Vogue LeadersAno, menstruace je téma vhodné i do pracovního prostředí
Kateřina Špičáková31. 3. 2025
Paralyzující bolesti nebo třeba jen únava. Každá žena menstruaci snáší jinak, většině z nás ale ovlivňuje život, včetně toho pracovního. Proč bychom o tom právě v práci měli více mluvit, proč menstruační volno není benefit, ale spíš nástroj k odstranění znevýhodnění, a jak ženský cyklus zbavit nálepky tabu, vysvětluje zakladatelka platformy Femvie Aneta Klečka.
Proč je podle vás menstruace v naší společnosti stále tak velkým tabu?
Menstruace byla po staletí vnímána jako něco špinavého a nevhodného. Stále kolem ní panuje mnoho mýtů a společnost pořád tlačí ženy, aby ji skrývaly. To pak vede ke skutečnosti, že ženy samy vnímají menstruaci jako přítěž a stydí se za ni. V důsledku takového přesvědčení si pak o ní ani nic nezjišťují, nevzdělávají se o cyklech probíhajících v jejich vlastním těle, nevědí, jakou roli menstruace hraje, co všechno ovlivňuje a nakonec například ani včas nepoznají, že je třeba něco špatně. Přitom menstruace je jeden z nejpřirozenějších biologických procesů a zároveň skvělý indikátor ženského zdraví. Dá se na ni dívat jako na pravidelný měsíční report, jak na tom jsme.
Jaké mýty panují kolem menstruace v roce 2025?
Je jich mnoho. Můj oblíbený a zároveň nejčastější se týká
premenstruačního syndromu a bolestivé
menstruace – panuje totiž názor, že obojí je normální, ale to není pravda. Spíš je to tak časté a neřešené, že se to normálním stalo. Opět tu vidím problém v nedostatečné edukaci. Když mají ženy přístup k informacím a dostatečnou podporu, často dokážou tyto nepříjemné příznaky zmírnit nebo eliminovat. Porozumění vlastnímu tělu hraje obrovskou roli ve způsobu, jak menstruaci prožíváme. Lékaři na naše prožívání reagují podáváním léků nebo hormonální antikoncepce, což ale také není vhodné, protože se jedná pouze o potlačení projevů problému, nikoliv o řešení problému samotného.
Co můžeme dělat pro to, aby byla menstruace vnímána jako to, čím je, tedy jako zcela normální součást života?
Důležité je začít o ní přirozeně a nahlas mluvit. Během každodenních konverzací ať už s kamarádkami, kolegyněmi, nebo i s mužskými kolegy. Není vůbec potřeba tlačit na pilu, stačí zmínka v momentě, kdy to z hovoru samovolně vyplyne. Nebojte se říct třeba: „Dneska mi není dobře, mám endometriózu, trápí mě to a to.“ Nenásilné sdílení dokáže prolamovat ledy, a když menstruaci a s ní spojené termíny postupně zařadíme do běžných rozhovorů, pomůžeme k normalizaci celého tématu. Konkrétně v rámci pracovního prostředí hodně pomáhá, když diskuzi otevře muž ve vedoucí pozici. Zaměstnankyním tak projevuje podporu a dává jim jasně najevo, že o menstruaci mohou otevřeně mluvit, zároveň pomáhá budovat lepší
firemní kulturu. V tom hrají roli i externí partneři, třeba jako Femvie, kteří firmám pomáhají s edukací a nastavováním citlivé komunikace. Často stačí málo a atmosféra v podniku se výrazně změní.
Pomáhá, když diskuzi otevře vedoucí–muž. Dává tak najevo, že zaměstnankyně mohou o menstruaci mluvit.“
Já v rámci normalizace menstruace už neschovávám vložky a tampony do rukávu, je to takový můj mikrofeministický akt.
