Fotografka Marie Tomanová: Každý okamžik je pro mě důležitý

Sedíme v útulné letenské kavárně a první, co Marii Tomanovou zaujme, jsou nevymalované surové zdi místnosti – letokruhy nánosů výmalby z předchozích let, místní časosběr domu přeměněný na cool pozadí pro fotku. Jako by se všude kolem najednou začínaly objevovat detaily, které běžně nevidíte, ale oko fotografky vám je pomůže odhalit. Dívat se na svět očima Marie Tomanové je fascinující. A stejně tak fascinující je vidět naživo dynamiku Marie s Thomasem Beachdelem, jejím životním i pracovním partnerem, kurátorem a akademikem. Navzájem se poslouchají, doplňují a rozvíjejí teorie - myslím, že bych s nimi mohla popíjet limonádu a mluvit o lidech, identitě a fotografii dlouhé hodiny, ale bohužel máme jen chvíli. Pak nás všechny zase čekají další povinnosti...

Marie: Sedmnáctka je pro mne poslední dobou symbolické číslo: sedmnáctého otvíráme výstavu v Moravské galerii a vyjde nám čtvrtá kniha, která se jmenuje stejně jako výstava: Kate, For You. A sedmnáctého dubna také vstupuje oficiálně do českých kin náš film. Neuvěřitelná synergie!

Thomas: Ty knihy jsou pro nás velmi důležité, a to včetně předmluvy. Dáváme si na nich záležet. Rádi bychom, aby se každá kniha propojila se správným člověkem. U první – Young American – to byl Ryan McGinley, u druhé –New York New York – to pro změnu byla Kim Gordon ze Sonic Youth. U třetí – It Was Once My Universe šlo o Lucy Sante, což je žena, která prošla tranzicí, a ta kniha se jistým obecným způsobem tématu proměny dotýká. A pak je tu tato novinka s předmluvou od Libuše Jarcovjákové, což je pro nás také velmi cenné.

Marie: Ztotožňuju se s jejím dílem a cítím, že je mi velmi blízké – styl, jakým fotí, se mnou velmi rezonuje. Nemyslím si, že by aktuálně na české scéně bylo jiné jméno, s nímž bych dokázala souznít tak jako s Libuší. Její práce je upřímná, skutečná, surová. Navíc je to úžasný člověk...

Thomas: Víš, že jsi právě popsala sebe a svou práci? 

Marie: (smích) Asi proto to dokážu pochopit a nacítit. Mám na fotografii ráda, když cítím, že tomu člověku za fotoaparátem rozumím –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a z její práce ten pocit, že aspoň trochu vím, kým je, přesně mám. Strašně mě inspiruje její vytrvalost a vášeň pro fotografii, její schopnost fotit bez ohledu na to, jestli jí její okolí přijímá, je obdivuhodná. 

Marie: Ano, prostě to potřebovala dělat a dělala si to po svém. Věděla, kým je, a to mě fascinuje. Nemám pocit, že by tu byl někdo podobný.

Thomas: Ale ty to přece děláš taky tak. I ty fotíš bez potřeby nějakého ujištění zvenčí. Jistě, tvoje kariéra není tak dlouhá, ale je tu jistá podobnost a zvláštní propojení. Je zajímavé, že během příprav výstavy a knihy se středobodem stal úplně první film, který Marie s Kate nafotila. Marie šla tehdy v roce 2017 fotit ke Kate domů – byla tam Kate, její tehdejší nová přítelkyně a jejich čerstvě pořízené koťátko Cashew. Právě tam Marie nafotila ten úplně první film, z nějž nakonec pochází její snad nejikoničtější fotka vůbec – ta s Kate a Odie ve vaně. Použili jsme ji na obálku knihy Young American. Ale kolem té jedné fotky jsou i další, a ta výstava se najednou kolem tohoto prvního filmu začala celá točit. Skoro to vypadalo, že to nakonec bude jen o tomhle jediném filmu.
Šlo o třicet šest fotek, a přišlo nám, že je to málo. Marie měla obavy z toho ukázat film kompletní, je to jako příběh, který vypráví o té jedné konkrétní chvíli. A když jsme to probírali s Lucií Černou, řekla nám, že v roce 1984 nafotila Libuše taky sérii fotek ve vaně se svým milencem, jmenuje se to Zabijácké léto, a já na to, že si ty fotky vybavuju. Když pak Libuše ke knize psala předmluvu, bylo to téměř jako by v té brooklynské koupelně byla s nimi. Já tam nebyl, dívám se na to jen jako externí pozorovatel, ale říkám si, jak je to propojení fantastické. Libušin jazyk je navíc velmi poetický. Těším se, co lidé na ten první film řeknou – fotografie je z mého pohledu o tom vybrat ten správný snímek.

