Vogue Nominee: Šimon Žák

Napoprvé jsem ho nepotkal jako autora, nýbrž figuranta, a to před rokem, v ateliéru módní tvorby na UMPRUM. Pomáhal tam se zkoušením návrhů Ondřeje Petra, který dělal fitting své kolekce na přehlídku v rámci pražského fashion weeku. Šimon působil tiše, přesto výrazem tváře mnohokrát vyjádřil svůj názor. V programu prvního letošního vydání Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku měl šanci jej projevit naplno, a ačkoli jeho práce nevyhrála, výrazně na sebe upozornil. Díky preciznímu provedení a věcnému designérskému přístupu totiž vytvořil sérii pánských oděvů, která esteticky navazuje na hnutí intelektuálského minimalismu z roku 2010, tehdy zastoupené Rafem Simonsem nebo Haiderem Ackermannem. Principy, které tito designéři prosazovali, dnes v hlavním módním proudu chybějí. Příběhy v současných kolekcích přebíjejí formu, která může sama o sobě vtisknout oděvům osobitý charakter. Kolekce s názvem Found Footage přitom netíhne k sentimentu, protože je trochu odosobněná. Je znát, že pro autora byla především experimentem. „Nechal jsem se inspirovat stejnojmennou technikou filmového vyprávění, v níž nalezené materiály a inspirace z různých zdrojů tvoří základní stavební bloky. Tak jsem přistupoval i k tvorbě oděvů. Dobrým příkladem je look s kabátem, výrazný kus jeho podoby určoval klasický vzpěračský pásek, který při zvedání vah používají například kulturisté,“ vysvětluje návrhář svůj koncept.

Technika found footage pracuje se segmenty audiovizuálních záznamů a především v hororech se používá pro sugestivní umocnění atmosféry. Hlavní hrdinové většinou objevují staré nahrávky, pouštějí si je, a dostávají se tak hlouběji do děje nebo s jejich pomocí mohou odhalit i komplikované tajemství. Jedním z prvních filmů, které postup využívaly, byl Cannibal Holocaust z roku 1980 od italského režiséra Ruggera Deodata. „Princip znovunacházení dalších materiálů jsem zkombinoval s inspirací mé oblíbené multimediální umělkyně Martine Syms. Kolekce vznikla docela přirozeně – už dlouho jsem přemýšlel, že bych chtěl nějak vycházet z její tvorby, a když jsem se dozvěděl, že postupuji v soutěži Van Graafu, na nic jsem nečekal a začal tvořit celek inspirovaný jejími díly. Snažil jsem se přitom přemýšlet tak jako ona,“ říká Šimon.

Účast v soutěži pro mladé návrháře je zatím jeho kariérním vrcholem. Houževnatost a pracovitost ho však k dalším posune možná dřív než ostatní. „Pocity před přehlídkou byly šílené, byl jsem hrozně nervózní, protože to bylo poprvé, co jsem prezentoval něco zcela sám za sebe. Po přehlídce jsem měl takový ten prázdný pocit, co určitě spousta lidí okolo mě nebo z fashion designu zná. ‚To bylo vše? Co teď?‘ Ale protože jsem musel začít hned pracovat na školní kolekci, na práci pro soutěž Van Graaf jsem totiž pracoval mimo školu, mě ve finále otázka ‚Co teď?‘ rychle přešla,“ usmívá se Žák.

Navrhovat prý chtěl odmala, a když dostal v první třídě za úkol ztvárnit své vysněné povolání, namaloval se za šicím strojem. „Ještě než jsem se oboru začal věnovat, jsem šel na gympl, kde jsem po pár letech při vybírání seminářů zjistil, že vlastně nevím, co bych chtěl dělat po škole, a proto jsem se vrátil k tomu svému dětskému snu a přešel na Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti studovat oděvní návrhářství,“ vzpomíná.

Po střední se vydal na UMPRUM, což pro něj zdaleka nebylo snadné. Průmyslovka na Moravě dokáže vycvičit své studenty jen do určité míry. Ale Šimonovi se podařilo přesvědčit tehdejší vedoucí Ateliéru designu oděvu a obuvi Liběnu Rochovou, aby s ním konzultovala ještě před přijímačkami, které kvůli pandemii musel dělat online. „To, upřímně, nebylo úplně šťastné, ale nakonec se mi přece jen povedlo se dostat na školu napoprvé. Přechod ze střední školy na vysokou byl hlavně ze začátku hodně náročný – připadal jsem si jako debil, který nic neumí, a musel jsem se hlavně zpočátku snažit ještě víc než kdykoli předtím. Studium pod Liběnou bylo náročné, ale nikdy bych ho za nic nevyměnil. Vděčím jí za mnohé,“ vyznává se návrhář. „V rámci Erasmu se mi naskytla příležitost studovat na Kingston University in London, které jsem bez váhání využil. Tato univerzita je hodně odlišná od UMPRUM, je mnohem průmyslovější a v rámci studia se spolupracuje s různými značkami. Teď jsem zpět ve škole v Praze nově pod vedením Simony Rybákové.“ V současnosti studuje třetí ročník. Na otázku, co je pro něj v tomto období nejdůležitější, odpovídá s rozpaky: „Těžko říct, každých pár měsíců se priority mění. Ale určitě mezi nejdůležitější věci patří třeba stáž u Jana Černého, studium v Londýně a teď i účast v soutěži Van Graaf Junior Talent.“

Přestože se ještě v Uherském Hradišti Šimon věnoval i dámským oděvům, pro prezentace v rámci MBPFW se rozhodl pro soudobou podobu pánského šatníku podle vlastních představ. Nepřeje si ale být považovaný za návrháře pánské módy, o své budoucnosti uvažuje šířeji.

„Jako student fashion designu mám zájem o tvorbu oblečení pro kohokoli, kdo mi je ochotný zaplatit – to je pravdivá odpověď. Mám zájem o tvorbu oblečení pro moderní, sebevědomé jedince bez ohledu na jejich pohlaví. Preferuji designy, které kombinují tradiční prvky s moderním twistem a reflektují aktuální módní trendy. Mým cílem je vytvářet oblečení, které podtrhuje individualitu a osobnost nositele/nositelky a zároveň jim dodává sebevědomí a pohodlí. Což je spíš taková generická AI odpověď,“ směje se Šimon Žák. „Teď jsem ve třetím ročníku bakalářského studia, takže můj plán je příští rok dostudovat. Ještě bych chtěl stihnout zahraniční stáž, nejlépe tento podzim. A po bakalářce mám zatím v plánu ve studiu pokračovat, ale rád bych zkusil jít zase do zahraničí.“ Chtěl by si vyzkoušet i jiné kreativní disciplíny související s oděvní tvorbou. V minulosti se mu to podařilo s tvorbou kostýmů. „Minulý rok jsem v rámci školy vytvořil kolekci těžkých, technicistních uniforem připomínajících slévačské obleky. Kolekci jsem pojmenoval Mar. Pro svoje vizuály si je pak skrze kreativní agenturu BSstudio22 vybral hudební producent Möm. Kostým na míru, který jsem pro něj vytvořil, na sérii Mar navazoval,“ dodává návrhář.