Právě tyto drobnosti mohou k normalizaci přispívat – každý si musí najít to svoje, co je mu komfortní. Jednou jsem za Femvie školila
celomužské publikum, které se na začátku ošívalo, že to je ženské téma, které je nezajímá a že je to celkově moc komplikovaná problematika. Jakmile jsem ale vytáhla statistiky a data napojila na ženy, které byly přítomným mužům blízké – jejich partnerky, maminky nebo třeba sestry, otevřeli se tématu a na konci prezentace si uvědomili, že se týká i jich a že spokojenost žen v jejich okolí má přímý dopad i na ně.
Podle studie Femvie 96 % respondentek pociťuje, že menstruace zásadně ovlivňuje jejich produktivitu, ale jen 23 % z nich o tom v práci dokáže mluvit. Čím to je?
Bojí se, že budou vnímány jako slabé články. I ze zpětné vazby respondentek vyplývá, že ženy mají strach, že omezení vyplývající z menstruace budou mít vliv na jejich povýšení, nebo dokonce i na to, zda si je zaměstnavatel v rámci přijímacího řízení vůbec vybere. Firemní kultura je velmi často orientovaná na výkon bez prostoru na osobní rovinu, v práci ale trávíme strašně moc času, a zaměstnavatelé proto musejí brát ohled na fakt, že ženy v určitých fázích cyklu potřebují větší flexibilitu. Společnost má tendenci házet problémy s menstruací na ženy, ale to není problém žen, je to problém nás všech. Proto je důležité o něm nejen mluvit, ale začít se na celé téma dívat z nového úhlu pohledu: u menstruace nejde o to, že ženy nejsou produktivní – naopak, v určitých částech měsíce můžeme být naopak nadstandardně produktivní, ale o potřebě empatie a podpory. Nepřemýšlejme proto o menstruačním volnu nebo dostupných menstruačních potřebách jako o benefitech, ale jako o odstranění znevýhodnění. Nyní je nicméně situace taková, že ženy samy mají pocit, že je mluvení o menstruaci v práci znevýhodní, ale ve skutečnosti se stane pravý naopak. Spokojenější zaměstnanec, který nemusí potlačovat sám sebe a svoje potřeby, je produktivnější a loajálnější.
Existují nějaké pracovní kolektivy, které jsou vůči tomu tématu otevřenější?
Větší otevřenost vnímám u kolektivů, jejichž součástí jsou lidé z generace Z nebo mezinárodní týmy, například ve start-upech, které mají obecně jiný přístup ke sdílení. Rozhodující nicméně není ani tak věk zaměstnanců nebo gender, ale nastavení firemní kultury a způsob vedení. Musí to vycházet shora – ženy musejí cítit, že je nadřízení podporují a respektují.
Menstruační volno či pomůcky nejsou benefity, ale nástroj k odstranění znevýhodnění.“
Žijete a pracujete ve Velké Británii. Jak jsou na tom v této oblasti tamní firmy – a jak ve srovnání s nimi ty české?
V Česku jde zatím o okrajové téma, i když existují firmy, které zavedly určitá dílčí opatření, například mají na toaletách menstruační pomůcky. Je to ale spíš o touze ukázat iniciativu a zlepšit si image než o celkovém, promyšleném řešení. Zajištění menstruačních potřeb zdarma je jen základ, na který by vedení firem mělo dál navazovat. Vhodné je například zamýšlet se, jaký typ menstruačních pomůcek poskytují a zda jsou šetrné. Dalším krokem je podpora edukace ve firmě pomocí workshopů nebo školení, případně vyzývání k pravidelným preventivním prohlídkám a tak dále. V Británii žiju více než třináct let a bio intimní potřeby jsou ve zdejších korporátech standardem, týká se to ale například i některých univerzit. Už před pěti lety jsem pracovala ve firmě, kde bylo menstruace normálním tématem podobně jako například duševní zdraví. Britské firmy také nabízejí sick days, které zaměstnankyně mohou využívat, aniž by zaměstnavateli musely sdělovat detaily, tedy například i jako menstruační volno.
Jakými dalšími konkrétními kroky mohou firmy z hlediska problematiky menstruace zaměstnankyně podpořit a vytvářet tak inkluzivní prostředí?