Marie: V minulosti jsem právě s výběrem těch nejlepších snímků hodně zápasila. Mám pocit, že často se tam nachází spousta malých, ale stejně důležitých momentů, které jsou všechny svým způsobem nejlepší.

Marie: Ano (smích). Ale to záleží, Thomas třeba původně nechtěl dát na obálku Young American fotku Kate a Odie ve vaně a já říkám: „Ne, je to prostě tahle!“

Thomas: Nojo, vzdávám se a jdu do důchodu (smích). 

Marie: Řekla bych, že jít proti myšlence výběru té jedné dokonalé fotky je super, prostě ukázat všechno to mezi tím, i když to není dokonalé...

Thomas: Přesně tak, ukázat celý proces.

Marie: Abych řekla pravdu třeba úplně první fotku z toho filmu ráda nemám a asi bych jí nikdy neukázala, ale mám pocit, že je tam cítit nějaká transparentnost a kontinuita, která vystihuje tu dobu, kterou jsme spolu trávily, byla pro mě speciální a formativní. Je v tom síla a jsem hodně zvědavá, co na to lidé řeknou. Visí tam vedle sebe tři fotky: ta uprostřed, kterou všichni znají z přebalu knihy, a vedle ní další dvě velmi podobné – jedna vznikla pár sekund před a druhá po té ústřední. Každý se na ně tam teď může podívat, udělat si svůj názor a sám se rozhodnout, která z nich s ním rezonuje nejvíc. Někdo mi dokonce říkal, že bych měla vystavit všechno a nechat lidi rozhodnout se, co s kým rezonuje, a jakou by si oni sami vybrali. Je to o tom procesu výběru.

Marie: Přesně o tom mluvím. Trápí mě, že jsme velmi často nuceni ukazovat jen tu jednu nejlepší věc. Ale co, když má každá něco do sebe –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ už jen proto, že zachycuje nějaký pro mě důležitý okamžik a zkušenost, kterou si z toho okamžiku společně odnášíme? Pro mě je každá chvíle stejně důležitá. 

Thomas: Je to těžké i tak. Dříve jsme se hodně bavili o tom, pro koho vlastně ten výběr děláme, někdy je nějaká fotka vhodnější než jiná –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ podle toho, pro koho jsou. Ale těžké je to v každém případě. Někdy máme tendenci posílat široké výběry, aby tomu i ostatní dali svůj pohled a navedli nás. Dát lidem na výběr se nám vyplácí. 

Marie: Fotila jsem vícero lidí v delším časovém horizontu. Ale Kate jsem fotila ze všech nejdéle, nejvíc. Je tam z mojí strany velké napojení, které souvisí s tím, že jsme obě Češky, které se potkaly v New Yorku. Velmi se mi tehdy stýskalo po domově a po takovém tom pocitu rodiny. V tom jsme si rozuměly. Navíc se náš příběh dost podobá – i ona přijela do New Yorku za prací a zamilovala se tam. Kompletně změnila prostředí a svůj životní styl a odstěhovala se z Prahy, protože chtěla zažít něco nového. Moc hezky o tom mluví v krátkém filmu, který jsme spolu natočily a je také důležitou součástí výstavy – jmenuje se Kate 2025. Natáčely jsme letos v březnu, je to fakt čerstvé. Jde o velmi důležitou část celé výstavy: natáčela jsem Kate, jak si poprvé prohlíží těch šestatřicet políček z našeho prvního filmu (mimochodem, ani ona je nikdy neviděla úplně všechny) – a u toho se zamýšlí nad tím, kdo vlastně je. Z lehkého tónu postupně přechází do hluboké sebereflexe. Co na Kate obdivuju a inspiruje mě je, jak dokáže být přímá a upřímná. Prostě se otevře a úplně na rovinu vám všechno řekne. A to je i v těch fotografiích. Nemá zábrany, vidíte ji takovou, jaká opravdu je. V tom krátkém filmu, kde se dívá na své minulé já, o sobě prozrazuje hluboké a dost intimní záležitosti. Je to už osm let od našeho prvního focení a během nich se Kate neskutečně změnila: fyzicky, emocionálně, vnitřně... vypráví i o svém pražském coming-outu nebo o tom, jaké to je být queer v New Yorku. Je to naprosto upřímné a může to být inspirativní pro další mladé lidi.

