Debut Harrise Reeda

Ve všem, co dělám, je fluidita a rockový romantismus. Hledal jsem něco, co by posunulo opulentnost a pompéznost na další úroveň. Asi ve tři hodiny ráno jsem narazil na článek v archivech Central Saint Martins. Henry Page vybudoval ve své rodinné kapli divadlo a pro místní hrál hry podle Oscara Wilda. Jen za kostýmy přitom utratil 4,8 milionu liber. Je to přesně ten typ člověka, který zosobňuje všechny extrémy, které jsem chtěl představit prostřednictvím krajek či papežských klobouků. Byl sám sebou.

Když jsem začal oblékat Harryho Stylese, dostal jsem spoustu zpráv, že je to nechutné, že by muž na sobě neměl mít ženské šaty a být feminní. Jiní říkali, že nechápou, proč někoho pobuřuje, když ho obléknu do zvonových kalhot a halenky. Je to prý normální. V tu chvíli si uvědomíte, že skrze tvorbu děláte malou revoluci. 

Dobře spolu vycházíme. Myslel jsem, že se uvidíme jenom jednou, ale ukázalo se, že se do navrhování chce opravdu zapojit. Harry se už předtím oblékal neuvěřitelně, ale nikdy nenosil volánky. Opravdu mi věří. 

Moje máma má tolik historek ze Studia 54, kam chodila s Andym Warholem. Vzpomínám si, jak vyráběla svíčky v jedné místnosti a táta stříhal filmy v pokoji vedle. Vždy jsem díky nim věděl, co chci dělat. Nejde ale jen o oblečení. Kdo ho nosí? V jakém prostředí? Co chci sdělit? Jsem především vypravěč. 

Mít čas na přemýšlení je luxus, který jsem neměl poslední dva roky. Celou dobu jsem byl na podlaze a šil. Znovu jsem se zamiloval do řemesla. Lidé se budou chtít vracet k ručně vyrobeným kouskům. Dají jim přednost před fast fashion a budou nakupovat méně. V tuhle chvíli potřebujeme fantazii víc než kdy jindy, a pokud moje tvorba poskytne lidem prostor k útěku od reality, dělám něco dobře.