Vítejte v divočině: Co čekat a nečekat od prvního zaměstnání

Školu máte úspěšně za sebou – a co teď? Pokud nepožíváte komfort mama hotelu, pravděpodobně vás čeká nástup do prvního zaměstnání. Přestože jste už asi někdy brigádničili, případně sbírali první praktické zkušenosti na stážích či v rámci částečných úvazků, zaplout do full time režimu, z něhož až do důchodu nebude úniku, je přece jen změna. Uchopíte-li ji ale za správný konec, může se stát skvělým odrazovým můstkem pro další stoupání po kariérovém žebříčku, který vás nakonec dovede k práci snů.

„V prvním roce zaměstnání lze očekávat spíše postupné zaučení, stabilizaci v roli a zpětnou vazbu od nadřízených než obří mzdové skoky nebo posun o několik pozic nahoru. Zaměřte se hlavně na zjišťování, co vás baví a co ne, co vám jde a v čem jste naopak slabší, a také na navazování a upevňování prvních užitečných pracovních kontaktů,“ vypočítává Petra Kubita Nulíčková. U některých firem je možné čekat navýšení finanční odměny po zkušební době nebo po prvním roce, kdy je součástí celoročního hodnocení i diskuze o dalším rozvoji zaměstnance v rámci firmy. Otevřít téma peněz je vhodné zejména tam, kde na první rok dávají smlouvu na dobu určitou, a to při jednání o prodloužení kontraktu. Vezměte přitom v potaz, jak má váš konkrétní zaměstnavatel nastavený cyklus navyšování odměn a kariérního rozvoje.

Na trh práce čerstvě vstupují zástupci generace Z, která má o profesním životě jiné představy, než jaké měly generace předchozí. Chtějí to, co by boomery ani nenapadlo a o co se mileniálové bojí si říct: atraktivní peníze, důraz na seberozvoj a vstřícnou pracovní dobu umožňující jim dostatek odpočinku a volného času na vlastní aktivity. Byť se to může jevit jako poměrně základní požadavek, řada českých zaměstnavatelů s ním stále bojuje. „Částečný home office a flexibilní pracovní doba už jsou poměrně standardní, spousta firem běžně nabízí i benefity ve formě sick days či dnů pro mentální zdraví. Plně flexibilní režim, zkrácené úvazky, práce odkudkoliv nebo čtyřdenní pracovní týden ale stále nejsou běžnou praxí,“ popisuje Kubita Nulíčková.

Souvisí to nejen s konzervativností některých zaměstnavatelů, ale samozřejmě i s individuálními obory: ne všude je flexibilita možná a nebyla například ani během covidu. Progresivnější přístup je pak vidět spíše u pražských a brněnských firem než u regionálních podniků. Pro gen Z je nicméně důraz na péči o psychickou pohodu zásadní. Jak to tedy uchopit, aby vznikl pro obě strany snesitelný kompromis? „Při vstupním pohovoru bych kandidátovi doporučila, aby se spíš než na slibované benefity ptal na styl práce a řízení firmy, formu komunikace a osobu nadřízeného. Za mentální zdraví je významně zodpovědný právě přímý nadřízený a firemní kultura. Pokud nevyznáváme stejné hodnoty, ve firmě nám dobře nebude,“ říká odbornice.

K tomu se váže i v generaci Z běžné očekávání, že se jim v první práci dostane intenzivního vedení, mentoringu a detailního hodnocení na týdenní bázi. Mladí lidé taktéž mají představu, že budou hned součástí rozhodovacích procesů nebo že jejich práce bude okamžitě dávat smysl. V realitě jsou ale začátky spíše o učení se novým věcem i plnění méně zábavných, rutinních úkolů. Proměna generačních hodnot a názorů je jedna věc, jí navzdory ale univerzálně platí, že člověk musí nejprve ukázat své schopnosti a získat si důvěru, než mu začnou být svěřovány náročné úkoly a prestižní projekty. 

