Co vše je udržitelnost? Business Fashion Environment Summit 2024 ji zkoumal z mnoha úhlů

Na konferenci jsem se Prahy původně chtěla vydat vlakem. Nešlo mi jen o zanechání co nejmenší uhlíkové stopy. Vlaky pro mě symbolizují demokratizaci dopravy, dostupnost, ale (možná paradoxně) také komfort a čas pro sebe. Jistě, cesta trvá déle, ale pohodlné noční spoje mi umožní vyspat se (nelžu ani půl slova, někdy to příjemné uspávání za tichého klapání a kolébání kolejí zkuste) a ty denní zase nabízejí prostor pro práci. Psát ve vlaku je jako ukrást si čas, který za běžného provozu nemáte. Můj plán ovšem nevyšel, vlaková doprava následkem povodní na polské části trati bohužel slibovala zdržení nebo to nejhorší, co se vám při cestě vlakem může stát: náhradní autobusovou dopravu. A tak jsem letěla. Budiž mi ke cti, že poprvé po pěti letech. Samozřejmě na mé uhlíkové „cti“ udržitelnost nestojí. Dělat osobní volby, jež nám naše situace dovoluje, je jistě záslužné, ale jak je aktuálně nastavený módní průmysl, pouze snahy jednotlivců nezmění. I proto jsem byla zvědavá, co na akci, kde se potkali zástupci oboru, jenž patří k největším znečišťovatelům planety, zazní. A zaznělo mnoho podstatného. Pro ty, kdo by se rádi na panely a prezentaci podívali z první ruky, je tu záznam celé akce na YouTube Vogue Polska.

Britská novinářka z Vogue Dana Thomas, mimo jiné autorka knihy Vláda módy, jež u nás vyšla v nakladatelství Host a patří k povinné četbě všech, kdo se oblékají, zmínila, že v době publikace její knihy (2020) ještě neexistoval termín ultra-fast fashion. Dnes je právě ta nejrychlejší móda tou nejpopulárnější, navíc daleko více v Evropě a v celém západním světě než v Asii. Thomas také požadovala dodržování práv pracujících v oděvním průmyslu, férové mzdy a nutnost transparentnosti, jež bychom měli od značek napříč kategoriemi chtít. Citovala příběh americké aktivistky Florence Molotrop Kelley, která už na přelomu 19. a 20. století zdůrazňovala důležitost patřičného finančního ohodnocení pro dělnictvo v továrnách a bojovala proti dětské práci. Je s podivem, že ani po více než sto letech jsme tento problém nevyřešili. Thomas také zdůraznila, že tato problematika se netýká jen značek s rychlou módou, ale i segmentu luxusu, o čemž se příliš nemluví. Podle Thomas tkví adekvátní řešení ve vhodné legislativě jdoucí ruku v ruce s rozvojem technologií. 

V panelové debatě vedené módní redaktorkou Kamilou Wagner s odborníky a odbornicemi z oblasti historie umění, módy a uměleckých institucí se mluvilo o polské módě. Právě lokálnost, nejrůznější iniciativy či podpora a propojování místních tvůrců i skrze nezávislé platformy a instituce je totiž také tématem, které se týká udržitelnosti. Nejde o to jen nakupovat lokálně, ale společně také tvořit podhoubí, jež bude plnohodnotně vyvažovat globální nabídku i co se týče trendů. Individualita a identita, a to i ta národní, jsou důležité pilíře módy jako takové, přičemž tento způsob aktivit, iniciativ a zkoumání identity skrze oděv můžeme aplikovat i u nás. 

