Health 
Přerušovaný půst jako nejlepší doktor?
Eliška Selinger6. 9. 2019
Veřejné tajemství, které spojuje wolverinovsky superhrdinské tělo Hugha Jackmana s intelektuálním sexappealem Benedicta Cumberbatche, a údajně i způsob, jakým se fit udržuje Beyoncé či Nicole Kidman. Intermittent fasting neboli přerušovaný půst však nevzbuzuje pozornost jen v lifestylových magazínech, ale s čím dál vyšší frekvencí si uzurpuje prostor i na stránkách vědeckých periodik.
Foto: Zhijian Liu/Getty Images
Více než sto let uplynulo od prvních experimentů, které ukázaly, že myši, kterým je každodenně omezen přístup k jídlu, žijí déle než ty, které mohou jíst podle libosti. Snížen byl i výskyt nádorů a dalších onemocnění. Jsou však lidé myši? A je nutné hladovět pořád?
V minulých dobách byl časový úsek od posledního jídla do dalšího úlovku dlouhý celé dny. Dny vyplněné hladem a těžkou fyzickou aktivitou. Vývoj nám přinesl luxus nehladovět. Medicína, po dlouhé roky propagující nutnost jíst malé porce rozložené pravidelně do celého dne, se však poslední roky obrací k trendu opačnému.
Intermittent fasting. Pod jedním pojmem se skrývá hned několik postupů, od alternate day fasting, kdy se postíte každý druhý den, přes „vynech snídani/večeři“ přístup (time-restricted feeding) a další variace téhož.
Předpokládá se, že pro mnoho lidí mohou být takové režimy příjemnější než celodenní omezování se a více blízké k tomu, v čem jsme evolučně vyrostli. V režimu sci-fi pak mysl jitří prodloužení života u pokusných zvířat a další téměř zázračné pozorované efekty jako zlepšení mozkových funkcí. Občasný hlad jako cesta k delšímu a aktivnějšímu životu si tak našel svou cestu do vědeckých žurnálů.
Co na to věda?
Výzkum publikovaný v roce 2016 v Journal of Translational Medicine srovnával trénované jedince se standardním rozložením jídla (ráno, poledne, večer) se sportovci, kterým byl předepsán speciální režim omezující příjem potravy pouze na odpoledne (od 13:00 do 20:00). I přesto, že bylo složení stravy naprosto stejné, druhá skupina s půstovacím režimem měla nižší množství tukové tkáně, ne však svalů.
Obdobně dopadl i český experiment z roku 2014, ve kterém pacienti s diabetem 2. typu jedli svou denní porci kalorií během první poloviny dne (jen snídaně a oběd) a další měli příjem rozdělený do šesti pravidelných porcí. I v tomto případě pouhá změna časů jídla vedla u půstujících k většímu úbytku na váze, většímu snížení množství jaterního tuku a zlepšení mnoha metabolických parametrů.
U jiného studie z roku 2007 na zdravých pacientech instruovaných jíst pouze večer, mezi 17. a 21. hodinou, se však zázrak nekonal, pozitivní efekt omezení se buď nedostavil, nebo se jejich metabolické parametry dokonce zhoršily.
To potvrdil také novější výzkum z minulého roku: pacienti s dietou s nižším množstvím kalorií rozdělenou na tři jídla denně zhubli více kilogramů a měli pravidelnější spánkový režim, pokud většinu jídla snědli během ranních hodin ve srovnání s večerními jedlíky.
Foto: Getty Images
A co nádory? Studie z roku 2015 popsala snížené riziko opakovaného rozvoje nádoru prsu u pacientek, které přes noc hladověly více než 13 hodin ve srovnání s těmi, které pauzy bez jídla ve svém spánkovém režimu měly kratší.
Tyto a další závěry také propojují výživový výzkum s dalším hitem, biologickými (cirkadiánními) rytmy našeho těla. Pro plné pochopení metabolismu tak možná nestačí jen odděleně počítat kalorie, ale bude třeba přemýšlet celistvě, v širším kontextu fungování celého organismu (a přírody).
Studená sprcha
I přes počáteční nadšení se však lidské tělo ukazuje v celé své složitosti. A jakmile začaly být výsledky přerušovaných půstů srovnávány s klasickým každodenním omezením kalorií, obraz zázraku se začal zamlžovat.
Studie publikovaná v roce 2017 v časopise JAMA srovnávala efekt každodenního sníženého příjmu s pravidelným občasným půstem u obézních pacientů. Autoři předpokládali, že běžné stravování s občasným půstem bude pro pacienty snesitelnější a může mít i lepší zdravotní efekt. Opak se však ukázal býti pravdou. Zdravotní efekt obou přístupů byl zhruba srovnatelný. Navzdory předpokladu však střídání „hladových a normálních“ dnů nezvládlo 38 % účastníků, zatímco trvalou restrikci pouze 29 %.
A existují i práce, které dávají vynechávání snídaně (a tedy delší dobu hladovění) do souvislosti se srdečním onemocněním.
Jak trefně poznamenali autoři jednoho z přehledových vědeckých článků, počet knih doporučujících hladovění jako cestu ke zdraví zatím stále řádově převyšuje počet skutečných vědeckých experimentů. Na definitivní závěry si tak musíme ještě nějakou dobu počkat. Ale již teď můžeme říci, že pokud vaše tělo vyžaduje snížit příjem energie, udělat to s pauzami může být stejně dobré jako hlídat se pořád. A že když nějaký ten den nestihnete oběd, není třeba se kvůli tomu hroutit. Vaše tělo vám možná v tu chvíli dokonce poděkuje.
