Vogue Leaders
Nicole Stava: Umění vnímám rozumem i srdcem
Michal Josephy10. 10. 2024
Listí zezlátlo, opadalo a na bechyňský zámek se snesla peřina mlhy. V jedné z komnat problikává do podzimního šera světlo. Právě zde se umělecká kurátorka a spolumajitelka zámku Nicole Stava ohlíží za uplynulou sezonou.
Foto: Miloš Vatrt
Nicole Stava
Letní umělecká sezona na zámku Bechyně skončila. Jak ji zpětně hodnotíte?
Letošní sezonu jsme vnímali jako mimořádnou. Po několika letech outsourcování jsme převzali průvodcovství na turistické trase zámku, poprvé jsme vystavovali díla z naší rodinné sbírky a měli prvního rezidenta v sochařském parku. Také jsme poprvé, přímo v prostorách zámku, připravili imerzivní instalaci a účastnili se Noci kostelů. Připravili jsme si mnoho výzev, které se nám podařilo zvládnout. Samozřejmě je vždy co zlepšovat – na příští rok plánujeme změny v organizačních a realizačních procesech. Chceme zvýšit kvalitu služeb, usnadnit orientaci návštěvníků a zlepšit zázemí tak, aby lidé mohli na zámku trávit více času. Stejně tak máme nápady, jak zlepšit pracovní podmínky pro náš tým, aby se jim pracovalo lépe a efektivněji.
Co se děje poté, kdy se brány zámku zavřou za posledním návštěvníkem?
V neděli 29. září jsme zámek pro širokou veřejnost uzavřeli, ale stále ještě provázíme několik skupin, točíme krátký dokument o výstavě… teprve pak začneme bourat výstavy a balit artefakty. Ty se připravují k převozu do depozitářů, galerií a studií umělců, kteří u nás letos vystavovali. Hlavou mi přípravy na další sezonu probíhají už v průběhu léta, kdy čerpám inspiraci na cestách po světě a konzultuji plány se svou sestrou Silvií. Na přelomu listopadu a prosince dávám koncept na papír, začínáme s produkčními přípravami. Tuto práci vnímám jako svou přirozenou součást, takže i na dovolené přemýšlím o nápadech a plánech, které si zapisuji a tříbím.
Ptám se proto, jelikož vedete umělecko-kulturní část Panství, nebo jak vy říkáte „damství" Bechyně.
Rodinnou firmu vedeme se sestrou Silvií. Odpovědnosti jsme si rozdělily podle našich zájmů, kompetencí a vzdělání. Silvia se stará o lesnictví, dřevařství a myslivost, což tvoří hlavní pilíř činnosti naší firmy. Já zase mám na starosti turisticko-umělecko-kulturní část, která zahrnuje ubytování od hotelů po glampingové stany s kapacitou 168 lůžek, devítijamkové golfové hřiště a několik eventových prostor. Pečujeme také o renesanční zámek Bechyně, kde se kromě veřejné turistické trasy nachází byty, galerie, depozitáře, historické sály a zámecká jízdárna. A konečně, pracujeme i s našimi uměleckými sbírkami jak zde v Bechyni, tak ve Švýcarsku.
Foto: Nicole Stava
Zámek Bechyně
Měla jste od začátku jasno? Anebo jste do této role musela dospět?
Vyrůstala jsem v prostředí, kde nás umění obklopovalo. Rodiče nás brali do galerií, navštěvovali nás umělci. Také jsem ráda sledovala babičku, jak pro nás kreslila pohádkové postavy. V dětství jsem si myslela, že budu umělkyní, ale brzy jsem zjistila, že pro to nemám dost talentu. První vážnější krok směrem k umění přišel s brigádou v komerční galerii, kde jsem objevila obchodní stránku světa umění. Když jsem se rozhodovala o dalším vzdělání, kunsthistorie mě neoslovila, a tak jsem se rozhodla pro politologii a sociální vědy, abych si rozšířila obzory. Během druhého semestru jsem dostala příležitost pracovat v renomovaném aukčním domě Christie’s, kde jsem se stala nejmladší zástupkyní. Tato zkušenost mě definitivně přivedla zpět k umění. Dokončila jsem politologii, začala pracovat pro Christie’s a později si doplnila vzdělání magisterským studiem v Londýně, kde jsem se zaměřila na mezinárodní trh s uměním.
