Další brněnské vily, které nesmějí chybět na vašem must-see seznamu

Židovský podnikatel Alfréd Stiassny vlastnil v Brně čtyřicítku textilních fabrik a své zboží posílal na Balkán nebo do Orientu. A aby dal na odiv svůj blahobyt, oslovil renomovaného architekta Ernsta Wiesnera se žádostí, ať mu postaví luxusní vilu s výhledem na pisárecké údolí. Vila vyrostla v zahradě svažitého terénu. 

Tvoří ji dvě křídla. K jihu směřuje reprezentativní a obytné křídlo. Příčně ke svahu přisadil architekt křídlo technické a obslužné, přičemž společně tvoří půdorys ve tvaru písmene L. Jaký je interiér? Prvorepublikový luxus odrážejí reprezentativní salonky s bohatým dřevěným obložením, mramorové krby, štuky a vybavení s historizujícím nábytkem. Ovšem ještě než se k samotnému domu přes rozsáhlý pozemek (nechybí zde bazén ani tenisový kurt), dostanete, zaujme vás monumentálně působící prostor před hlavním vstupem do vily. Vnější kamenný obklad majestátní zdi oplývá železobetonovým jádrem, které představuje promyšlený opěrný prvek, který zadržuje hmotu svahu. Tato technologická berlička navíc pochází ze shodného materiálu jako podnož obytných staveb. Dokonale sladěn je tak celý prostor!

Alfred Stiassny, jeho manželka Hermína a dcera Zuzana žili moderním stylem, sportovali a často cestovali. Dům má proto za originálními mřížemi důkladně zabezpečená okna, dveře i terasu. Okna zdobí dřevěné žaluzie, částečně výklopné. Zajímavost? V každém patře je poměr výklopné a pevné části žaluzie jiný v závislosti na úhlu dopadajících slunečních paprsků. 

Brno však rodina byla nucena opustit v roce 1938, načež se v její vile usadilo Offizierskasino (což v překladu volně řečeno znamená víno, ženy, zpěv pro německou posádku). Po válce se dům na celá desetiletí změnil v luxusní hotel pro vládní návštěvy Československa. Pobýval tu třeba Nikita Chruščov, Fidel Castro a v 90. letech i Bill Gates. Prominentní hosté většinou nocovali v pokoji paní Hermíny. Koupelna u jejího pokoje prošla rekonstrukcí v 80. letech a zdobí ji obklad ze zeleného mramoru pocházejícího z Kuby. 

Od roku 2009 o vilu pečují památkáři. Po obhlídce budovy můžete zasednout do kavárny Ernst Café, případně před lodžií domu stojí mramorová lavička, kterou si rodina dovezla z cest po Itálii. Genia loci navíc doplňuje vzácný strom katalpa trubačovitá, která každý rozkvétá každý červen. A pokaždé záplava jejích bílých květů omámí okolí svou vůní.

Jedna z nejstarších vil nacházejících se v prestižní brněnské lokalitě Černých Polí, jedné z nejstarších čtvrtí vilového typu ve střední Evropě. Přitom ještě v druhé polovině 19. století svah nad Lužánkami pokrývaly vinice a ovocné sady. Vily, jež se zde začaly následně stavět, sloužily původně jako letní byty za městem, až později se proměnily v trvalá bydlení. 

Majitelem konkrétně této vily byl Josef Arnold, původem bavorský stavitel a architekt. Ten společně se svojí chotí Katharinou zakoupil v roce 1862 úzký dlouhý pozemek ve svahu, zčásti osazený vinicí. Vilu manželé nechali upravit v pozdně secesním geometrickém stylu a umístili ji do zahrady, která připomínala anglický park — zdobily ji altány a besídky se zahradním nábytkem.

V domě rodina trávila letní měsíce. Později tu nechala instalovat elektřinu a ústřední vytápění (s bohatě dekorovaným litinovým topením) tak, aby bylo možné dům obývat celoročně. Po dvaceti letech ho ale manželé prodali. Prošlo jím pár dalších majitelů, než stavbu v březnu 1909 získala Cecílie Hože, manželka zámožného brněnského advokáta a podnikatele Cornelia Hože. Cecílie byla starší sestra Alfreda Löw-Beera a tetou Grety, později provdané Tugendhatové (náš nedávný článek, který jsme zmiňovali v úvodu). 

V říjnu 1939 ovšem vilu zabrali nacisté a osud rodiny stihl smutný konec. Cornelius zemřel ještě před vypuknutím války a Cecílie zahynula v Terezíně. Jejich syn Max se ženou přišli o život patrně v některém z koncentračních táborů. 

Když válka skončila, ve vile nezůstal žádný nábytek. Vše bylo buď zničeno, nebo ztraceno. Neví se ani, jak interiér vypadal, nedochovaly se totiž žádné dobové fotografie. Vila přešla pod národní správu a v roce 1951 bylo rozhodnuto: vybuduje se zde mateřská školka. Ta v domě působila až do roku 2012, kdy budovu uzavřeli kvůli narušené statice. Historické vile hrozila demolice, ke které ale naštěstí nedošlo — dům byl prohlášen za kulturní památku. Dnes je pod správnou Muzea města Brna a slouží jako Centrum dialogu. Najdete tu knihovnu, prostory pro edukační programy a konferenční sál. Můžete se projít po zahradě nebo navštívit kavárnu s výmluvným názvem Cecilie Café.

Prohlídku odstartujte v Arnoldově věži. Naskytne se vám božský výhled na město s dominantní siluetou hradu Špilberku. Ve věži se patrně nacházela pracovna majitele, dnes tu můžete obhlédnout model vývoje vilové čtvrti s jeho stavebními etapami. Nastudujte si informační panely s expozicí s názvem „Genius Loci“. Dozvíte se spoustu zajímavostí o bourání hradeb a rozšiřování města. Zazní tu i to, že s procesem bourání se v Brně začalo už za Napoleona. Anebo že park Lužánky, který leží ve čtvrti Černá Pole pod kopcem, nechal založit Josef II. a jde o nejstarší veřejný park u nás! Ve výstavních prostorách v patře zase zjistíte hodně o životě a působení zdejší židovské komunity. K vidění jsou i obřadní předměty využívané v synagogách, tradiční židovské mužské pokrývky hlavy, tóra nebo velký modlitební šál. 

Arnoldova vila si dala za cíl poučit nás různými způsoby o soužití různých kultur na území města Brna. Nemá sloužit jako prostor s originály nebo imitacemi, kde se nesmí na nic sahat. Tady se lidé setkávají, vzájemně si naslouchají a diskutují. Žije to tady!