Vogue Nominee: Karin Elízová

Udržitelnost do módy přináší nejen nové materiály nebo designová řešení, ale i větší otevřenost vůči starším věcem či řemeslným postupům. I díky tomu se tvůrcům nabízejí širší možnosti. Karin Elízová je toho dokonalým příkladem. V závěrečné práci bakalářského studia Ateliéru oděvního designu na bratislavské VŠUV se zaměřila na folklorní oblečení, které bývá v česko-slovenském kulturním prostoru častokrát shazované, a povýšila je na módu. A ještě přitom využila odpad z provozu jedné konkrétní farmy. Práce s názvem Vlna se mezi studentskými řadí k těm nejoriginálnějším. Zároveň patří na mola – představuje přirozené splynutí vytříbeného vkusu, řemeslnosti i ekologického zužitkování odpadní suroviny přírodního původu. Elízová totiž pracovala s nekvalitní ovčí vlnou, která by jinak přišla vniveč a kterou díky technologii mokrého plstění přetvořila do kolekce svrchníků. S nimi se dostala až do finále loňského ročníku soutěže Best in Fashion, kterou v rámci bratislavské série módních přehlídek Fashion Live! pořádá Slovak Fashion Council. Karin se přitom módě ani věnovat nechtěla.

„Původně jsem si přála studovat grafiku. Ale zrovna na ni se hlásilo příliš mnoho uchazečů. Tak jsem si řekla, že podám přihlášku na nějaký nepopulární obor, na textil,“ usmívá se Karin. O módu se tou dobou prý vůbec nezajímala. Odmalička ji však přitahovala kresba, kvůli ní se naučila vnímat předměty kolem sebe jen dvojrozměrně. Na Škole uměleckého průmyslu Josefa Vydry v Bratislavě ji však nakonec od plochy k prostoru přivedli prostřednictvím řemeslných technik, které si zvlášť oblíbila. Začalo to výrobou papíru, pak přišla na řadu látka. Od ní se pak návrhářka skoro sama dostala k vyšívání, paličkování nebo tkaní na stavu. V rámci školních projektů pracovala i na řadě textilních instalací a objektech z různých materiálů, což ji nakonec přivedlo k vývoji konstrukcí spíš už oděvních, a tak se nakonec Karin Elízové naskytlo několik možností, kde pokračovat ve studiu. „Oči mi taky otevřely různé experimenty, které jsme na střední škole realizovali. Zajímavá byla například i práce s plastem. Naučit se rozumět chování materiálu a technikám šití pro mě bylo klíčové,“ vysvětluje Karin. 

V prvním ročníku na VŠUV se teprve hledala. Při hledání způsobu, jímž by chtěla v budoucnu svoje myšlenky sdělovat, si vyzkoušela práci v několika různých ateliérech a až někdy ve třetím ročníku se začala plně věnovat oděvnímu designu. Ve třetím a čtvrtém ročníku se zdokonalila v šití a začala více přemýšlet o módě a o tom, jakým směrem se chce ubírat. V tomto období vznikly také její první kolekce. V nich poprvé projevila svůj zájem o přírodu a uvědomělý přístup. V práci HuKuMo se například inspirovala motýly. „Motýli se řadí mezi holometabolický druh hmyzu, tedy hmyz s úplnou proměnou, která probíhá výhradně v klidovém stadiu. To mě inspirovalo k tvorbě oděvů s transformativním přesahem,“ vysvětluje Karin. Od inspirace přírodou vcelku rychle přišla k její přímé obhajobě.

S bratislavským obchodem a platformou Nosene, která nabízí výběr oděvů s archivní hodnotou a z druhé ruky, se Karin spojila už při vzniku upcyklované kolekce s názvem Znovuzrodenie. Nosene má na Slovensku v rámci výchovy spotřebitelů k udržitelnosti velký vliv, a proto bylo už na začátku spolupráce s designérkou zřejmé, že se její košile přešité do podoby šatů a sukní dostanou k širšímu publiku. To Karin motivovalo věnovat se udržitelnosti ještě víc, a tak se s Nosene posléze rozhodla spolupracovat znovu. Pro Fashion Live! v roce 2022 se platforma spojila se společností DHL Express Slovakia, která jí poskytla materiály z poškozených uniforem kurýrů. A charakter kolekci vtiskla právě Karin. „Logistika nás spojuje s okolním světem a může upcycling spojený s kvalitním, kreativním a nositelným designem přinést kamkoli a ke komukoli. Protože udržitelnost a ekologie nemají hra­nice a jsou (měly by být) součástí celého světa,“ stojí ve zprávě pro média. V portfoliu Karin Elízové se projekt stal prvním výrazným přijetím odpovědnosti za ne­udržitelné tempo současné oděvní produkce. „Byl to je­den z okamžiků, který mě významně formoval z tvůrčí­ho hlediska,“ přiznává návrhářka. Tenhle podnět Karin později přetavila v inspirativní bakalářskou práci.

„Bakalářka Vlna vznikla v podstatě velmi spontánně. Potkala jsem bývalou spolužačku a ta mi řekla o rodinné farmě, kde nemají co dělat s ovčí vlnou, a tak vznikl ná­pad na kolekci z vlny,“ vysvětluje. Vlna pochází konkrét­ně z plemenných ovcí Jacob chovaných na farmě v Kalné nad Hronom a je ručně zpracována v tamní vlnařské manufaktuře. Každý kousek je unikátní, s detaily a texturou vytvořenými pomocí tradiční techniky mokrého plstění, při níž ze surové vlny za působení mýdlové vody a s po­užitím vyčesávání vzniká metráž vlněné látky. „Chtěla jsem vytvořit čistě slovenský produkt, lokální. Dostala jsem vlnu, začala si ji plstit a postupně se mi začaly me­tráže samy formovat do svršků připomínajících lidové oděvy, kabáty.“