Do Panství Bechyně to ale stále bylo daleko…
Postupem času jsem přebrala část rodinné firmy a začala se věnovat turisticko-umělecké sféře, která se postupně rozrůstá. Od začátku své profesní dráhy jsem byla zvyklá vést vlastní agendu, mít zodpovědnost za rozpočet a výsledky. A tak tomu bylo i po mém návratu ze světa do Bechyně, kde jsem převzala od sestry výše uvedenou část naší rodinné firmy. K již získaným vědomostem z obchodního uměleckého světa jsem se ale musela vzdělat v hotelnictví, gastro, golfu a zorientovat se na příslušných trzích. I to jsou velice zajímavé a dynamické obory, a i když jsou diametrálně odlišné od mé původní profese, ráda se v nich pohybuji.
Jsou povolání, u nichž si člověk snadno představí, co obnášejí. Jak ale vypadá váš pracovní den?
Nemám ráda dny, kdy se schůzky, kancelářská práce a práce v terénu prolínají. Pokud je to možné, plánuji si je odděleně. Některé dny trávím celé u počítače, věnuji se čtení nebo administrativě, jindy oblékám montérky a pomáhám kolegům na zámku, v galerii či jinde. Snažíme se vyhradit dny na schůzky, které si organizuji tak, aby probíhaly intenzivně, jednu za druhou, ať už v Bechyni, v Praze, nebo i v zahraničí, pokud je to potřeba. Naše firma se zabývá více než dvanácti různými oblastmi, takže není dne, kdy bychom řešili jen jedno téma. Občas je to náročné, ale díky šikovným kolegům se to dá dobře zvládnout.
Vedle toho se věnujete i poradenství na trhu s uměním. Považujete investici do umění za skutečně nosnou diverzifikaci portfolia? Není to jen hype?
Osobně věřím, že diverzifikace investic je moudrá a dlouhodobě přínosná. Umění spadá do takzvaných alternativních investic. Kvůli intenzivní medializaci v České republice to může vypadat jako pouhý hype, bohužel. Často se pak kvůli tomu laik nechá přesvědčit jiným laikem k investici do nekvalitního umění nebo umělce, aniž by získal odbornou analýzu. Aby byla investice výhodná a minimalizovalo se riziko, je nezbytné poradit se s odborníkem, který dokáže objektivně posoudit potenciál konkrétního díla či umělce. Taková analýza zohledňuje několik klíčových faktorů, které naznačují pravděpodobný vývoj ceny a kariéry umělce na trhu.
Sběratelství umění. Čistý kalkul, nebo křehká a delikátní hranice mezi rozumem a citem?
Neznám sběratele, který by nakupoval pouze rozumem. Myslím, že je důležité najít rovnováhu mezi oběma přístupy. Nechci říkat, co je lepší, ale v naší rodině obvykle převažuje citová stránka nad tou rozumovou. Po dekádách sbírání se však často stává, že se tyto dva přístupy začnou prolínat.
Panství Bechyně. Zámecká paní. Prestižní vysoké školy. Ať chceme, nebo ne, v obecném povědomí je vaše postavení spojené s jistým elitářstvím a stavovskou nedostupností. Vy však zároveň otevíráte brány veřejnosti. Jak se v roli hostitelky cítíte?