Téma módy v době války se zastřešujícím motivem konference nesouviselo jen zdánlivě. Válečná realita se týká nás i prostředí, ve kterém žijeme, a móda je jeho pevnou součástí. V panelu, kde zasedly zástupkyně ukrajinských značek Gunia Project, Bevza a šéfredaktor ukrajinské Vogue Vena Brykalin, zaznělo, že móda není jen frivolní, ale dokáže být nápomocná ve chvílích, kdy cítíme zmar, tedy i v době války: „V první fázi války jsme nejdříve publikační činnost zastavili, ale pak se ke mně donesla zpráva od našeho charkovského distributora, že si tamní zákaznictvo stěžovalo, že na stáncích není náš titul dostupný, a to mě nakoplo,“ popisoval Brykalin situaci z vybombardovaného Charkova. Podle něj je jedinou odpovědí na neustálé změny právě novinařina. Ukrajinská tištěná edice Vogue aktuálně vychází dvakrát ročně a redakce funguje online. Pro Brykalina jde také o jistou formu terapie a z jeho zkušenosti představuje právě móda a aspoň částečný dojem normality to, co pomáhá udržovat pozitivní mysl a morálku i v tak těžkých dobách. Pro ukrajinské módní tvůrkyně je pak důležitým faktorem (a zase jsme u ní) identita. Během nelehkých válečných časů se totiž zájem o ukrajinskou módu zvýšil, znamená symbol nezávislosti, kontinuitu historie i příslib do budoucnosti. Odlišit se a zároveň ukázat, kam patříme, je právě v době války skutečně důležité. Nic nemůže být touto perspektivou méně frivolnější než móda coby symbol příslušnosti, solidarity a sounáležitosti.

Mezi největšími hráči na módním poli je rozhodně H&M Group. V panelu věnovaném proměně dodavatelských řetězců, technologiím, transparentnosti a udržitelnosti tak zasedla mimo jiné i Leyla Ertur, Head of Sustainability H&M Group. Ta v diskusi zmiňovala cirkulární přístup (cirkulární přístup ke koloběhu módního průmyslu mj. spočívá v efektivním využívání zdrojů ve všech fázích životního cyklu oděvů. Snaží se tento životní cyklus co nejvíce prodloužit a zlepšit kvalitu a produktivitu zdrojů, pozn. red.) a já se jí následně doptala na podrobnosti. 

„Jako globální maloobchodní řetězec s módou hrajeme poměrně velkou roli, proto naše podnikání transformujeme směrem k cirkulárnímu hospodářství a do roku 2040 chceme dosáhnout nulových emisí. Skutečnost, jakým způsobem rosteme, je pro nás zásadní. Nejde o to prodávat více, ale o rozšířit naše zdroje příjmu, přičemž jádrem našeho postupu musí zůstávat udržitelnost. Pracujeme například na postupném vyřazení uhlí z našeho dodavatelského řetězce a jsme jednou z mála značek, která má ambice, aby celý její dodavatelský řetězec využíval 100% obnovitelnou energii. Směřujeme k cirkulárnímu ekosystému se třemi vzájemně propojenými oblastmi: oblast cirkulárních výrobků, cirkulárního dodavatelského řetězce a cirkulární cesty zákazníka. Včetně všech kroků našeho hodnotového řetězce od návrhu a vývoje výrobků až po výrobu a používání zákazníky, opětovné použití a recyklaci. Vytvořit takový výrobek znamená promýšlet každé rozhodnutí během procesu navrhování a zaměřit se na tři hlavní oblasti dopadu: dopad na životní prostředí, trvanlivost a recyklovatelnost. U každého vyrobeného kousku uplatňujeme cirkulární design podle jeho účelu a s ohledem na to, jak bude používán. Chceme nabízet věci, které jsou vyrobeny tak, aby vydržely, z recyklovaných, obnovitelných, regenerativních a zodpovědně získaných zdrojů (např. materiálů), které mohou být opakovaně recyklovány nebo znovu použity,“ vysvětlila Ertur a navázala cíli skupiny.

