Jak se změnila moje pleť a tělo, když jsem pila 2,5 litru vody denně

Mít na starost své tělo je výzvou samo o sobě. Jde v podstatě o celý ekosystém, o který se musíte starat, aniž byste se o tuto práci ucházeli. A teď ho ještě musíte každý den zalévat. Ne jen trochu, ale pořád. Jedna sklenice vody a pak další a další... a tak to jde dál. Prostě neustále hltat tekutiny, jako by na tom závisel váš život. Což i závisí.

Ale kolik vody vlastně stačí? Doporučení odborníků se liší. Podle některých máte vypít dva až tři litry, tedy osm sklenic denně, v závislosti na své hmotnosti, klimatu, v němž žijete a na své celkové aktivitě (maratonský běžec bude potřebovat více vody než někdo, například já, kdo celý den sedí u notebooku). Voda je pro naše přežití zcela zásadní a nejde jen o zahnání žízně. Reguluje teplotu, zlepšuje funkci mozku a pomáhá zdraví pokožky. Dodává buňkám základní živiny a odstraňuje škodlivé toxiny a odpadní látky. Ano, voda je v tomto ohledu opravdu zázračná.

Ačkoli to většina z nás ví, spousta z nás nesleduje, kolik přesně pije. Může se zdát nudné pít vodu, když bychom mohli jednoduše pít dietní kolu, a kdo má čas neustále vstávat, aby znovu použil toaletu, když jsou tu termíny, které je třeba splnit, a WhatsApp zprávy, na které je třeba odpovědět. Ale chybí nám nějaký trik? Mohl by se náš život změnit, kdybychom se drželi zásad a zvýšili příjem vody? Zjistit to můžeme jen jedním způsobem. Rozhodla jsem se pít 2,5 litru vody denně po dobu jednoho týdne, abych zjistila, zda to vůbec něco změní na tom, jak se cítím a vypadám.

Člověk by řekl, že to bude snadné, pít vodu. Stačí se jen napít a pak si sklenici znovu naplnit. A první litr za den je to skutečně v pohodě. Teprve po druhém litru to začíná být složitější. Při každém pohybu mám pocit, že to ve mně škrundá jako v termosce, kterou někdo energicky protřepává, a nemám ani chuť na nějaké pamlsky, protože jsem přeplněná vodou. Jo, a každých 20 až 30 minut odcházím od stolu na záchod. „Jsi v pořádku?" zeptá se kolega, když opět pochoduju kanceláří. „V pohodě!" odpovídám přerývaným hlasem, protože se nedokážu soustředit na nic jiného než na to, abych se dostala na záchod. Na povídání není čas. Pití vody je teď moje práce na plný úvazek. Takhle to pokračuje tři dny.

Dobře, takže v této době začínám skutečně pozorovat nějaké zlepšení. Měla jsem tendenci pociťovat pokles energie kolem 14. hodiny, který trval až do podvečera. Myslela jsem si, že to souvisí s cirkadiánními rytmy nebo s tím, jak jsem prostě stavěná, ale během tohoto experimentu jsem si všimla, že můj obvyklý polední odliv sil prostě nepřichází. Ve skutečnosti jsem obecně mnohem bdělejší a soustředěnější po celý den. A to ani ne nějakým přehnaným způsobem, jako když vypijete hodně kofeinu. Spíš se mi daří dokonale uspořádat myšlenky, aniž by mě unavovaly. Jsem produktivnější a rozhodně méně ospalá.

Také se mi lépe pije těch 2,5 litru. Částečně proto, že jsem si už zvykla, ale hlavně proto, že třetí až pátý den chodím několikrát do posilovny, takže mám větší žízeň. Jsem vysoká asi jako Lady Gaga a nepotřebuji pít tolik vody ve dnech, kdy sedím v kanceláři s puštěnou klimatizací. Pití příliš velkého množství vody může být také nebezpečné a může vést k tzv. vodní toxicitě. Takže ano, pokud se cítíte plně hydratovaní, už nepijte. Ale 2,5 litru je pro mě v pořádku, když jsem hodně cvičila a celkově byla aktivní.

Když se po týdnu podívám do zrcadla, jsem si jistá, že můj obličej vypadá rozzářeněji. Ne nějak drasticky – tohle není Substance. Jen v tom smyslu, že mám pleť takovou, jako když mám „dobrý obličejový den". Pro ostatní je rozdíl neznatelný, ale mým vlastním očím připadá má pleť pružnější. Stále také pociťuji, že mám bdělejší mozek a nejsem zpomalená. Vlastně od té doby, co jsem začala pít svých 2,5 litru, jsem se necítila unavená až do chvíle, než jsem šla spát. Dokonce i během několika dní před menstruací se cítím naprosto v pohodě.

A teď k výsledku: Pití 2,5 litru vody denně mi ještě úplně nezměnilo život tak, že bych se chystala vyhodit všechny své hydratační krémy na pleť a dát výpověď v práci, abych mohla dělat zájezdové semináře o pití vody. Ale přínosy jsou natolik pozitivní a znatelné, že hodlám v pití stejného množství pokračovat ještě dlouho po tomto experimentu. Neustálé vstávání na záchod je sice trochu otravné, ale představuje jen malou cenu za skutečnost, že se cítím jako dobře namazaný stroj v lidské podobě. Předtím jsem sice netušila, že jsem stroj starý rezavý, ale chybami se člověk učí.