Vogue Leaders
Kateřina Pokorná: Instapoetry je protipólem vyšperkovaných životů, které lidé v online světě ukazují
Sára Voldánová25. 10. 2024
Zatímco se uživatelé Instagramu denně baví rychlým scrollováním, Kateřina Pokorná vás přiměje se zastavit a na měřítka sociálních sítí docela dlouhou chvilku s ní na jejím účtě pobýt. Jak a proč to dělá?
Foto: Kateřina Pokorná
Kateřina Pokorná
Kdo je Kateřina Pokorná a co dělá na Instagramu
Na Kateřinu Pokornou, vystupující pod předzívkou Svojost, jsem narazila úplnou náhodou. Její klidný přednes autorské poezie působil v kontextu ostatního obsahu sociálních sítí jako balzám na duši, a rychle si tak získal nejen mě, ale i tisíce dalších. Své populární texty nedávno vydala také jako tištěnou sbírku. V knize Millennials se zabývá milostnými a rodinnými vazbami a také vztahem k sobě samé.
Instapoetry, tedy moderní pojetí poezie vydávané na sociálních sítích, zažívá celosvětový rozkvět. Co je podle vás důvodem, že oslovuje tolik lidí?
Já si myslím, že je to kvůli tomu, že v poezii si autor na nic nehraje. V psaní je dovoleno vše, takže i sdílených špatných pocitů a smutných emocí. Instapoetry je tak určitým protipólem vyšperkovaných životů, které lidé v online světě ukazují. V prostředí sociálních sítích je také poměrně snadné začít se ztrácet v takzvaných dopaminových smyčkách a instapoetry umožňuje pozastavení. Jde v tomto rušném prostředí vlastně o takovou meditaci.
Na rozdíl třeba od slavné autorky Rupi Kaur vy své texty na Instagram primárně nepřidáváte v psané podobě, ale básně předčítáte. Jste tak lidem blíž?
Určitě ano. Primárně jsem ale chtěla, aby mé texty lidé lépe pochopili. Aby je nacítili skrz můj tón. Může se stát, že lidé čtou svým tónem, a text tak dostává úplně jiný význam, než autor prvotně zamýšlel. Takže než aby se zjišťovalo, co že tím chtěl básník říci, tak to radši sama přečtu a už se nemusí nikdo ptát.
Autoři často zmiňují, že nápady na jejich nejlepší práce jsou dílem okamžiku. Máte to taky tak?
Je to tak. Mé nejúspěšnější texty jsou ty, které jen tak přirozeně spadly do poznámek a byly napsané za pár minut. Zajímavé je, že když si tyto texty později přečtu, mám pocit, jako bych je vnímala poprvé. Některé básně mě dokážou samotnou zasáhnout a vůbec bych neřekla, že jsem je psala já. Na druhé straně je nepříjemné, když chci něco napsat, a na sílu to opravdu nejde. Proto z většiny odmítám i psaní na přání.
Nedávno vám vyšla vaše knižní prvotina Millennials. Jaké z ní máte pocity?
Přijetí od veřejnosti je zatím nádherné. Řekla bych, že podle zpráv, které mi chodí, dokázala kniha předčít očekávání mých fanoušků, a to jsem z toho byla nervózní, protože bylo opravdu vysoké. Spousta z nich ale ještě čeká na audioknihu. Asi jim chybí můj hlas k textu. Věřím ale, že je mnoho lidí, kteří si knihu radši přečtou po svém a objeví v ní to, co oni sami potřebují.
O knize jste napsala: „Millennials je něco, co máme všichni v sobě. Pocity, které se bojíte vysvětlit nahlas, napíšu za vás.“ Jak zvládáte odhalit před svými blízkými tolik ze sebe?
Víte, mně už je to asi jedno. Nebaví mě neustále přemýšlet, co tomu kdo řekne a jak bych se podle ostatních asi měla chovat, cítit. Navíc to vnímám tak, že ve mně není nic nového. Nic, co by nemohl cítit a také necítil jiný člověk. Mám stejné problémy a stejné radosti jako mnoho jiných. Možná je ale má poezie specifická v tom, že mám odvahu to říct víc napřímo. A když tu odvahu zrovna nemám, prožiju stav sama a vypíšu se z něj později.
Už dříve jsem si všimla, že se ve vašich textech opakuje věta: Já vím, že to máš těžký, ale musíš to vydržet. Když jsem se pak dozvěděla o vašem složitém životním příběhu, tak ten verš nabral nový rozměr. Je pro vás psaní terapií?
Ale ano. Nebo minimálně bývala. Neměla jsem u sebe nikoho, kdo by byl schopný pochopit, co se ve mně děje. Vnímala jsem se jako černou ovečku, a tak mi nezbylo nic jiného než psát. Teď už jsem se naštěstí dostala do stádia, kde je pro mě psaní víc radost než terapie. A to je skvělé.
Jak si myslíte, že se vaše tvorba bude vyvíjet spolu s vámi? Myslíte, že vaše básně budou reflektovat nové zkušenosti a emoce, nebo se budete držet témat, která vás provázejí celý život?
To nevím. To je problém budoucí Kačky. Ale doufám, že spolu se zkušenostmi, které budu sbírat, bude víc a víc témat, o kterých psát. Někde se samozřejmě bude zrcadlit moje minulost a někde už bude odnesena a odpuštěna. Těžko se autor při psaní úplně vyhne bývalým prožitkům, ale zaseknout se v tom minulém světě určitě nechci. Nechám se sama sebou překvapit. Většinou se totiž rozhoduju spontánně. Takže si myslím, že pokud to má být něco nového, tak to bude buď vteřinové rozhodnutí, nebo výsledek hodu korunou.
Foto: Kateřina Pokorná
Kateřina Pokorná
Na sociálních sítích vystupuje devětadvacetiletá autorka Kateřina Pokorná pod přezdívkou Svojost. Je finalistkou 12. řady Československo má talent a své texty nedávno vydala v knižní sbírce Millennials. Kromě psaní působí také jaké jako marketingová manažerka.
Vogue
