Vogue Supports Local Fashion
#VogueVerdict: Lekce v pohlcování světla na přehlídce Zuzany Kubíčkové
Jan Boublík8. 11. 2022
Reflektory jedné z hal na pražském výstavišti včera doprovodily výroční kolekci Zuzany Kubíčkové k mohutnému potlesku diváků takřka ve stoje. Světlo samo přitom na mnoha místech odhalovalo nejen skutečný talent populární návrhářky, ale i její lehké slabiny.
Foto: Viktoryia Vaitusionak
Foto: Viktoryia Vaitusionak
Foto: Viktoryia Vaitusionak
Pražské výstaviště je pro devadesátkové prvňáčky jako hřbitov vzpomínek. Chátrající budova bývalého divadla Rotunda pamatuje Kamila Střihavku spílajícího římským vojákům v epickém nastudování Jesus Christ Superstar. Křižíkova fontána byla tehdy v plnohodnotném provozu a z Kočkova areálu se měl stát druhý Prater. Ve společnosti byla cítit naděje, a možná proto se Zuzana Kubíčková rozhodla představit svou novou cotoure kolekci, oslavující deset let jejího působení, právě tady – v nově zrekonstruovaném Pavilonu A.
A to v pondělí večer, tedy včera. Tmou Stromovky se na boční cestě k areálu Výstaviště rozléhal zvuk podpatků, takže ztratit se cestou na show nebylo možné, ač byl přístup komplikovaný kvůli trvajícím stavebním pracím. Upřímně jsem čekal mnohé a dychtící po překvapení jsem si předem nic nezjišťoval, když jsem tedy do areálu vstupoval bočním vchodem od Panoramatu bitvy u Lipan a viděl nasvícenou promenádu vedoucí přímo k fontáně, trochu se mi zatajil dech. Venkovní přehlídka?
Foto: Viktoryia Vaitusionak
Foto: Viktoryia Vaitusionak
Foto: Viktoryia Vaitusionak
Nasvícené BMW partnerů mě však dovedly přímo do haly pavilonu, kde to zprvu vypadalo, jako by se schylovalo k oktagonové bitvě, tak velká alespoň tribuna s diváky byla. Jenže už scénografie prostoru od Marka Cpina s malou výstavkou panenek Barbie odhalovala intimní atmosféru. Po podlaze rozpuštěný drobounký akvarijní štěrk v černočerném prostředí navozoval pocit temnoty. Zároveň všem už při dosednutí bylo jasné, že hlavním motivem kolekce bude struktura. Start přehlídky uvedla skladba Familiar Feelings od Moloko. Mě osobně vždy tak trochu dojme. Je o konci, ale i začátku, o pochybnostech někde uprostřed všeho, co člověk zažívá nebo tvoří, ale i o energii, kterou zas a znovu po onom kolečku pochybností najde. Boris Dlugosch a Róisín Murphy ji prý napsali po několika měsících intenzivního, ale krátkého vztahu. Chtěli vypálit všechnu tu povědomost společných zážitků do jedné skladby, a to se jim povedlo, proto byla jako předehra svým způsobem bilancující přehlídky ideální.
Foto: Viktoryia Vaitusionak
Foto: Viktoryia Vaitusionak
První model jasně artikuloval, kdo je Zuzana Kubíčková. Pokud její tvorbu znáte od prvopočátku, porozumíte tomu také, ale pojmenovat to je těžké. V looku na modelce Liberty se návrhářka vrací k principu hedvábného proplétání či zašívání – přiznám se, že přesný řemeslný název této techniky neznám – připomínajícím intrecciato, rukopis kabelek Bottega Veneta. Touto technikou se uvedla v širší povědomí v roce 2011.
Pamatuji si na jedno z našich prvních setkání v ateliéru s okny vedoucími do ulice 28. října. Popisovala mi, jak časově náročná tahle technika je. Už tehdy byla blázen do řemesla a toho, jak tyhle zdánlivé přežitky ve správné kombinaci umocňují ženskou siluetu. Byla nesvá, o své práci mluvila s ostychem a pohledem někdy hledala zem.
