Móda
Foto: Klara Marie Bliss
Vogue Nominee: Klara Marie Bliss
Miro Sabo1. 3. 2024
Poprvé nás zaujala korzety a spodním prádlem. Poslední dobou ale designérka Klara Marie Bliss pod svou značkou Vona navrhuje a vyrábí také fascinující šperky.
Foto: Klara Marie Bliss
Vona
Vogue Nominee představuje nové talenty mezi českými a slovenskými návrháři
S Klarou Marií Bliss jsem se poprvé setkal na focení mladých talentů pro zářijové číslo Vogue 2021. Pamatuji si, jak vešla do dveří a já jsem zaváhal, jestli ji pozdravit v češtině, nebo anglicky. Věděl jsem sice, že studovala módu v Antverpách, a také, že má český původ, jenže vzhledem připomínajícím postavy z filmu Dívka s perlou mě zarazila natolik, že jsem zaváhal. Je snad Vlámka nebo Nizozemka? Klara asi byla osudem předurčena k tomu, aby část svého života prožila v tomto prostředí.
Co znamená název tvé značky? Pro mě jako Slováka zní Vona jako nespisovná čeština.
Chtěla jsem použít výraz, něco, co odkazuje na Prahu a bude znít pro Belgičany nebo cizince zajímavě. Aby se to dobře vyslovovalo, ale taky aby to bylo pořád ženské. Proto she/her – a s pražským dialektem vzniklo Vona.
Jsi původem z Austrálie, pokud se nepletu, máš tedy jakousi „cizinskost" v krvi.
Ano, moji rodiče emigrovali z Československa v roce 1988, já a můj bratr jsme se tam narodili. Když jsem byla na druhém stupni základní školy, vrátili jsme se do Prahy. Na střední jsem šla na Gymnázium Jana Nerudy na Malé Straně, kde mi to sice moc nešlo, ale byla tam francouzská sekce se zaměřením na přírodovědné obory. Přestoupila jsem po třech letech na oděvní školu SPŠO v Holešovicích, což bylo pro mě požehnání, protože mi to otevřelo možnosti, jak dělat všechno to, co jsem chtěla. I francouzština z gymnázia se mi tam nakonec hodila, protože jsem během studia absolvovala stáž v Cannes, která byla možná první inspirací pro další vycestování nebo studium v zahraničí. I přesto jsem po střední škole k oděvu měla trochu averzi a byla jsem rozhodnuta dál studovat dějiny umění na Karlovce. Zároveň jsem se na popud mamky rozhodla to zkusit na antverpské akademii, kam mě nakonec vzali.
V Antverpách jsi na Královské akademii výtvarných umění studovala ještě pod vedením Waltera Van Beirendoncka?
K Walterovi jsem nechodila, absolvovala jsem jiný obor, a to oděv a kostýmní tvorbu. Oba obory se sice prolínají, ale můj byl víc zaměřený na kostýmní tvorbu, o níž jsem si původně ještě na střední myslela, že se jí budu zabývat naplno. Kromě oděvů jako takových zadání vycházela i z textů, ať už divadelních, poezie a podobně. Analyzovali jsme a tvořili taky repliky historických nebo folklorních kostýmů.
Takže korzety, které se staly tak trochu tvým rukopisem, vznikly ještě v rámci studia?
Ty vznikly hlavně jako má magisterská práce, v níž jsem se zaměřila na spodní prádlo obecně. Fascinovaly mě detaily, vývoj, technologie, co prádlo v historii i dnes může o nositeli říct. Přišlo mi, že jsem se v rámci této intenzivní roční práce do určité míry vyčerpala, a chtěla jsem se posunout dál – a v podstatě jsem se od té doby korzetům nevěnovala.
Foto: Klara Marie Bliss
Skica Klara Marie Bliss
Jak ses tedy od nich dostala ke šperkům?
