Architektura v Brně: Tři vily, které stojí za vaši návštěvu

Jen pár kroků od lužáneckého parku se vyjímá secesní vila, kterou v letech 1903 až 1904 nechal postavit továrník Moritz Fuhrmann pro svou rodinu. Po jeho smrti prodali dědicové tenhle krásný dům textilnímu podnikateli Alfredu Löw-Beerovi. Ten se sem nastěhoval v roce 1913 s manželkou Mariannou a se třemi dětmi. Co zde uvidíte dnes?

Upřete zrak na fasádu vily. Zdobí ji totiž štukový dekor girland kombinující motivy festonu (polověnec: závěs z listů, květů a plodů) a věnců se stuhou. Vstupte do útrob domu, abyste se přesvědčili, že podobnou výzdobou oplývají i stěny a stropy v interiéru. Majestátní centrální schodišťová hala s mramorovým krbem vás nadchne: světlo sem proniká stropním světlíkem skrze prosklenou jehlancovou střechu. 

Ochoz v prvním patře lemuje vyřezávané dřevěné zábradlí s piniovými šiškami. Stěny byly dříve pokryty tapetami s přírodními motivy, jejichž podobu přibližují dva dochované fragmenty. Rostlinné motivy najdete na keramické dlažbě i litinovém zábradlí u vstupního schodiště. 

Mimochodem, Löw-Beerovi byli velmi zámožní, vlastnili obrazy špičkových představitelů malby z přelomu 19. a 20. století. Ve vile je například k vidění například Malý kuřák (Kouřící savojský chlapec) od Eugena von Blaase. Jde o olej na dřevě z roku 1885.

Rodina však vilu opustila po zřízení Protektorátu Čech a Moravy. V roce 1940 dům zabavili Němci pro potřeby gestapa. Po válce dům připadl státu, který zde zřídil domov mládeže. Domov mládeže tu fungoval až do roku 2012. Dnes zde sídlí správa Muzea Brněnska. A pořádně to tady žije: můžete sem vyrazit třeba na výstavu, na jazzový koncert nebo na divadelní představení. Velmi oblíbené jsou i historické přednášky. A nechybí ani stálá expozice: Židé na Moravě. Vila a její obyvatelé. 

Tip: 18. května 2024 můžete vilu zažít po setmění v rámci Brněnské muzejní noci.

V roce 1929 věnoval Alfred Löw-Beer jako svatební dar horní část pozemku vily Löw-Beer své dceři Gretě, která si za muže vzala Fritze Tugendhata. A přesně věděla, po jakém domě touží: po moderní stavbě, která by se ani náhodou nepodobala secesní vile rodičů. Stavbu svěřila architektovi Ludwigu Miese van der Rohemu, u něhož ji zaujalo jeho originální pojetí prostoru a cit pro materiál i světlo. Architekt dostal neomezený rozpočet, přičemž Gretin otec celou stavbu financoval. 

Nejkrásnější a zároveň nejslavnější brněnská vila má tři podlaží a rozložila se ve svažitém terénu. Prohlídka začíná u hlavního vstupu z ulice s průchodem na terasu. Na tomhle patře objevíte soukromé pokoje rodiny. Architekt dům decentně uzavřel pohledům z ulice, zato ho plně otevřel do zahrady v podobě anglického parku z 19. století, jejíž spodní část navazuje na zahradu vily Löw-Beer.   

Efektu vzdušnosti bylo dosaženo prosklením obvodových stěn a místo zdí se použily ocelové nosníky. Vnitřek domu je díky tomu zalitý sluncem, plný hřejivých barev přírodních materiálů. Nábytek původně architekt zvolil převážně z trubkové a pásové oceli a z ušlechtilého dřeva palisandru, zebrana a makassarského ebenu. Na interiérech nepracoval zdaleka sám, ale s Lilly Reichovou a Sergiem Ruegenbergem.

Nejpůsobivější dominantou vily je obývací prostor s onyxovou stěnou. V zimních měsících, když slunce zapadá, rozsvěcí se žíly bílého kamene do celého spektra červené barvy — od cihlové až po sytě rudou. Působí to, jako by kámen hořel. Před onyxovou stěnou stojí tři křesla Tugendhat potažená stříbrošedou látkou. Vedle nich prostor vyplňují tři křesla a taburet Barcelona ve smaragdově zelené kůži, skleněný stolek a bílá lavice. Lehátko s rubínově červeným sametovým potahem následně rozbíjí celou barevnou kompozici.

