Vogue v kuchyni #28: Zmrzlinový pohár à la Valentino

Přehlídky haute couture v podání Pierpaola Piccioliho, kreativního ředitele Valentina, jsou vždy příslibem čiré krásy. Dva týdny zpátky v Benátkách tomu nebylo jinak. Čtyřiaosmdesát snových looků odzbrojilo hosty, kteří se na požádání dostavili odění v bílém, a zprostředkovaně pak zbytek světa. Ještě štěstí, že jsem přehlídku sledoval na telefonu. Už vidím, jak mě vyvádějí, protože se moje dojaté vzlykání doprovázející zpěv Cosimy jednoduše nedá vydržet.

Dojemná. Taková přesně kolekce byla. Dojemná ve smyslu, že s vámi hnula. Tu klobouk s pštrosím peřím od Philipa Treacyho doplňoval model v odstínu třešní, který mohu s klidným svědomím nazvat tou nejsofistikovanější podobou minišatů, jakou jsem kdy viděl, a tu se za modelkou táhl uměním Jamese Narese inspirovaný plášť, na němž bylo třeba sedmi set hodin práce, a protože se motiv tiskl ručně, bylo nutné také vyrobit unikátní, dostatečně velká síta. Tohle, pokud něco, je haute couture.

Takže si teď nejspíš říkáte, jak mě sakra napadlo na základě takové poezie nakydat do skleněného poháru zmrzlinu se šlehačkou a ovocem, jako to dělává tetička ke sledování AZ-kvízu, když ji jednou za rok navštívíte. Odpověď je nasnadě: Lehko.

Nejde jen o siluety, odstíny a motivy v kolekci, co mi připomnělo recept od Chrissy Tracey, ale také určité kouzlo něčeho ne vždy doceněného. Stejně jako na haute couture by se mohl leckdo dívat z pohledu člověka, který se obléká pouze pro funkční stránku věci, a tedy nerozumět, se spousta lidí dívá na zmrzlinové poháry skrz prsty jako na něco patřícího do dob dávno minulých. A to je podle mě škoda. Připravit skutečně dobrý pohár, to je umění.

Ve svém článku pro Bon Appétit Chrissy vysvětluje, že na Jamajce, odkud pochází, je vcelku běžné nechávat ovoce nasát do sebe rum. Je-li ovoce čerstvé, zabere to jen pouhých pár minut. Rychle, efektně – na to já slyším. Přidejte směs kokosových a mandlových plátků dokřupava upečených v javorovém sirupu a k nim ještě šlehačku a já vám zaručuju, že o lepším doprovodu si vanilková zmrzlina může leda nechat zdát.

Až na třešně, kterým jsem na trzích nedovedl odolat, a tak jsem je do poháru přidal – ta anarchie! –, jsem se držel Chrissyina receptu. Dovolím si ale ještě jednu úpravu a nepovím vám, kolik potřebujete ovoce, kolik kokosových a mandlových plátků, ani kolik zmrzliny nebo šlehačky. Dejte jich tam, kolik sami uznáte za vhodné. Zmrzlinový pohár je jedním z mála dezertů, který přece přímo žadoní, abyste si ho ušili na míru.

Ingredience:

Předehřejte si troubu na 160 °C.

Vypeckujte třešně a spolu se zbylým ovocem je v misce posypte cukrem, špetkou soli a zalijte rumem. Promíchejte a zhruba třetinu ovoce vidličkou rozmačkejte.

Na pečicím papírem vystlaný plech vysypte plátky mandlí a kokosu. Polijte je javorovým sirupem, lehce osolte a promíchejte. Pak je zhruba deset minut pečte, dokud nezezlátnou, mezitím si s nimi můžete jednou dvakrát zahrát škatulata, hýbejte se. Jen buďte pozornější jen já, ať místo toho nehrajete škatulata, au, do háje, já se zase spálil, se na to můžu vykašlat, fakt!

Ušlehejte šlehačku. Doufám, že nepoužíváte ve spreji, ale pokud ano, nevadí – kdo jsem, abych vás soudil?

Po upečení nechte plátky vychladnout a následně už můžete sestavit pohár. Na pořadí, troufám si tvrdit, tak docela nezáleží. Já jsem dal na dno sklenice trochu rozmačkaného ovoce s rumem, pokračoval jsem zmrzlinou, zbytkem opilého ovoce, šlehačkou a nakonec plátky mandlí a kokosu.

Na rozdíl od přehlídky Valentino nedoporučuju konzumovat v bílém.