Brutalistní Most: Město s pohnutou minulostí a jedinečným geniem loci

Na sever! Tam je třeba se vydat, když chce pražský nadšenec do architektury vidět brutalistní budovy v alespoň částečně původním stavu a omšelá sídliště v jejich přirozeném prostředí. O tendenci nás velkoměšťáků romantizovat si představu o životě v Sudetech už jsem psala tady, v případě Mostu to ale ani nejde. Specifická atmosféra města je cítit hned po výstupu z autobusu, kdy vám první místní kolemjdoucí dá jedním nekompromisním pohledem jasně najevo, ne že jste nevítaní, ale že jste prostě cizí. Automaticky to tady proto začnete vnímat s respektem.

První zmínky o osídlení lokality, blízko které dnes Most stojí, pocházejí už z 11. století. Původní několik kilometrů vzdálené historické město se třemi hlavními náměstími, jejichž součástí byla i řada perfektně zachovalých gotických objektů, padlo za oběť těžbě uhlí, kvůli které bylo mezi 60. a 80. lety systematicky demolováno. Poslední připomínkou starého Mostu zůstává gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie, který byl v roce 1975 přestěhován a ušetřen zkázy, i když ve své době zneprovozněn a proměněn na expozici dělnického revolučního hnutí a Velké mostecké stávky. Nové město Most vzniklo opodál prakticky na zelené louce a ačkoliv celý proces likvidace starého města je dodnes chápán jako kontroverzní a je nutné připomenout, že kvůli němu byli obyvatelé vysídleni ze svých původních domovů, z architektonického hlediska je výstavba nového města ojedinělým fenoménem.

Současný střed města představuje dlouhá třída Budovatelů a 1. náměstí, kde místo chrámu Páně, jak jste na to zvyklí z většiny jiných českých měst, najdete tři stěžejní budovy: magistrát, městské divadlo a hotel Cascade. K nim těsně přiléhá také Prior a Centrální kulturní dům s ikonickou koulí planetária na střeše. Poslední jmenovaná stavba dlouho patřila k těm nejzajímavějším nejen v Mostě, ale i celém severočeském regionu. Od jara 2024 nicméně prochází kompletní rekonstrukcí, proti níž loni na podzim několik desítek lidí protestovalo, protože ji považují za necitlivou vůči originálu architekta Mojmíra Böhma, který na projektu spolupracoval s ​​Jaroslavem Zbuzekem a Lubošem Kosem. Původně se jednalo o komplex pozdně brutalistně-funkcionalistických budov postavený mezi lety 1972 a 1984. Byl ze tří stran obklopený vodní plochou, přičemž betonovou masu hlavního sálu autoři pomocí mohutných pilířů vynesli nad tuto hladinu. Zajímavý je rovněž levitující kinosál vystupující z boku, dnes a ještě dlouho si však návštěvníci Mostu budou moci prohlédnout pouze kostru někdejší legendy; přestavba by měla trvat až do roku 2026.

Böhm a Zbuzek jsou rovněž autory nedalekého Prioru: ve své době nejmodernějšího regionálního obchodního domu s eskalátory a velkou samoobsluhou v přízemí propojenou s lahůdkami. Uvnitř elegantní a minimalistické budovy s béžovo-bílou fasádou s černými kovovými prvky stále funguje několik obchodů, do ruchu ráje rodinných nákupů má ale stavba ze 70. let daleko. Je tak spíše jedním z posledních důstojných pomníků značky Prior, jejíž obchodní domy kdysi stály po celém Československu, zatímco dnes jsou bourány či z gruntu přestavovány, aby udělaly místo svým moderním nástupcům.

Budova národního výboru, dnes budova Magistrátu města Most, je nyní spolu s místním divadlem hlavním reprezentantem někdejší pomyslné výkladní skříně dobové architektury, jíž centrum nového Mostu rozhodně bylo. Vzdušnou konstrukci, kde útlé sloupoví nese hluboce profilované horizontální pásy střídající se se skleněnými pásy oken a završené zkosenou střešní římsou, navrhli v 70. letech minulého století architekti Míťa Hejduk, Jan Kouba a Jiří Spáč. Její skutečnou předností je ovšem veřejnosti přístupné atrium se zelení, fontánou a sochařskou výzdobou, z něhož si můžete dobře prohlédnou minimalistickou vnitřní fasádou s tenkými slunolamy. Vedle magistrátu stojí čtyři barokní plastiky představující Zemi, Vzduch, Vodu a Oheň, které pocházejí z roku 1715 a jakkoliv bizarně mohou působit, ve skutečnosti docela dobře symbolizují propojení mezi starým a novým Mostem.

