VOGUE editorial: Dáte si červenou, nebo modrou pilulku?

Je brzy ráno. Přirozené by bylo spát, dokud se nerozední, ale váš iPhone zapípá o několik desítek minut dříve. Musíte vstávat. Napadlo vás někdy, že už úplně první rozhodnutí dne za vás udělal někdo jiný? Vytržení ze spánku přemůže ranní káva. Vlastně ne, kávu si nedáte, ta se pila předtím, než Instagram objevil mačču. Mačča sice ani nevoní, ani nechutná, ale je mileniálsky zelená a na sociálních sítích stále patří mezi superstars. #morningroutine Přibývající lajky zvednou v těle adrenalin a vy si říkáte, kdo vlastně potřebuje kofein.

Něco ve vás se touží pochlubit. Být viděn. Saháte po telefonu. Už zase.

„V každém z nás je trocha snahy o určitou propagandu. Vylepšujeme se pro ostatní. Manipulujeme s tím, jak se prezentujeme.“

Rychle kouknete na nejčtenější blogy světa a zděsíte se: loga patří minulosti! Nepsali náhodou před pár dny, že budoucnosti? Aniž to víte, automaticky zívnete, v lepším případě si dáte ruku před pusu a proklikáváte zprávy. Také pár instastories. Ze světa i z domova. Váš mozek zaplavuje informační smog. Zoufale toužíte vrátit se s knížkou do postele, ale kdo si to může dovolit? Navíc, po jaké knize sáhnout, když jich vychází tolik?

Raději se oblékáte (pozor, hlavně žádná loga!) a nasazujete si kuklu. Ne, nehrajete si na globální celebritu, ale v rádiu jste zaslechli něco o globální vichřici. Na kolo je zima, co však naděláte, zodpovědnost a udržitelnost jsou vaše hodnoty. Stačilo, že planetu zaneřádily generace před námi. Tuňáka k obědu si už raději také nikdy nedáte, nehodláte podporovat světový rybolov, stejně jako módní řetězce, balenou vodu a produkci palmového oleje.

Vaše mysl je kvůli informační tsunami zavalená globálními problémy a katastrofami, jak je ale všechny správně analyzovat? Navíc při stále rostoucí potřebě vlastního plnohodnotného (pohodlného) života.

„Nejen autoritářské režimy si uvědomily, že není možné kontrolovat informace pomocí cenzury, takže začaly vytvářet informační šum. Zaplavují veřejný prostor velkým množstvím informací, ve kterých se není snadné vyznat,“ říká v rozhovoru s Michaelou Dombrovskou publicista Peter Pomerantsev, jehož druhá kniha Tohle není propaganda: Válka proti realitě nedávno vyšla v českém překladu. Podle Petera je proto více než naléhavé aktualizovat pojetí svobody slova.

Možná si říkáte, jak svoboda slova a propaganda souvisí s maččou. A proč je na obálce listopadového vydání Vogue CS Chytrá horákyně.

Oblečenou neoblečenou modelku Simonu Kust fotil Arseny Jabiev kde jinde než v Moskvě, ale nenechte se mýlit, nestojí před skutečným Kremlem, nýbrž před jeho projekcí. Z pochopitelných důvodů. Kohout i kůň v cover story jsou naopak skuteční, stejně jako model, který není model, ale dělník. Dopravit část podzimní kolekce Louis Vuitton do Moskvy se nejdříve jevilo kvůli opatřením Ruské federace jako nemožné, ale nakonec nás zachránil speciální kurýr, který není kurýr, takže všechno nakonec dobře dopadlo (děkuji, Yury).

Už možná tušíte, že listopadové vydání jsme věnovali možnosti a schopnosti volby. Probuzení, nebo chcete‐li prozření. Asi se shodneme, že v dnešní době není aktuálnějšího tématu. Inspirovala nás slavná filmová série, jejíž čtvrtý díl bude mít světovou premiéru dva dny před Štědrým dnem. Zatímco ale ve filmovém Matrixu si mohl realitu vybírat jen Neo, my věříme, že červená a modrá pilulka leží před každým z nás. Že hledání pravdy bývá těžké, možná naivní a někdy nemožné, ale nikdy bychom na něj neměli rezignovat. „Každý z nás je do jisté míry uvězněný ve svém vlastním subjektivním vnímání, z něhož nemůžeme vystoupit. Ale konstatováním, že to tak je, nemusíme skončit. Snaha přesáhnout své meze, porozumět druhým a nalézat pravdu by měla zůstat naším celoživotním usilováním,“ píše ve svém textu na str. 70 spisovatelka Bára Šťastná.

Je to stejné jako v testu s neviditelnou gorilou. Pokud nevíte, o co se jedná, přestaňte číst, zadejte si do vyhledávače The Invisible Gorilla a otestujete si vlastní pozornost. Pro nás ostatní zůstává nepochopitelné, jak málo stačí, abyste přehlédli něco, na co doslova zíráte. Neomezená dostupnost informací všeho druhu nás může na jedné straně obohacovat, možná i osvobozovat, stejně jako sloužit k odvedení naší pozornosti od skutečného světa. Všechno, co děláme, je něčím ovlivněné a podmíněné a všichni jsme pod vlivem někoho a něčeho. Ale ve svém vlastním zájmu bychom měli být schopní určit, pod vlivem koho a čeho.