Jídelnu zdobí stěna z makassarského ebenu. Znáte její příběh? Příčka mnoho let sloužila jako obklad stěn v menze právnické fakulty, než ji tam v roce 2003 objevil historik umění Miroslav Ambroz. Za války totiž právnická fakulta sloužila jako sídlo nacistické policie. A v prostorách menzy měli Němci kantýnu. Z vily Tugendhat vzácné dřevo prostě vydrancovali a kantýnu si jím obložili.   

Zatoulejte se do suterénu vily a objevte technické zázemí. Prostory vzduchotechniky, kotelnu, strojovnu spouštěcích oken, prádelnu. K vidění je i kuriozita: molová komora. Do ní si rodina ukládala kožichy. Prostor je nasycený naftalínem, aby moly odpuzoval.

Tugendhatovi opustili Brno v květnu 1938. Vila zažila krušné chvíle, když se do ní téměř vzápětí nastěhovalo gestapo a velké množství vybavení se rozebralo. Po válce se zde usadila taneční škola, po ní se sem nastěhovala léčebna pro děti s vadami páteře. V srpnu 1992 se na její zahradě domluvili Václav Klaus s Vladimírem Mečiarem na rozdělení Československa. Dnes se tahle perla architektury města Brna skví po rozsáhlé rekonstrukci v celé své původní kráse a láká k návštěvě.

Architekt Dušan Jurkovič se v roce 1903 oženil s Boženou, dcerou bohatého průmyslníka a přítele Roberta Bartelmuse. Manželům, kteří vilu nechali vystavět při zakládání rodiny, se postupně narodily tři děti. V roce 1905 koupila rodina velký pozemek u lesa ve čtvrti Žabovřesky. Místo vybírali pečlivě, muselo splňovat požadavky zdravého bydlení v přírodě. Z vily se otevíral výhled přes širokou louku dolů k řece Svratce a na zalesněné kopce na obzoru. Celé zakoupené území ale Jurkovič nevyužil jen pro sebe: ukrojil si jen část na stavbu vily a zbytek postupně rozprodal. Jednoduše toužil po tom, aby zde vyrostla moderní vilová kolonie.

Když byla stavba hotová, otevřela se expozicí Dušan Jurkovič – Výstava architektury a uměleckého průmyslu. Nejvýznamnější exponát? Samotná vila. Na kamenné podezdívce vyrostla konstrukce z dřevěných trámů pobitá deskami z korku s výplní vápenité strusky. Jakýsi předobraz moderních sendvičových konstrukcí. Vysoký standard bydlení zajišťovalo vybavení rozvody plynu a elektřiny. Vstupní fasádě dominovala skleněná mozaika s výjevem z pohádky Bača a šarkan navržená Adolfem Kašparem. V interiéru návštěvníky uhranula centrální schodišťová hala. Je vybudována podle vzoru britské cottage. Modernímu prostoru dal tvůrce výraznou barevnou atmosféru modrých, zelených, červených a žlutých tónů. Do interiéru vkusně začlenil sbírku lidové keramiky a výzdobu besedního koutu pod schodištěm svěřil malířce Brynzové z Čataje. 

Stejný pohled se naskytne i vám. Okouzlí vás hala se zelenými kachlovými kamny i přijímací salon. Z haly se projděte přes chodbu do dětského pokoje a ložnice s koupelnou, pokoje pro pomocnice v domácnosti a do kuchyně. Z kuchyně se schází po servisním schodišti do sklepa, kde býval i byt domovníka. Schodiště v hale vás zavede do patra. Z ochozu je přístupný hostinský pokoj, terasa a ateliér. Prostorné a slunné pokoje využíval Jurkovič pro svou práci. Tyhle místnosti jsou v současnosti využívány ke krátkodobým výstavám. V přízemí můžete nakouknout na výstavu z tvorby Dušana Jurkoviče. Navrhoval i nábytek, křesla, stolky, židle... 

Nezapomeňte se ale projít po nádherné zahradě, která vilu obklopuje. Byla inspirovaná soudobými britskými zahradami. Její kompozice je souměrná s geometricky členěnými záhony. Horní část přiléhající k vile, je tvořena terasou stíněnou břízami. Ve spodní části rostou růže, trvalky a ovocné stromy. 

Prostor ve vile, která se nachází jen pár kroků od lesa, ožívá společenskými setkáními. Od 24. května 2024 do 30. března 2025 si tu můžete užít výstavu Vesna 2.0.