Dvojčata a koberec: Seznamte se s mladou značkou 2Girls1Rug

Ateliér 2Girls1Rug se nachází v bývalé vršovické „kohinorce“. Místo, kde se desítky let vyráběly patentky, zipy, špendlíky i další drobné galanterní zboží, se dnes ocitá na prahu nové éry. Mají zde stát další luxusní byty, nová, gentrifikovaná rezidenční čtvrť. Ještě než se ale tak stane, pronajímá developerská firma tovární budovu umělcům a umělkyním jako ateliéry. Ty ve vrchní části, kde je a funguje topení, jsou dražší, zatímco ty v dolní budově, hned u tramvajové zastávky Koh-i-noor, vás vyjdou na méně (v zimě si v nich ale musíte sami zatopit přímotopem). Nikdo ovšem neví, na jak dlouho, odhaduje se tak na tři čtyři roky, než se areál začne bourat a odstartuje to, čemu se říká revitalizace. To slovo znamená oživení nebo obnovení — a vlastně docela dobře popisuje aktuální stav původního továrního komplexu, kde se bezmála sto let staré stroje zastavily relativně nedávno, zhruba před dvěma lety.

Podzimní podvečer je obzvlášť příhodný čas k tomu ponořit se do tajů právě tohoto místa: „Náš aťák je ve čtvrtém patře, nabízím buď trochu strašidelný starý výtah, nebo jít pěšky,“ vítá mě Aneta, jedno z dvojčat tvořících pod značkou 2Girls1Rug. Pod sakem jí v náručí leží malinký růžový čumáček, bílé šestitýdenní štěňátko, nový přírůstek do 2Girls1Rug rodiny. Jmenuje se Rafael, ne podle italského renesančního umělce, ale podle slavné kokosové kuličky. Tyhle holky mají smysl pro humor, což v jejich tvorbě mimochodem poznáte na první pohled. Volím každopádně druhou možnost a postupně společně vystoupáme až do čtvrtého patra — po schodech.

Okopané tovární schodiště, slabé osvětlení, oprýskané záchody, na odpočívadle roztodivný nábytek tvořící jakýsi obýváček — prý jde o židle a drobnosti, které si lidé posbírali po továrně, nikdo je nechtěl, asi proto, že starou židli z fabriky nezpeněžíte. Teď slouží umělectvu coby ostrůvky ke společnému relaxu, povídání nebo na cigaretové pauzy. Jasně, tohle místo je punk, ale každopádně jde o jedno z posledních, které má duši. Je to jako limbo, panuje tu bezčasí, ale místo nejistoty jej okupuje umění (a občas také ruch při natáčení seriálů, filmů nebo reklam). 

V ateliéru kromě pečlivě vyskládaných háčkovaných čepečků a čepic objevím také obrazy, na jednom z nich poznám jedno z dvojčat, kterému kolem hlavy poletuje kremrole, chlebíček a olivy. Ve vzduchu se vznáší aroma z vonné tyčinky. Povídám si s Lindou a u toho si zkouším háčkované čepečky, nelze odolat.

Jsme 2girls1rug. Dvojčata z Prahy, Linda a Aneta, která se ve volném čase zabývají tvorbou háčkovaných doplňků, koberců a tašek/kabelek, při jejichž výrobě využíváme obě techniky. Já jsem studovala grafický design, Aneta stále studuje na ČZU. Už z toho je evidentní, že jsme každá jiná. Jak povahou, tak i vizuálně. Obě jsme ale byly odmalička vedeny ke kreativním činnostem, za což vděčíme naší mamce. A spojuje nás zápal pro tvorbu extravagantních kousků.

Náš projekt vznikl dost spontánně, dalo by se říct náhodou. Já se ze dne na den rozhodla koupit tuftovací pistoli. Z prvních nevyužitých koberců pak Aneta zkusila vytvořit kabelku, protože k šití má už odmalička velmi blízko. Stejně tak jako já k háčkování. Následně jsme si založily instagramový profil 2girls1rug, kde naše první výrobky měly celkem úspěch na to, jak málo lidí o nás vědělo. Ale díky našim kamarádům, kteří nás podporují a pomáhají nám i s focením produktů formou výměnného obchodu, jsme se dostaly do povědomí více lidí.

V naší značce máme jasně rozdělené role. Já vyrábím koberce na zem nebo jako tapiserie a háčkuju, zatímco Aneta šije. Dále se věnujeme upcyklaci oblečení, na které našíváme kobercové či háčkované prvky. Tomu bychom se do budoucna chtěly rozhodně věnovat více. Stejně tak i dalším bytovým doplňkům — například polštářům, ale i nábytku, tam půjde vlastně o čalounění za pomocí techniky tuftingu (metoda tzv. všívání vlasového povrchu na podkladovou textilii, pozn. red.).

Naše výrobky se zatím dají pořídit pouze přes Instagram. 1. 12. 2024 se chystáme na Vitamin Market do Brna. Do budoucna bychom se na designových marketech chtěly ukazovat častěji.

Je to sice klišé, ale inspirace se nachází všude okolo nás. Motivy na kobercích jsou odrazem toho, co mi ten den zrovna přelítne přes nos. Jsou tvořeny podle rychlého náčrtu od ruky a celkový obraz se během procesu několikrát změní. Ráda ale pozoruji ostatní umělce, kteří mě motivují nejen k tomu, abych něco dělala, ale také k experimentům s novými technikami i barevnými kombinacemi.

Budoucnost značky je zatím ve hvězdách. Budujeme ji teprve prvním rokem. Od začátku jsme netušili, co čekat; doufáme ale, že se zdokonalí a rozvinou se i naše dovednosti a um. Také se pokusíme být aktivnější na sociálních sítích a určitě budeme pokračovat v tom, co děláme a co nás baví.