Dr. Ruth: Celý svět naslouchal, kdykoliv promluvila – o sexu

Dáma, kterou celé USA znaly jako Dr. Ruth, se narodila coby Karola Ruth Siegel židovským rodičům v německém Wiesenfeldu. Bylo jí jen pět let, když se v roce 1933 stal německým kancléřem Adolf Hitler. O dva roky později začaly platit norimberské zákony, které zbavily Židy veškerých občanských práv. Její otec byl zatčen a jeho majetek zabaven. Aby rodiče malou Ruth zachránili, posadili ji do dětského vlakového transportu do švýcarského Heidenu, kde byl zřízen domov pro židovské děti. Ruth vzpomínala: „Na nádraží se se mnou rozloučily maminka i babička. Mávaly jsme si, dokud jsme si nezmizely z dohledu.“ V domově strávila osamělá dívenka šest let. „Tolik se mi stýská po domově, po rodičích! Žádná kamarádka mi je nemůže vynahradit. Kéž bych s nimi mohla zase žít. Nevěděla jsem, co pro mě znamenají. Teď si to uvědomuji zcela jasně. Tak ráda bych jim jejich péči vynahradila!“ Ruthino přání se už nesplnilo. Až dlouho po válce se jí podařilo vypátrat, že celá její rodina zahynula v Osvětimi. 

Po válce Ruth propadla ideálům sionistického hnutí a ještě v létě 1945 odplula do Haify, kde chtěla pomáhat budovat nový stát. „Věřila jsem, že my Židé potřebujeme vlastní zem, abychom si navrátili důstojnost. Po příjezdu nás však Britové umístili do tábora za ostnatým drátem. Odešla jsem ze sirotčince, abych skončila v táboře!“ Nový život odstartovala v kibucu, v osadě Ajanut, v níž žilo tři sta lidí. Společně vařili, jedli, uklízeli, pracovali na poli, pěstovali ovoce, zeleninu. „V kibucu jsem přišla o panenství. Líbil se mi tam jeden mladík, a tak jsme spolu šli do stodoly. O ochraně před početím jsem tehdy neměla ani ponětí!“ Kolektivní život jí ale vadil, proto kibuc v roce 1946 opustila, a když se v zemi zhoršily vztahy mezi Palestinci a Izraelci, vstoupila do Hagany, podzemní armády. „Měřím jen metr čtyřicet, ale mám přesnou mušku, tak mě zařadili do oddílu odstřelovačů. Od té doby umím používat výbušniny a automatické zbraně.“ 4. června 1948 slavila na dívčí ubytovně své dvacáté narozeniny. Venku už dvacet dní probíhala válka za nezávislost, do bojů se zapojila i Ruth. Když se rozezněl alarm ohlašující letecký nálet, neběžela s kamarádkami do krytu. Zamířila do svého pokoje, aby si s sebou vzala knížku, kterou právě dostala jako dárek. V tu chvíli zasáhla budovu bomba a všechny její společnice zahynuly. Ruth vyvázla jen se zraněním. V nemocnici si do deníku zapsala: „Kdybych se pro tu knihu nevrátila, byla bych mrtvá.“

V jedenadvaceti letech se Ruth provdala a odjela i s manželem do Francie. „Paříž mě okouzlila! V Izraeli panovala po válce velká nouze, zato tady jste před řeznictvím mohli vidět celou krávu! Z toho množství masa se mi dělalo až zle. A každý den jsem mohla chodit do divadla!“ Vystudovala psychologii na Sorbonně, učila děti, ale manželství spělo ke konci. Rozvedla se po pěti letech. „Měla jsem peněz tak akorát na kufr a lodní lístek do Ameriky.“ V New Yorku psala do židovských novin a studovala. Získala magisterský titul ze sociologie a na Kolumbijské univerzitě obhájila titul PhD. V roce 1957 se znovu vdala. Později se jí narodila dcera Miriam, ale manželství zkrachovalo i tentokrát. Když potkala Manfreda Westheimera, zamilovala se na první pohled. Vzali se a za devět měsíců se jim narodil syn Joel. 

„Na světě není nic zajímavějšího než to, co lidé dělají doma v ložnici,“ prohlásila a v roce 1967 rozjela projekt plánovaného rodičovství. „Věřím, že na všem se musí pracovat. Na lásce i na sexuálním vztahu.“ V roce 1970 získala další doktorát na Kolumbijské univerzitě, otevřela si vlastní praxi, vedla kurzy psychosexuální terapie. „Jednoho dne přišel dopis, zda by někdo nepromluvil o sexuální výchově do rozhlasu. Nikomu se do toho nechtělo, tak jsem šla já.“ Její pořad Sexually Speaking byl poprvé vysílán po půlnoci v září 1980 a trval patnáct minut. Poprvé někdo mluvil o sexu tak upřímně a otevřeně. O dva měsíce později se pořad rozšířil na dvě hodiny a byl přenášen živě. V létě 1983 už Ruth zapínalo čtvrt milionu lidí týdně! Mluvila o orgasmu i homosexualitě. Byla slyšet z 90 rozhlasových stanic po celých Spojených státech a brzy se ozvala i televize. Její první televizní show měla název The Dr. Ruth Show. Na další televizní pořad Ask Dr. Ruth už se dívali diváci i ve Velké Británii či v Hongkongu. „Měla jsem 450 televizních vysílání. Proč? Bylo mi už padesát, zněla jsem důvěryhodně jako babička, a tak mě lidé přijali.“ 

„Přeju si, aby lidé byli sexuálně aktivní do devětadevadesáti!“ Její webovky jí pomáhaly vést dialog s generací 21. století. Radila třeba: „Pokud byste měli být na Valentýna sami, běžte do muzea. Tam vždycky někoho potkáte!“ Na Twitteru ji sledovalo 112 800 lidí a měla i vlastní stolní hru Dr. Ruth’s Game of Good Sex, která byla upravena i pro počítač. Existuje i iPhone aplikace iRuth. Časopis People Magazine zařadil Dr. Ruth Westheimer na seznam nejzajímavějších lidí 20. století. Obdivuhodná žena zemřela letos v červenci ve věku 96 let. Nedlouho před smrtí varovala: „Pořád dokážu přesně trefit cíl a umím házet ruční granáty!“   

Americký prozaik Mark St. Germain napsal divadelní hru Show Dr. Ruth a na programu ji má Divadlo v Řeznické. V hlavní roli Ruth Westheimer exceluje Kateřina Macháčková. Nejbližší představení se konají 16. října a 20. listopadu 2024.