Tři nejkrásnější české barokní chrámy: Tipy na skvělý výlet, když milujete architekturu

Kostel sv. Mikuláše můžeme směle zařadit na seznam nejvýznamnějších evropských barokních staveb. Po svatovítské katedrále jde o další vrcholnou stavbu pražské sakrální architektury. Jeho staviteli byli jezuité, kteří toto místo získali za vydatné pomoci pražského arcibiskupa. Jednalo se o stavbu tak významnou, že základní kámen položil 6. září 1673 samotný císař Leopold I. Práce na místě původního gotického kostela však začaly až v roce 1703 a trvaly sto let.

Architekt Kryštof Dientzenhofer vyprojektoval lodní prostor s bočními kaplemi. Stavba čtyřicetimetrového, dynamicky konvexně-konkávně zprohýbaného průčelí a rozlehlého prostoru lodi nebyla obvyklá ani u nás, ani jinde v Evropě. Pokračování prací se ujal jeho syn, Kilián Ignác Dientzenhofer, jehož zásluhou vzniklo kněžiště s ohromnou kopulí. Ta má průměr 20 metrů a zdobí ji měděná střecha. Vnitřní výška do vrcholu lucerny dosahuje 57 metrů, takže jde o nejvyšší pražský interiér. Posledním významným architektem, jehož um se zapsal do historie kostela, byl Anselmo Lurago. Mezi lety 1751 – 1756 nechal přistavět elegantní štíhlou zvonici. Není však součástí kostela, má zvláštní vchod.

Chrám každého ohromí svými rozměry a monumentálně pojatým interiérem. Charakteristickým znakem stavby jsou vzájemně se protínající elipsoidy. Mohutně působí sálový prostor se zvlněnou klenbou. V interiéru se rozehrává hra světla a stínu, uhranou vás i široce otevřené arkády, mezi nimiž se vypínají pilíře. Dokonalé souhře jsou podřízeny veškeré sloupy, hlavice, konzoly, ostění dveří i šambrány oken. 

Velkolepý vnitřní prostor je vyplněn sochami. Zvedněte oči nahoru a objevte nástropní fresku s tématem ze života sv. Mikuláše, která se svými 1500 metry čtverečními patří k největším v Evropě. Jakub Arbes ve Svatém Xaveriovi přenesl velkou část děje tohoto svého romaneta do kaple před oltářem, kde se skví obraz Smrt svatého Xaveria. Prohlédněte si cyklus deseti obrazů s tematikou Kristova utrpení od Karla Škréty a pozdně gotickou cínovou křtitelnici... To ale není všechno, zdejší hlavní varhany mají přes 4000 píšťal a dosahují délky až šesti metrů. Hrával zde na ně Wolfgang Amadeus Mozart.

Patron nočních hlídačů a vrátných, svatý Petr z Alkantary, byl františkánský mnich. Žil asketickým životem a zakládal kláštery. V 18. století, kdy sílil jeho kult v Evropě, se rozhodl hrabě Jan František Vilém Laryš, svobodný pán ze Lhoty a Karviné, že na svém panství nechá postavit velkolepý svatostánek v barokním stylu. Vznikl na místě původního dřevěného kostela svatého Martina. Po svatém Martinovi se ale v okolí jmenovala kdejaká kaplička a kostelík, proto byla velkolepá stavba zasvěcena právě svatému Petrovi z Alkantary. Kostel byl vysvěcen v roce 1759 biskupem Filipem Gothardem Schaffhotschem z Vratislavi. 

Už v 18. století byla pod Karvinou objevena bohatá ložiska černého uhlí, přesto až do poloviny 19. století byla Karviná venkovskou zemědělskou krajinou. Místní chovali dobytek, zejména ovce. Po roce 1850 zahájily těžbu hlubinné doly, které zásobovaly uhlím ostravské hutě. Do Karviné proudily davy lidí, dolů rychle přibývalo a prudce rostl počet obyvatel. Ve 30. letech 20. století se objevily první problémy, za které mohlo rozsáhlé poddolování: území klesalo, domy praskaly...

Od roku 1854 bylo pod kostelem vytěženo 27 slojí a budova se začala nebezpečně naklánět. Kostel, který kdysi stával na kopci, se následkem toho propadl o 37 metrů. Pokles navíc způsobil úklon stavby o 6,8 ° na jih od svislé osy, a tak vznikl nejšikmější kostel v Česku. Mimochodem, je šikmější než slavná věž v Pise, jejíž současný náklon činí 3,97 °. Tip: Nechte se okouzlit optickým klamem, který uvnitř kostela vytvářejí  šikmé stěny a rovná podlaha. Ale pozor, ať se vám nezatočí hlava.

Město Polná se nachází na Českomoravské vrchovině nad soutokem Ochotského potoka a říčky Šlapanky. Už odpradávna tudy procházely karavany obchodníků, kteří mířili z Čech na Moravu a z Moravy do Čech. Ve 13. století tvořil architektonickou dominantu města gotický chrám Matky Boží, který byl usazen na křížení hlavních cest. První písemná zmínka se o kostelu našla v listině krále Václava I., vydané 7. července 1242 na Křivoklátě.

Roku 1698 zemřel kníže Ferdinand z Ditrichštejna, po němž knížecí hodnost získal jeho starší syn Leopold Ignác. Hned na podzim následujícího roku zavítal na panství a nabyl přesvědčení, že je nutné postavit kostel zcela nový, větší a mnohem zdobnější. Zatoužil po monumentálním barokním svatostánku a přípravy nabraly rychlý spád. Leopold projekt zadal italskému architektovi Domenico d´Angelimu, a tak po několik následujících let mohli místní obdivovat pomalu, ale jistě rostoucí novou dominantu města. Velmi zručným řemeslníkem se ukázal být pozlacovač a sochař Augustini Grendi, rovněž z Itálie, který pracoval na vnitřní výzdobě. Barvy rozdělával vejcem, do některých dokonce lil pálenku. V září 1707 chrám vysvětil Vít Seipel, biskup pražský a strahovský opat. „Děkanský chrám Páně jest budovou monumentální, uměleckou, jakou málo které město honositi se může,“ napsal o víc než století později kněz František Poimon. V kostele se v roce 1841 konala jeho první mše svatá, a to za účasti Karla Havlíčka Borovského. 

Jedna z nejbohatěji vyzdobených církevních staveb v Česku má půdorys trojlodní baziliky. Interiér oplývá bohatou štukovou výzdobou stěn i kleneb, západní část kostela se pyšní dechberoucími freskami. Strop pokrývají jemné štuky s mariánskou symbolikou. Dlažbu tvoří nejen čtvercové pískovcové dlaždice, ale i náhrobní kameny z kostela, který tu dříve stával. Uvnitř sakristie stojí vyřezávané skříně a ukrývá se tam i vchod do tajné komory. Unikátem zdejšího kostela jsou však varhany z roku 1708. Zhotovil je brněnský varhanář Jan David Sieber a jde o největší dochované barokní varhany, které byly vyrobené na našem území. 

Další zajímavost? V horním patře věže se zachovala světnička hlásného. Jeho povinností bylo starat se o zvony, natahovat věžní hodiny a hlídat, zda někde ve městě nehoří.