Respondentky v naší studii zdůrazňovaly, že každá firma má v tomto ohledu jiné možnosti a jiná omezení. Zatímco v oborech jako marketing, IT nebo poradenství je možné nabízet sick days nebo
home office, ve zdravotnictví, službách či gastronomii to není jen tak. Proto je zásadní vždy volit individuální přístup a opravdu se zamyslet, jak ulevit konkrétním zaměstnancům v konkrétní práci. Vedení firem tedy může například zvažovat, jak do pracovní doby zavést více přestávek. Skoro všude je možné zakomponovat téma do interní firemní komunikace. Stačí dát ženám vědět, že pokud o něm budou chtít mluvit, mají za kým jít. Je možné ustanovit například
ambasadorky ženského zdraví, které se ve firmě starají o vytvoření bezpečného prostoru ke sdílení. Dalším nástrojem je pořádání workshopů jak pro zaměstnance, tak pro vedení, na nichž se dá mluvit například o tom, jak rozdílně fungují mužská a ženská těla a jak tím, že jim dobře porozumíme a naučíme se správně využívat jejich silné a slabé stránky, můžeme zvýšit celkovou efektivitu. Fungují samozřejmě i zdravotní benefity ve formě příspěvků na gynekologické prohlídky, fyzioterapii nebo i běžnou terapii, protože psychika má na naše hormonální zdraví zásadní vliv.
A o které z výše uvedených věcí je podle vaší studie největší zájem?
Jako hlavní z toho vyšly tři: 87 % respondentek uvedlo, že na pracovišti potřebuje větší informovanost ohledně menstruace, 56 – 68 % respondentek uvedlo větší flexibilitu pracovní doby nebo možnost menstruačního volna a 65 % respondentek by uvítalo jednorázové menstruační potřeby na toaletách. To by ocenily i ženy, které běžně používají
menstruační kalhotky nebo kalíšek. Menzes je může zastihnout dřív a nepřipravené a v takovém případě se hodí mít na WC v práci k dispozici
vložku nebo tampon.
Pokud byste měla radit vedení firmy, která chce benefity spojené s menstruací zavést, jak tuto změnu se zaměstnanci ideálně komunikovat, co byste doporučila?
Z mojí zkušenosti má zavedení těchto benefitů ve firmách veskrze pozitivní vliv. Nikdy jsem se nesetkala s tím, že by někomu vadily. Zažila jsem, že ze začátku téma některým zaměstnancům třeba nebylo příjemné, ale postupem času si zvykli. V praxi to totiž nevypadá tak, že najednou vznikne tlak na všechny ve firmě o menstruaci neustále pořád mluvit, ale že existuje možnost mluvit, když ji někdo potřebuje. Silnou pákou zejména na muže nebo na vyšší management jsou čísla. Jakmile před manažery položíte tvrdá data, například že až 40 % žen musí kvůli bolestem opouštět pracoviště, 62 % si musí jít během pracovní doby koupit menstruační potřeby a 64 % necítí dostatečnou podporu vedení, pokud potřebují během menstruace upravit pracovní podmínky, většina pochopí, že se nejedná o okrajové téma, ale o věc, která ovlivňuje celou firmu. Z hlediska terminologie je pak vhodné nemluvit o výhodách pro část zaměstnanců, ale o narovnání podmínek pro všechny. A případně je možné zavést také nějaké zdravotní benefity zacílené na muže. Menstruace se týká
poloviny populace a v konečném důsledku má dopad na všechny. Když to firmy pochopí, neprospějí jen ženám, ale celému svému byznysu.
Aneta Klečka je konzultantka v oblasti digitální strategie a zakladatelka platformy Femvie, která se zaměřuje na osvětu, edukaci a zavádění konkrétních kroků v rámci HR strategie. Věří, že péče o ženské zdraví by měla být samozřejmou součástí nejen osobního života, ale i pracovního prostředí. Zkušenosti sbírala v České republice i ve Velké Británii. Má více než deset let praxe v řízení změn a nastavování strategií v leadership týmech mezinárodních i lokálních firem napříč odvětvími.