Takashi Murakami o reedici své kolekce pro Louis Vuitton: Dvacet let uteklo jako voda

S odstupem času můžeme bez přehánění říct, že první spolupráce japonského umělce s kultovní značkou na jaře 2003 se stala opravdu zásadním okamžikem historie módy 21. století. Předznamenala vstup vysoké módy do popkultury a stírání hranic mezi uměním a komercí, což definuje módní průmysl dodnes. Usmívající se květiny a kreslené postavičky, které se objevily na kabelkách s monogramem, přišly v době, kdy tento typ spolupráce představoval absolutní vrchol, ale i předtím, než se slovo „kawaii“ dostalo do mainstreamového módní slovníku.

„Tehdy jsem o módě nic nevěděl,“ říká Murakami během videohovoru, kdy sedí ve svém obrovském studiu ve skladišti v Saitamě, nacházející se severně od Tokia, zatímco v pozadí se pohybují jeho zaměstnanci. „První čtyři roky jsem docela často navštěvoval ústředí Louis Vuitton, dobře si vzpomínám, že to pro mě byla velká škola toho, jak se buduje značka,“ vzpomíná tvůrce a hladí si svoji stříbrnou bradku. „Těch dvacet let uteklo jako voda.“

V době, kdy ho Marc Jacobs oslovil ke spolupráci s Louis Vuitton, byl Murakami známým umělcem, ale zdaleka ne takovou ikonou, jakou je dnes. „Stárnu, takže se už vůbec nestydím a nemám žádné další cíle, kterých bych chtěl v budoucnu dosáhnout. Dříve jsem se styděl, když jsem se objevil na přehlídce Louis Vuitton v ošuntělých šatech, ale dnes s tím rozhodně problém nemám,“ směje se.

Jeho nová spolupráce je reedicí té první. Znovu tu máme květiny, pandu a „stvoření z planety 66“ (roztomilé stvoření s něčím, co vypadá jako listy místo vlasů), rozeseté po bílých a černých taškách, doplňcích, a dokonce skateboardu. Pochette, Speedy, pouzdra na karty a další doplňky přicházejí s novými kovovými prvky a přívěsky ve tvaru stužky. Samozřejmě nechybí taška pro mazlíčky. Ostatně, co je víc Y2K než čivava ve značkové tašce?

Humbuk kolem kolekce byl obří, ale Murakami upozorňuje, že původně neměla být tak velká, jaká nakonec byla. Tajná ingredience? Jistá herečka a ambasadorka Louis Vuitton, která bude tváří celé obnovené spolupráce. „Měla to být docela malá kapsulová kolekce, ale pak se objevila Zendaya, a já si řekl: wow!“ říká Murakami. „Její energie je úplně jiná. Energie, kterou vyzařuje, je na jiné úrovni.

Spolu s reedicí přichází také remasterovaná verze Murakamiho filmu Superflat Monogram s hlavní hrdinkou – školačkou, kterou spolkne panda a ona se vydává na dobrodružnou cestu ve stylu Alenky v říši divů do umělcova šíleného světa. „Chtěl jsem vytvořit příběh o dětech, které vstupují do světa LV, a tohle je návrat k tomuto tématu,“ vysvětluje.

Murakamiho pojetí „kawaii“ v sobě má skrytou temnotu, která prostupuje jeho dílem v podobě špičatých tesáků, psychedelických barev a divokých, vykulených kreslených očích. Jeho slavné duhové květiny reprezentují naději, která se v Japonsku zrodila po výbuchu atomové bomby. Pro umělce jsou právě ty nejpodivnější, nejbláznivější prvky tím, co podle jeho slov oslovuje děti. Z toho důvodu, že nejsou nijak povýšené. „Kdybych nějakým způsobem nezačlenil pár stinných stránek, děti by mohly nabýt pocit, že si z nich někdo dělá legraci. Svět je zmatek, plný tužeb. Je nelogický a děti to moc dobře chápou.“

Sám Murakami je, alespoň v některých ohledech, stejně neochvějně pozitivní jako jeho květiny. V době, kdy se mnozí umělci obávají, že je nahradí umělá inteligence, Murakami zastává optimistický pohled. „Fotografové si mysleli, že zmizí, když na scénu vstoupili smartphony, ale samozřejmě se tak nestalo,“ říká. „Změna je nevyhnutelná. Nejdřív možná mnoho designérů, skladatelů a dalších kreativců zmizí, ale vrátí se, až to všechny přestane bavit.“ Murakami jede na této vlně. „Pokud staří lidé jako já nebudou používat nové technologie, všechno zapomeneme, takže teď je ten správný čas studovat umělou inteligenci,“ dodává a se smíchem se svěřuje, že ji v poslední době používá ke skládání hudby. „Hurá za AI!“

A právě v tom spočívá excentrická zvědavost, která udržuje jeho stejně relevantní dnes jako před dvěma dekádami. „Na začátku milénia jsem Louis Vuitton řekl, že chci přiblížit jejich svět dětem, abych rozšířil trh,“ shrnuje spolupráci. „Teď jsou tyto děti dospělé.“ A co sám Murakami? Na tváři se mu rozzáří rošťácký úsměv. „Já jsem nikdy nedospěl!“