Vogue Verdict: MBPFW, den čtvrtý. Grandiózní finále (se nekonalo)

Jiřímu Kalfařovi slouží ke cti, že mu na srdci leží budoucnost naší planety, ekologie a udržitelnost. Sám se označuje jako aktivista, který při své tvorbě používá ryze přírodní a etické materiály, veganskou kůži a obnovitelné zdroje. Ale tam to celé začíná a také končí. Na molo totiž vypravil celobílou kolekci, která měla evokovat mír, svobodu, čistotu, svou estetikou však připomínala spíš amatérské krejčovské pokusy, což bylo výsledkem nedokonalých střihových řešení a podstaty samotných ekomateriálů, kterým by mnohem víc slušely přímočaré, nekomplikované linie než překrajkovaná a převolánkovaná romantika. Celkový dojem, který přehlídka v divákovi zanechala, tak byl spíš laciný než nóbl a nezachránila to ani živá květinová instalace, umělý déšť a piano. Samozřejmě jako vše, co si najde svého fanouška, i Kalfařovy kreace mají na současném trhu své místo. Návrhář však lépe udělá, když se v budoucnu soustředí na svoji tvorbu a nebude se snažit pomocí své (jinak správné) agendy přispívat ke zbytečné a neopodstatněné polarizaci světa, který už je i tak před výbuchem a na maximum napjatý. To poslední, co dnes svět potřebuje, jsou lidé, kteří místo unifikace a dobré práce bez zbytečných výkřiků do tmy polarizují a vyhrocují. Zejména, když svou kolekci prezentují jako bílou holubici. Ora et labora.

Přehlídka Vandy Jandy, kterou u nás opravdu není třeba nikomu představovat, byla za celou její dosavadní kariéru bezesporu tou nejlepší. Její módní shows se postupně posunuly od těch prvoplánově teatrálních ke zcela učesané módní prezentaci, kterou si včera večer nenechal ujít snad nikdo, včetně jejích skalních fanoušků a také neméně početných kritiků. Co Vandě nelze upřít, je schopnost prodat se, tak typická pro pomalu odcházející trend sociálních sítí a influencerů. Nevíme, zda to je důvodem, že i ona sama teď použila šikovnou kartu v podobě úzké (a tiché) kolaborace s nikým menším než mladým (a talentovaným) Borisem Králem, která byla sázkou na jistotu. 

Saka Muglerovských proporcí a s výrazným 80s vibem byla opravdu bezchybně propracovaná, seděla jako ulitá a navíc byla i extrémně efektní. Stejně jako hra s proporcí realizovaná do looků z klasických ultra dámských kostýmu, tzv. hourglass siluety, citlivé použití peří, velmi příjemná a hravě barevná škála fialové, lomené bílé, růžové a žluté... Kolekci nelze mnoho vytknout (mimo zcela zbytečných plaveckých čepic), i když nebyla ničím opravdu vizionářským nebo převratným. Je líbivá, je nositelná a je skutečně dobře ušitá. Mít dnes za značkou opravdové kreativce, kteří odvedou tu podstatnou a tvrdou práci, dnes už není žádný precedens. Naopak, ve velké světové módě je to běžný modus operandi. Je však zcela namístě a fér přiznat jejich přínos, protože si to (zvláště v tomto případě) právem zaslouží. Srdečně tě zdravíme podruhé, Borisi!

Úvod posledního trojbloku patřil Petře Balvínové, která publikum téměř ukolébala do lehkého spánku. O kolekci je těžké psát, protože byla tak beznázorová a neutrální, že jediné, co se divákovi honilo hlavou, bylo, která z rekvizit byla živá a která ne. Jednotlivým lookům také nepomáhal nevhodný styling v podobě špatně zvolené obuvi nebo příliš grafických šátků.

AIM Michaely Hriňové pod sugestivním názvem Burn the Witch publikum ale záhy probudil. Navzdory tomu, že móda, kterou Hriňova léta dělá, je velice specifická, to byla asi nejlepší show včerejšího dne. Autorka pracuje výhradně s monochromem, který často nese poznávací znamení v podobě různých aplikací, řetězů, zipů a nášivek. Dark, gotickou a steampunkovou estetiku umí pozvednout a oživit téměř sportswearovými elementy, navíc právě tato kolekce nepostrádala kvalitní řemeslné provedení. Je také jedním z nejkonzistentnějších autorů, co do vize a rukopisu, a i když její móda také není zrovna pro random fashion vzorek, silnou fanbase už má a zdá se, že se na tom nic zásadně nezmění.

Finále v letošním lineupu patřilo show lokální značky, která se v poslední době velmi silně profiluje apelem na udržitelnost. Oděvy Odivi byly na molo vyslány v další netradiční formě prezentace a byly výhradně z upcyklovaných garmentů. Saka, waistcoaty, nohavice a košile byly navzdory povaze svého původu moderní, nositelné a místy i efektní. Tato kolekce ukázala, jak se z již vyrobeného nepotřebného oblečení, (kterého jsou dnes na světe bohužel tuny) dá vyprodukovat zcela aktuální móda, která má nadčasový potenciál a poslouží svému nositeli dalších x let. Když aktivismus, tak určitě raději takto.

Na závěr bychom rádi poděkovali organizátorům MBPFW, jmenovitě Lukášovi Loskotovi a Slávce Kumbárové, že se i v této opravdu složité době zhostili nelehké úlohy a zvládli ji s bravurou.