Záporák v Jamesi Bondovi i tvář divadelní avantgardy: Co jste možná nevěděli o Janu Werichovi

Jan Werich byl jednou z nejvýraznějších osobností české kultury – herec, spisovatel, dramatik a humorista, jehož tvorba ovlivnila celé generace. Proslul nejen svým charakteristickým humorem a inteligentní satirou, ale i hlubokými životními názory a láskou k divadlu. K dnešnímu výročí 120. let od jeho narození se podíváme na zajímavosti z jeho života od netradičních přátelství a filmových rolí až po nečekané momenty, které formovaly jeho osobnost i tvorbu.

V dalším filmu o Jamesi Bondovi, který se točil v roce 1967 a jmenoval se Žiješ jenom dvakrát, byl Jan Werich obsazen do role hlavního zloducha. Ovšem když dorazil na plac, filmaři z obsazení nebyli nadšeni, protože Werich nepůsobil vůbec jako záporná postava. Nicméně natáčet se začalo, časem se však producent rozhodl Wericha nahradit a roli dostal Donald Pleasance. Ten se naopak jako záporák uchytil, jeho postava dokonce inspirovala Mikea Meyerse ke ztvárnění Dr. Zloducha. Sám Werich se (dle Wikipedie) měl zmínit, že byl odvolán hlavně z toho důvodu, že si sám měnil své dialogy, protože mu ty původní připadaly slaboduché.

Ač Jana Wericha a známého básníka Vladimíra Holana spojovala kultura i společná adresa (oba žili v Dobrovského vile, která je dnes známější pod jménem Werichova vila), ti dva se dle dostupných informací neměli příliš v oblibě. Introvertní Vladimír Holan byl známý zejména pro svá intelektuálně náročnější díla a zatímco Werich byl hromadně oslavován veřejností, Holan ho nazýval klaunem, který se nechává platit ze státních peněz. Werich zas označoval Holana za člověka, který zůstává v temnotě. V roce 2019 se tímto komplikovaným vztahem inspirovalo Švandovo divadlo a uvedlo divadelní hru Hadry, kosti, kůže, která se stále hraje. 

Jan Werich měl slabost pro dobré jídlo, zejména pro českou kuchyni. Jedním z jeho nejoblíbenějších jídel bylo vepřo-knedlo-zelo, které si rád dopřával ve svém bytě ve vile na Kampě. Traduje se, že ačkoliv tomu doba vždy nepřála, měl ve zvyku hostit přátele u bohatě prostřeného stolu, kde nechyběly ani jeho oblíbené delikatesy. Jídlo pro něj nebylo jen potěšením, ale také prostředkem k setkávání a sdílení radosti ze života.

Jan Werich nejen spoustu představení režíroval, ale také mnoho her si sám nebo společně s Jiřím Voskovcem překládal. Jeho žena Zdena Housková byla překladatelkou a poté i vnučka mnoho let překládala. 

Ačkoli Jan Werich nebyl všemi režimy, ve kterých aktivně pracoval, zbožňovaný, za jeho života se mu dostalo státního ocenění. V roce 1963 mu byl udělen titul národní umělec. Herec a režisér Jiří Suchý ve svých memoárech vzpomíná, že prý sám Werich bral toto ocenění trochu s nadsázkou. Prý uvedl, že je sice národním umělcem, ale že ho nenechají to národní umělectví provozovat.