Kdysi největší hotel v okrese, terasový hotelový dům Murom (název symbolizoval družbu Mostu se sovětským městem Murom), se dnes jmenuje hotel Cascade. Původní návrh připravili architekti Václav Krejčí a Josef Burda v roce 1967, otevřen byl ale až téměř o dvacet let později. Možná i díky tomu je možné prohlédnout si jej zevrubě ze všech stran a v původní podobě. Kromě zjevných vizuální předností trojúhelníkové konstrukce stojící na několika relativně tenkých sloupech architektonické nadšence jistě zaujmou také masivní balkony a útulné podloubí s původním poutačem na hotelovou vinárno-kavárno-restauraci.

Zatímco kostelu Nanebevzetí Panny Marie bylo dovoleno po kolejích se odstěhovat mimo centrum zkázy, původní, historická budova divadla to štěstí neměla a v zájmu uhelné těžby byla srovnána se zemí. Tak mezi lety 1967 a 1985 vznikalo divadlo nové, které navrhl architekt Ivo Klimeš. Působivá, běloskvoucí budova je obložena istrijským mramorem a její jasně definované, geometrické tvary v kombinaci s proskleným foyer už z dálky působí luxusně a současně i v dnešní době.

Malou odbočkou pro ty, kdo se nebrání ani pohledu na výtvory devadesátkové postmoderny, je budova České spořitelny, jež stojí, co by kamenem dohodil od divadla. Stavba ve tvaru písmene T kontrastně spojuje světlé kachlové obklady s hnědými, kouřovými skleněnými plochami, jež do interiéru pouští tlumené světlo ze stran, ze střechy i ze schodišťových prostor.

Jen zevrubná prohlídka nového městského centra vám na jeden krátký výlet postačí, pokud by vám to ovšem bylo málo, vydejte se z 1. náměstí směrem k fotbalovému stadionu. Na první velké křižovatce uvidíte SaS Tower – výraznou výškovou budovu a bývalé ředitelství Severočeských hnědouhelných dolů s původním logem firmy na fasádě. Ocelovou konstrukci s betonovými podlahami projektovali architekti Václav Krejčí, Jiří Fojt a Míťa Hejduk a byla postavena mezi lety 1970 a 1984.

Na další křižovatce, nedaleko sportovního stadionu a v ulici Jaroslava Seiferta, stojí patnáctipodlažní hotel Domino – dříve internát, který byl v době svého vzniku v roce 1961 nejvyšší budovou v okrese. I dnes ale dokáže upoutat pro architekturu 60. let typickou pergolou, která se táhne po obvodu celé střešní terasy. V přízemí si zase můžete prohlédnout ozdobný reliéf s názvem Výstavba. Skvělý a nesmírně fotogenický je také pohled na hotel od stadionu, a to konkrétně od sochy Fotbalistů.

Pokud je to možné, cestu z Mostu zpátky tam, odkud jste přijeli, absolvujte vlakem. Budete si tak moci prohlédnout krásné místní nádraží. Až k němu z centra půjdete, můžete se malou zacházkou dostat ještě ke dvěma zajímavým domům: prvním z nich je městská knihovna, která se svým otevřením v roce 1985 stala první moderní účelovou knihovní budovou v tehdejším Československu. Autorem zajímavě řešené stavby umístěné ve svahu je František Kameník. Druhým objektem, kterého byste si měli všimnout, je pak nedaleké sídlo obvodního oddělení Policie ČR.

Železniční nádraží Most se nachází severovýchodně od centra nového města a nemůžete jej minout – temně modrá, lesklá fasáda je nepřehlédnutelná. Hlavní zajímavostí komplexu složeného z nízkého a výškového objektu je spojení vysoké administrativní budovy se samotným nádražním provozem. Nádraží bylo postaveno mezi lety 1969 a 1977 podle návrhu Jana Reitermanna a Václava Dědka. Po vstupu do hlavní, prosklené odbavovací haly návštěvníky příjemně překvapí přívětivý interiér navržený Josefem Dandou, stejně jako zachovalé původní hodiny, piktogramy a informační cedule. Z tohoto místa se vám jako milovníkovi architektury druhé poloviny minulého století bude se svérázným městem loučit jen těžko.