Ženy ženám

„Beyoncé, Michelle Obama, Alexandria Ocasio-Cortez i kolekce Dior: všechny poslední rok vyprávěly příběh o silných ženách, které zvládnou všechno. Označení feministka se stalo hrdou nálepkou a #MeToo oslavilo v únoru odsouzení Weinsteina.

Bylo by snadné si dát nálepku #girlpower na notebook a tím to všechno uzavřít. Ale jak říká Kat Gordon: Reálná změna se neděje v reklamě, ale v zasedačkách a na výplatních páskách. A tam pořád ztrácíme: firmy v žebříčku Fortune 500 mají jen 5 % ředitelek. Jen třetina žen zakládá startupy a pouze 9 % jich získalo investici. A na rodičovskou dovolenou nastupují jen 2 % mužů. 

Úkolem marketingu je vytvořit příběh, který přesvědčí zákazníka k akci. A tak bych sobě i všem ženám přála, aby nám tričko We should all be feminists v šatníku dalo sílu si (nejen) říct o zvýšení platu. A tím srovnat 21% mzdovou propast, kterou teď v Čechách máme.“

„Přála bych ženám, aby dokázaly v životě zpomalit a být jen samy se se sebou. Aby si tak našly chvilku na rozjímání o svém vnitřním světě, který jim tak může naznačit cestu k původnímu zdroji svobody.

Potom bych jim také chtěla vzkázat, aby si i v těžších životních situacích, jež občas život přináší, dokázaly udržet vyrovnanost a neztrácely naději, že se vše opět v dobré obrátí, protože jsou to právě ony, které můžou být pilířem i zdrojem pozitivní energie celé rodiny.“

„Dlouho jsem nevěděla, co znamená být sama sebou. Teprve po mnoha zkušenostech jsem si uvědomila, jak jsem se neustále snažila někomu zalíbit, dokázat, že jsem dost dobrá. První krok k vnitřní svobodě byl, když jsem sebrala odvahu a začala tvořit, vyjadřovat svůj postoj a přesvědčení. Úplné osvobození však přišlo až v momentě, kdy jsem se přestala bát odmítavé reakce okolí. Tuto volnost si zaslouží každá z nás!“

„Někdy se topím ve svých emocích, frustracích a nespokojenostech vznikajících i z toho, že žiju ve světě, který je zaměřený na výkon, jakési porovnávání a neustálé vyhodnocování. Budím se v noci s představou černé budoucnosti, pocitem marnosti nebo pocitem lítosti, co jsem mohla udělat jinak. Naštěstí se vždycky najde někdo, kdo mi třeba jen jedinou větou pomůže a často o tom ani neví. Jednou to byla moje kamarádka architektka, která mi řekla, ať si za žádných okolností nenechám vzít svoje sny. Pak to byl můj masér, který nechápal, že mám tak stažené svaly, a prohlásil, že není třeba se nad nikým rozčilovat, že jsem přece svobodná bytost. A stále ve mně rezonuje hláška z filmu Osmy, která praví, že nejvíce bolí strach.

Takže, drahé ženy, dívky, dámy, holky, děvčata, děvčátka, holčičky, ponechte si své sny, a to i když máte pocit, že to je beznadějné, a muži vás od nich odrazují. Vyslechněte je, ale neodhánějte, dovolte jim, aby vás mohli v plnění snů podpořit. Myslete na to, že jste svobodná bytost i přesto, že máte milion závazků. Nebojte se dělat rozhodnutí, poslouchat svou intuici a být samy sebou. Pak se totiž ty sny vážně plní.“