Náš domov otevíráme veřejnosti jen pár měsíců v roce, víc bychom ani nechtěli. Těší nás, když si návštěvníci na našem zámku užijí hezké dny plné kultury a umění, případně se ubytují v našich hotelech a objeví krásy okolí Bechyně. Výstavy umění koncipujeme podle našich vlastních zájmů, což je vzácná svoboda, která není ničím omezena nebo předem stanovena. Návštěvník u nás vidí to, co se líbí nám a co máme rádi. Není v tom žádný kalkul, jen čistě rodinná radost z výstavnictví, naše láska k umění a kultuře.
Kromě běžných návštěvníků rádi vítáme na zámku i veřejně známé osobnosti či jinak zajímavé a inspirativní hosty, které se sestrou hostíme privátně nebo při veřejných akcích. Pokud pořádáme například čtení nebo diskuze, většinou volíme témata, která nás osobně zajímají nebo se nás dotýkají. Chceme, aby výstavy a kulturní akce byly zábavné v tom nejlepším smyslu slova, ale ne bulvární. I když třeba pořádáme koncert žánru, který nemusí být každému po chuti, vždy dbáme na vysokou kvalitu dané produkce.
Dnes jste doma na zámku v Bechyni, ale vaše identita je průsečíkem mnoha zemí, v nichž jste osobně i pracovně pobývala. Co na vás mělo největší vliv?
Největší vliv na mě mělo už od malička to, že jsme s rodiči hodně cestovali. Přineslo mi to nejen jazykové vzdělání, ale také uvědomění, že svět je otevřený a dobytný. Další zásadní vliv přišel, když jsme se v mých čtrnácti letech přestěhovali z rodného Švýcarska do Čech. Kulturní rozdíly, nové prostředí, školní systém a mentalita nemohly být odlišnější. Navíc jsme se přestěhovali uprostřed divokých 90. let, kdy se tady teprve vše formovalo. Bylo to náročné období, ale dnes to považuji za jeden z největších přínosů ve svém životě. Naučila jsem se chápat a žít v různých kulturách a mezi různými mentalitami, což mi otevřelo svět a usnadnilo komunikaci s lidmi z rozličných sfér a prostředí.
Pokud sestoupíme ze zámku do podzámčí, přináší vám Bechyně inspiraci a radost v řádu každodenních maličkostí?
Jistě. Bechyně je naším druhým domovem, který mám velmi ráda. Je to skutečná perla jižních Čech. Procházky okolními lesy nebo podél Lužnice jsou i po letech dechberoucí a projížďky na kole celým regionem jsou chvíle, kdy načerpávám energii a sílu k práci. Kulturní dění v Bechyni je i mimo zámek velice pestré a bohaté. Taková maličkost, která mi dělá každý rok radost, je období zhruba jednoho týdnu na jaře, kdy rozkvete alej před starou základní školou. Jde o nádherný pohled, který připomíná japonské parky během kvetení sakur.
Já osobně do Bechyně jezdím často a rád, navštívil jsem i zahájení letní umělecké sezony. Je váš sen vytvořit ze zámku Bechyně mezinárodní art hub stále živý?
Máme jasný cíl: stát se stálým bodem na mezinárodní kulturní mapě. Navázali jsme a stále rozšiřujeme partnerství s mezinárodními galeriemi a skupinami, které se věnují podpoře umění a kultury. S nimi plánujeme do budoucna výstavy, akce a cesty za uměním do Čech. V itineráři se zaměřujeme především na Bechyni, ale zahrnujeme také další významné kulturní destinace v regionech, okrajově i Prahu.
Nicole Stava, MA, jednatelka a spolumajitelka Panství Bechyně s.r.o., umělecká kurátorka a expertka na obchod s uměním na mezinárodním uměleckém trhu. Ráda cestuje, vaří a objevuje nová místa, jídla i kultury. Stará se o rodinné sbírky starých mistrů, moderního a současného umění a pečuje o zachování kulturního dědictví v rodině v České republice i ve Švýcarsku.
