot, kam pohodlně vklouzly i takzvané rodokapsy (speciální série románů do kapsy). Vyboulené kapsy a kapsáče však ve jménu moderního gentlemanství zakázala módní policie, a tak jsme si všichni začali kupovat nejrůznější, z dnešního hlediska spíše komická pouzdra k opaskům, které se staly must-have módním doplňkem.

Samotné kapsy však vůči rychlému technologickému vývoji poněkud zamrzly v čase, jelikož na klasických leviskách či v pánských oblecích dodnes můžeme najít kapsičku určenou pro kapesní hodinky, které se ale už dávno nenosí.

Revival naopak zažívají ledvinky, jež nápadně připomínají nejrůznější typy vaků, které se již od pravěku přivazovaly k opaskům. Právě tyto měšce představovaly předchůdce kapes až do pozdního středověku. Lidé obou pohlaví je používali k přenášení peněz, drobných předmětů každodenní potřeby, nebo dokonce i jídla. Tyto „externí kapsy“ však byly viditelně nošené na těle, což je činilo snadným cílem pro kapesní zloděje. Postupem času se proto skrývaly pod vrstvami oděvu, do nějž se vyřezávaly speciální přístupové štěrbiny. V průběhu 16. století se do módy dostaly modernější podoby pánských kalhot, do nichž se tyto měšce daly všít. 

Koncept samostatného vaku, který sice připomínal kapsu, ale neplatil za integrovanou součást oděvu, se udržel až do 17. století (slovo „kapsa“ se poprvé objevilo ve středověké angličtině a pochází z normanské zdrobněliny starofrancouzského pouque, což znamená vak). Teprve koncem tohoto věku se kapsy staly součástí mužského oděvu a trvale se všívaly do kabátů, vest či kalhot. Dámské kapsy však tento trend nenásledovaly a ženy namísto kapes nosily své ozdobné vaky na zavazování, které na úkor nežádoucího objemu a omezení pohybu ukrývaly pod spodničkami či poprsím.

Zásadní nepoměr mezi kapsami a pohlavími vznikl po Velké francouzské revoluci (1789 až 1799), která násilně zpochybnila zavedené představy o vlastnictví, soukromí a společenských poměrech. Na místo hýřivé rokokové opulence nastoupila vláda zdrženlivosti. Sukně se uvázaly těsně k tělu, přiškrtil se pás a ženská silueta se ztenčila do podoby štíhlého antického sloupu. Pro kapsy nebylo v tomto neoklasicistním vzhledu místo, a tak je nahradila speciální miniaturní kabelka retikula, do níž se vešel tak akorát kapesník, pár mincí a dva špendílky.

V průběhu 19. a ve 20. století se z kapes stalo politikum ženských emancipačních hnutí. Roku 1881 vznikla v Londýně společnost Rational Dress Society, která vyzývala ženy, aby se vzdaly korzetů ve prospěch bezkosticových šatů či halenek. A také aby začaly vyznávat v šatníku volné kalhoty umožňující pohyb. Součástí této organizace byla i snaha o zrovnoprávnění kapes, kterých tehdejší pánský oblek čítal kolem patnácti. „Mužský oděv má jednu přednost… je přizpůsoben kapsám,“ postěžovala si v roce 1905 americká spisovatelka a feministka Charlotte P. Gilman pro New York Times. „A ženy pouze čas od času nosily tašky, někdy přišité, někdy přivázané, někdy držené v ruce, ale taška není kapsa.“ 

V roce 1910 se tak stal trendem oblíbený sufražetský oblek, který měl šest až osm snadno přístupných kapes, do nichž si dokonce ženy mohly složit ruce. Tento do té doby nevídaný, uvolněný postoj se přitom odrážel ve zbrusu novém držení těla, který pomáhala formovat Coco Chanel, proslulá svou láskou ke kapsám. „Žerzej se dobře oblékal,” psalo v té době Met Museum, „a hodil se k návrhům Chanel, které byly jednoduché, praktické a často inspirované pánskými oděvy, zejména uniformami, které převládly po vypuknutí první světové války v roce 1914.“

Emancipační rozmach žen přerušila poválečná ekonomické deprese a muži, kteří se vrátili z války a cítili se oprávnění pokračovat v práci a společenském postavení, které před válkou opustili. Moc kapes, které si muži osobovali, spočívala zejména ve svobodě a nezávislosti. Od žen se zkrátka neočekávalo, že budou chlapsky postávat s rukama v kapsách, ale naopak vyzařovat ženskost a poskytovat muži měkkou náruč a příjemné domácí zázemí. 

Uvolněnou, sportovní a emancipovanou „new woman“ tak brzy vystřídal „new look“ Christiana Diora. „Muži mají kapsy na věci, ženy na ozdobu,“ prohlásil návrhář v bonmotu, který obnovil pánský monopol kapes a stal se na dlouhou dobu esencí tradičních genderových rolí v odívání. Na těchto základech vybudoval módní dům Hermès či Chanel svou obchodní politiku a jejich kabelky se staly symbolem luxusu, ženskosti a elegance. Ženy byly vedeny k tomu, aby své osobní věci přenášely v kabelkách ve jménu krásy, zatímco muži si uchovali praktické kapsy pro užitek. 

To vše už je dávno passé, chtělo by se říci. Ale i v 21. století, v době unisexové či gender bender módy lze tuto hluboce uloženou kapesní nerovnost zaznamenat na příkladu rozdílné velikosti předních kapes džínů, kdy studie z roku 2018 mimo jiné objevila, že ty dámské jsou v průměru o 48 % kratší a o 6,5 % užší. Z pohledu výrobců kabelek je to samozřejmě skvělá zpráva, přičemž narůstající pocit every day carry na chvíli zviklal i mě, člověka, který je zvyklý své věci nosit ledabyle po kapsách. Žádnou ledvinku, ani cross body tašku jsem si však nakonec nepořídil. A to přesto, že pánské, ale i dámské kabelky dnes paradoxně vynášejí v celé historii kapes privilegovaní muži.