Způsobem, jak se k tomu dopracovat, je ukazovat iniciativu nad rámec pracovní náplně. Podle Kubita Nulíčkové dobře funguje přicházet s konkrétními nápady, jak zjednodušit nebo zefektivnit stávající pracovní postupy. Co je naopak cesta do pekel, je ochota kývnout na vše, co kolegové odmítnou. „Je zcela v pořádku říct: ,Teď na to nemám prostor, ale ráda se toho ujmu příště,' nebo: ,Ne, tento týden nestíhám, ale v pondělí bych už čas měla'.“ Umět říct ne a nastavit si hranice může být na začátku kariéry těžké. Čím dříve se to ale naučíte, tím lépe pro vás.

Součástí prvního zaměstnání je také leckdy první podpis pracovní smlouvy, již si samozřejmě musíte dobře prostudovat, než něco podškrábnete. Zaměřte se především na typ smlouvy. Sledujte, zda jde o hlavní pracovní nebo o dohodu, zda je uvedena výše mzdy, její struktura, tedy fixní částka a variabilní složka, a způsob její výplaty. Dále by vás měla zajímat délka zkušební doby a výpovědní lhůta. Důležité je i stanovení místa výkonu práce. Pokud je v budoucnu možnost pracovat z domova, mělo by to být ve smlouvě nebo ve vnitřních předpisech uvedeno. Ověřte si i počet dnů dovolené a zda vám na ni vzniká nárok již v prvním měsíci pracovního poměru. Ideální je mít seznam věcí, které jsou pro vás důležité, a ve smlouvě si je pohlídat. Nezapomeňte se podívat také na NDA, tedy dohodu o mlčenlivosti.

Pokud jste ještě nikdy nepracovali, může váš překvapit, že mzda je ve smlouvě uvedena v hrubé výši, ale na účet vám dorazí po zdanění ve výši takzvaného čistého, které je pochopitelně nižší. Ujistěte se také, co se stane, když onemocníte, tedy jak fungují nemocenské, komu a jak nemoc nahlásit, případně zda firma vyžaduje lékařské potvrzení už od prvního dne.

Nonšalantně se orientovat v základních pracovních povinnostech a termínech byste nyní už mohli zvládnout. Některé věci ale vyžadují zkušeností zpevněnou hroší kůži. Pokud je nastavení hranic náročné, ještě těžší může být řešení konfliktů na pracovišti nebo profesionální odchod z místa, které vám nevyhovuje. Řadu rozkolů na pracovišti způsobí nedorozumění vyplývající z odlišných stylů komunikace, což může obzvlášť platit v případě zástupců generace Z a výrazně starších kolegů. Kubita Nulíčková radí zkusit si s danou osobu nejprve vše vyříkat z očí do očí. „Pokud problém ale není v komunikaci, nebála bych se oslovit nadřízeného a celou situaci mu detailně popsat. A když dojde k potížím s nadřízeným, obraťte se rovnou na personální oddělení,“ radí HR specialistka. Rozhodně se vyhněte šíření konfliktu do zbytku pracovního kolektivu, jeho veřejnému komentování na sociálních sítích či pomlouvání protistrany, aniž byste se situaci snažili aktivně vyřešit.

Stává se ale i to, že mladý člověk v první práci, pokud na ní není vyloženě existenciálně závislý, má tendenci z ní při prvním náznaku potíží odejít. Je-li to i váš případ, zkuste si nejprve ujasnit, co konkrétně vám vadí. Jde o pracovní náplň, nastavení odměn, nebo o firemní kulturu? Některé faktory nelze změnit, jiné ovšem jsou řešitelné a i za krátký čas může být všechno jinak. „Za sebe doporučuji hodnotit své požadavky a nespokojenost na škále od 1 do 10 a říct si, co přesně by se mělo změnit – pokud ne v dané firmě, tak v nějaké další,“ uvádí Kubita Nulíčková. Než prásknete do bot, zajděte za svým šéfem nebo na personální. Možná zjistíte, že je pro vás v podniku nějaká vhodnější pozice, která vás bude naplňovat a bavit víc než váš stávající post. A když to nevyjde, svět se nezboří. K prozkoumávání a objevování pracovního trhu i sebe sama je právě první práce naprosto ideální.