Ženy sobě

Moje sedmiletá dcera napsala nedávno svému spolužákovi zprávu. „Milý Darene, ráda bych si po škole šla hrát k Tobě domů. Můžu u Vás i přespat.“ Ke svému křestnímu jménu připojila chlapečkovo příjmení. S -ová na konci.
Těžko říci, co mě překvapilo více. Jestli suverénnost sdělení, lehkost, se kterou se vzdala svojí poloviny jména, anebo moje první reakce.
Proboha, copak slušné holčičky píšou podobné vzkazy klukům?!

Proboha, copak takhle reaguje vzdělaná matka ve střední Evropě v roce 2020?
„A proč ses podepsala jeho jménem?“ vyzvídala jsem.
„Protože se milujeme. Přece!“

Aby byl příběh úplný: s tatínkem mojí dcery žiji osmnáct let, ale nikdy jsme se nevzali. Jmenuji se Běhounková od narození, a jak to tak vypadá, budu se tak jmenovat až do smrti. Není v tom žádná revolta ani záměr. Prostě jsme ani jeden nikdy necítili potřebu „se nechat oddat“. Dříve jsem s nadsázkou říkávala, že nepotřebuju nikomu nic brát, natož sobě, a že chci mít v občance slovo „svobodná“. Že to je moje hodnota.
Maminko, ty tatínka nemiluješ, když se jmenuješ jinak?

Je zajímavé pozorovat, jak se svět mužů, svět žen a svět mužů i žen za posledních pár dekád proměnil. A jak některé změny umíme přijmout lehce a jiné nechceme akceptovat vůbec. Neřešme teď prosím volební právo, právo na potrat nebo výši platů. Je rok 2020 a předpokládám, že každý, kdo má v hlavě mozek a alespoň průměrné IQ, považuje tyhle otázky za nevhodné. Nebo snad přemýšlíte, jestli jíst v restauraci příborem? Anebo o tom přemýšlíte doma?

Doufám, že se shodneme, že my, co máme v hlavě mozek a alespoň průměrné IQ, nechceme svět, kde vládnou muži nebo ženy. Proč je ale takový problém budovat svět, o který se starají muži a ženy dohromady? Kde se navzájem respektují. Kde lidé bez ohledu na pohlaví, barvu pleti nebo věk obdivují svoje silné stránky a pomáhají posilovat ty slabší.

Svět tak rychle nezměníme, ale zkusili jsme změnit alespoň jedno vydání VOGUE CS. Jak by vypadalo, kdyby ho vytvořily jen ženy‑umělkyně? Claire Rothstein, britská fotografka a zakladatelka časopisu Girls! Girls! Girls! vyfotila v Londýně českou modelku (a malířku) Hanu Jiříčkovou. Předlohou jí byly Venuše Ladislava Sutnara a Hana je první cover star na světě, kterou si musíte otočit o 180 stupňů. Voilà.

Unikátní je i obálka s Guinevere van Seenus, kterou fotila Guinevere van Seenus. Projekt vznikal více než šest měsíců v jejím newyorském bytě, kde pro VOGUE CS fotila samu sebe. Modelka a fotografka, která se narodila v Bostonu holandským emigrantům, si pečlivě vybírá, s kým spolupracuje, a je jednou ze dvou modelek, které se více než jednou objevily v rámci výstavy Icon of Style: A Century of Fashion Photography v muzeu Paula Gettyho. Byla také součástí přehlídky nazvané Model as Muse v Metropolitním muzeu v NY. Legendární make‑up artistka Pat McGrath pojmenovala po Guinevere odstín rtěnky a Marc Jacobs kabelku Guinevere Satchel.
Abychom dokázaly světu sdělit, co opravdu chceme, musíme to nejdříve vědět my samy.

Třetí obálku vyfotila na polaroid umělkyně Laura Sciacovelli, o intro do fashion sekce jsme požádali malířku Evu Sakumu a autorkou písma použitého v iniciálách je slovenská grafická designérka Zuzana Licko. Women rock.

Báseň Be a Lady, They Said, jejíž verše jsem si vypůjčila pro tento úvodník, nevznikla v padesátých letech, jak by se mohlo zdát. Před třemi roky je na svůj blog Writings of a Furious Woman napsala studentka z Vermontu Camille Rainville. Claire Rothstein inspirovaly k videu, které pro její časopis Girls! Girls! Girls! natočil její manžel Paul McLean s herečkou Cynthií Nixon. Během pár dní ho zhlédlo přes 100 000 lidí a okomentovala ho například Madonna.
Doporučuji zhlédnout celé.

Kolikrát jsme podobné věty slyšely od svých matek?
A kolikrát jsme je řekly svým dcerám a kamarádkám?

Ženy sobě.