Thomas: Kate i Marie jsou obě hodně upřímné, což je myslím vidět i v dokumentu Marie Dvořákové (film Svět mezi námi, pozn. red.). Marie si prostě nemůže pomoct, možná si někdy v budoucnu, až se bude dívat zpět, řekne, jestli to nebylo moc, ale nemůže si pomoct. A stejně tak Kate prostě je, kdo je – velmi přímá a upřímná. Nedávno jsem jí říkal, že si myslím, že to bude s lidmi hodně rezonovat na velmi osobní úrovni. S tím, jak se pohybuje časem a mění se, se může identifikovat každý. Díváte se na video, kde Kate mluví o fotkách, které vidíte všude kolem, a najednou vám dojde, že se kruh krásně uzavírá.

Marie: Ta výstava vypráví o identitě, což je něco, co mě hodně zajímá. Zajímají mě lidé a to, kdo skutečně jsou. Možnost Kate dlouhodobě fotit od jejích zhruba dvaadvaceti do třiceti je právě o tom.

Marie: New York New York byla kompilace mnoha identit, bylo to o zachycení co největšího počtu lidí. Ani nevím, proč to tak bylo, ale bylo to tak. Chtěla jsem tehdy potkat co nejvíce lidí šlo. Pak přišla výstava 5 East Broadway, kde jsem se zaměřila na užší okruh lidí, které jsem portrétovala déle. Pak přišly i krátké filmy – na výstavě ve Fotograf Gallery v roce 2023 – bylo to jiné, ale pořád šlo o podobné téma ohledávání identity. A z výstav zaměřených na menší skupinky lidí jsem teď u výstavy, která je jen o jednom člověku. Myslím, že prostě jen jdeme hlouběji a hlouběji. Tenhle směr mě zajímá i do budoucna. Jsou tu i další lidé, které fotím už delší dobu a pracuji s nimi na dlouhodobých projektech. Inspirují mě a jsou pro mě důležití.

Marie: Chtěla bych říct, že ne, ale rozhodně ano. Mám ráda upřímné typy, lidi, z nichž cítím, že jsou skuteční, autentičtí. Kdybyste přede mne postavili Kim Kardashian, moc zajímat mě to nebude.

Thomas: Kim Kardashian může být zajímavá, to nevíš, nikdy jste se nepotkaly.

Marie: Asi ano, jen si nemyslím, že bych se u ní dokázala dostat pod povrch, k jejímu autentickému já. Nezajímá mě, co se nachází na povrchu, potřebuju mít možnost dostat se dovnitř, abych toho člověka mohla skutečně vidět. A to je něco, co se mnou ta osoba musí chtít sdílet. A i to je speciální, nestane se to mávnutím kouzelného proutku.
Thomas: Na druhou stranu – jedna z tvých silných stránek je fakt, že se na lidi dokážeš přirozeně napojit.

Marie: Taky si myslím, že umím vycítit, kdo mě k sobě pustí. I na tom se možná ten můj „typ“ zakládá.

Thomas: To je pravda.

Marie: Něco na ten způsob. Prostě takový ten dobrý vibe. (Smích)

Kniha k výstavě Kate, For You vychází u nakladatelství Untitled Lucie Černé. Křest proběhne 23. dubna 2025 v Galerii Fotograf, kde bude možné autorku osobně potkat. Výstava Kate, For You v Moravské galerii potrvá až do 28. září 2025. Film Svět mezi námi poběží v kinech od 17. dubna 2025 a k dispozici bude i na streamovací platformě Max od 2. května 2025.