 „Rádi bychom, aby do roku 2030 bylo 100 % našich materiálů recyklovaných nebo z udržitelných zdrojů. Do roku 2025 chceme využívat 30 % recyklovaných materiálů. V roce 2023 jsme zvýšili množství recyklovaných materiálů v našich výrobcích na 25 %, do roku 2030 ho chceme zdvojnásobit a mít podíl recyklovaných materiálů nebo materiálů z udržitelných zdrojů ve výši 85 %. Jde o velké pokroky. V rámci H&M Group aktivně pracujeme na změně systému a hledáme škálovatelná řešení, která nás posunou ještě více směrem k recyklaci. Do budoucna je zapotřebí zdokonalit řešení procesu recyklace textilu zpět na textil, aby se vytvořil uzavřený okruh pro recirkulaci zdrojů. Abychom tento přechod urychlili, aktivně investujeme do recyklačních technologií, jako jsou Syre, Worn Again nebo Ambercycle. Syre si klade za cíl rychle rozšířit recyklaci polyesteru z textilu na textil a my jsme s nimi podepsali smlouvu o odběru na sedm let v celkové hodnotě 600 milionů USD, která pokrývá významnou část dlouhodobé potřeby skupiny H&M v oblasti recyklovaného polyesteru. Ten se v současnosti získává především z PET lehví, které se recyklují na textil. Abychom mohli systém skutečně změnit, musíme navíc rozšířit oběhové obchodní modely, jako je přeprodej, pronájem a opravy spolu s recyklací textilu na textil.“ 

Jak se dá i dnes postavit značka, která bude mít ve svém DNA udržitelnost přirozeně, ukázal talk Françoise-Ghislaina Morilliona, spoluzakladatele úspěšného brandu Veja. Nápad, který se zrodil během cestování po světě a sbírání příkladů dobré praxe a lokální produkce, vyústil ve značku, která se snaží o nejmenší možný environmentální dopad. Sídlí sice ve Francii, ale produkce značky se odehrává v Brazílii, protože právě tam se jí povedlo najít menší dodavatele a zpracovavatele na takové úrovni, kterou hledala (pracuje převážně s přírodními materiály z ověřených zdrojů). K nim se značka snaží od počátku chovat férově na všech úrovních. Odměnou je prosperující brand, který si získal za pár let stabilní klientelu a patřičný hype. Aktuálně Veja testuje novinku. Nejde o další produkt, ale o službu. Nabízí totiž možnost nechat si nejen obuv Veja, ale i jnou u značky opravit a zrenovovat. I to je další z malých aktivit, které můžou mít na konci dne velký dopad a posílit nejen identitu a hodnoty značky, ale stát se relevantním zdrojem příjmů.

Na konferenci se představili také aktivistky (například Doina Ciobani nebo Zayna Guarani, modelka, aktivistka a původní obyvatelka amazonských pralesů) a zástupci velkých firem či finančních institucí. Říkáte si, co si vlastně odnést? Může tolik odlišných hlasů, přístupů a názorů dojít k řešení? Já si odnáším především přesvědčení, že bez všechny těch hlasů to nepůjde, stejně jako bez vzájemné spolupráce. Ta se totiž ukazuje pro postupnou transformaci módnho průmyslu jako klíčová. Sdílení technologických know-how, investice do technologických start-upů (ať už jde o technologie upcyklační, recyklační, nebo o vývoj nových materiálů či typů barvení, které bude šetrnější ohledně spotřeby vody a s biologicky odbouratelným odpadem), vzájemná pomoc, která musí směřovat od gigantů oděvního sektoru k dodavatelskému řetězci. Transformace se samozřejmě neobejde bez legislativních řešení a úprav. A do toho všeho tu jsme ještě my, konzumující. Naše peníze můžou ovlivnit další vývoj, můžou ukázat, co je pro nás přijatelné a co ne. Měli bychom stát na straně transparentnosti napříč celým procesem od vývoje modelu po prodej v retailu a na straně lidských práv. A když je třeba, velkým hráčům připomenout, že zisk by skutečně neměl mít přednost před lidskými právy a před naší planetou. Jinak nám už nepomůže ani ta nejlepší technologie ze všech.