Pamatuji si na jedno z našich prvních setkání v ateliéru s okny vedoucími do ulice 28. října. Popisovala mi, jak časově náročná tahle technika je. Už tehdy byla blázen do řemesla a toho, jak tyhle zdánlivé přežitky ve správné kombinaci umocňují ženskou siluetu. Byla nesvá, o své práci mluvila s ostychem a pohledem někdy hledala zem.
Druhý model ilustruje jinou Zuzku. Nedlouho poté, co se rozhodla pro tvorbu toho nejdelikátnějšího – spodního prádla. Odhalená ňadra v divoké chůzi modelky umocňovala evoluci jejího rukopisu. Od opatrného po naprosto zúčastněný, Zuzka objevila ženu sama v sobě a pak se ji rozhodla prodat i ostatním.
Foto: Viktoryia Vaitusionak
To tlumočí i krajka looku tři nebo osm. U čísla dvanáct se do prostoru diagonálně nasvícené haly, kterou modelky křižují zprava doleva a zase zpět, dostává bohatě zdobený střih pouzdrových šatů odkazující k opulenci a architektuře kolekcí Balmain za Christopha Decarnina. Ač Kubíčkovou charakterizují ze všech nejméně, fungují ve světle nejlépe. Svou nákladností jdou totiž naproti velkorysosti celé dramaturgie. A velkolepost jim sluší. Kadence je příjemně napínavá, styling kreativního ředitele Vogue CS Jana Králíčka v takových chvílích funguje.
Ale dokonalost na světě neexistuje, a tak souhra okolností zdá se slábne, když zpoza mohutného sametového závěsu vstupují střihy, nad jejichž materiálovým nastudování se mohla zamyslet už v prvopočátku sama autorka. Střídající se barevné pásy hedvábí v sukni nelichotivé délky navíc jakoby zvláštně (ne)pohlcuje světlo, a tak jej spíš neumě odráží, což bohužel modelu zbytečně podkopává nohy.
Foto: Viktoryia Vaitusionak
Stejně jako přemíra do modelů integrovaných aplikací peří a zdrobnělinek, které se v mohutném chladivém světle jevily trochu nepatřičně, protože jimi záře prostupovala až příliš. Podobným prvkům by slušelo ještě intimnější prostředí, jenže to si návrhářka s popularitou převyšující své předchůdce už nemůže dovolit. Pozornost vzbuzuje v příliš velkém publiku, a tak by ekvivalentem téhle megashow v měřítku, kde by modely hrály ještě líp, bylo snad deset budoárových soirée. Charakter celé přehlídky vlastně ve finále trochu kazil fakt, že Zuzka zůstala někde uvnitř trochu tou ostýchavou dívkou z roku 2011. Obdivující řemeslo, ženy, sex-appeal a fantazii, kterou vzbuzuje rafinovaně oděné ženské tělo. Tenhle charakter sice můžete vzít a důmyslně převracet se všemi kulturními a módními konotacemi, (účesy, make-up i doplněné vycházkové hole připomínaly dynamiku raných haute couture show Johna Galiana nebo styling přehlídek Thierry Muglera a vrstvení Wolford samodržících i svébytných punčoch Biker a lakované lodičky Gino Rossi zase senzualitu posledních show Anthonyho Vaccarella pro Saint Laurent), ale nevezmete z nich skutečnou křehkost, která ve světle obřích tunelů oslepujícího světla ne vždy obstála.
Kde naopak kolekce rezonovala naprosto bezchybně, byly momenty, kdy se Kubíčková vrací ke střihům pouzdrových háčkovaných a krajkových šatů, které obtáčí kolem těla a ve výsledku nechává látku zdánlivě rozplynout nad koleny v drobné, ale dynamicky se pohybující sukni. S těmi přehlídku na svém těle obohatila Jules (která se v minulosti objevila i v castingu show MiuMiu, ostatně casting pod taktovkou agentury Exit se nedá nepochválit) a taky Antonie, která celou přehlídku uzavřela.
Ve výsledku byl koncept dokonalou podívanou, která mě vzala tam, kam jsem chtěl, přímo do středu studia návrhářky s podivuhodně se vymykajícím stylem a úspěchem, který značí deset neuvěřitelných let poctivé práce, které se sluší mohutně zatleskat. A věřte, někteří si k tomu i stoupli.