Obecně mi přišlo, že to bylo něco, co mi v rámci kolekcí nějakou dobu chybělo, třeba i na focení. Tak jsem si to chtěla doplnit sama a dělala šperky jaksi bokem. Všimla jsem si však, že to má mnohem větší dosah, a ačkoli se korzety hodně líbily, odezva byla taková, že ne každý si na ně troufne. Šperky naopak otevřely možnost více lidem zkusit moji tvorbu. Byly více vyvážené genderově, věkově i aplikovatelné k mnoha stylům. V momentě, kdy jsem byla vyčerpaná oděvní magisterskou prací a najednou přede mnou byla možnost experimentovat se šperkem a jeho možnostmi, byla volba jasná. Tím, že nejsem vyučená šperkařka a neznám tradiční technologické postupy, mě o to víc bavilo si se šperkem hrát a učit se nové přístupy.
Jak dlouho ti trvalo, než ses od magisterské práce přesunula naplno a výhradně k tvorbě šperků?
Během vzniku magisterské práce jsem se naplno věnovala jejímu tématu, měla praktickou a teoretickou část. A byla jsem do toho ponořená natolik, že jsem ani neuvažovala nad šperkem. Nevím tedy, nakolik to bylo vědomé rozhodnutí, že chci jít trochu jinou cestou. Zároveň to může být i jednou mojí špatnou vlastností: Většina věcí mě omrzí v momentu, kdy mám pocit, že jsem našla to, co chci. Myslím, že už pár týdnů po ukončeni diplomové práce jsem si téměř až meditativně začala vyrábět šperky. Hned od začátku na ně byly velice pozitivní reakce.
Je Banshee tvoje první ucelená kolekce? Co ten název znamená?
Je to tak, před touto kolekcí jsem sice dělala menší dropy, ale bylo to hodně o učení se, kde sehnat materiály, jak funguje distribuce, jak naceňovat produkty – věci, které se ve škole nedozvíte. Banshee je mytická postava, kvílející, řvoucí, negativně znázorňovaná ženská bytost. Mytologie, mořské panny a věci spojené s mořem mě vždycky přitahovaly a tohle je taková suchozemská Siréna. Představovala jsem si, že by možná nemusela být až tak ošklivá a zlá, spíše mocná. Tahle kolekce je tedy moje óda na banshee. Zároveň se její vzhled zrcadlí ve tvaru šperků, které vypadají jako cosi mezi orchidejí a příšerkou. Jedna moje kamarádka řekla, že vypadají jako kytky z bažiny, a to je něco, co mě hodně baví. Krása v ošklivosti a že moje kytky nejsou úplně prvoplánově perfektní. Zároveň tím, že jsou dělané ručně, je každá z kytek trochu jiná a jinak nedokonalá.
V kolekci pracuješ s perletí. Proč se tam objevuje?
Obecně mě perly a mušle fascinují, možná je to můj vnitřní stesk po Austrálii. Také jsem v kolekci použila mušle, které mám z Austrálie, nasbírali je moji rodiče, když jsem byla malá. Myslím, že právě tím je také v kolekci něco hodně dětského, z mého nitra.
Nebylo ti líto použít je zrovna takhle?
Nebylo, mám jich hodně a zároveň čekaly zaprášené v šuplíku, lehce potlučené z toho, jak jsme se pořád stěhovali. Naopak mám pocit, že jsem jim dala nový smysl, který si zaslouží.
Jak jsi objevila materiál, ze kterého jsou vyrobené samotné šperky?
Cítím velkou fascinaci porcelánem, a tak jsem hledala něco, co mu bude vizuálně podobné a zároveň to půjde jednoduše tvarovat a coby náušnice bude lehké na nošení. Experimentovala jsem s pryskyřicí, různými hmotami, na které si uděláš formu, ale nikdy to nemělo ten efekt. Polymerová hmota byla tedy záchrana, ale zároveň meditace v samotném procesu tvarování. Vytvrzuje se teplem, a aby měla porcelánový lesk, který miluju, používám vrstvu laku, která povrch ještě zacelí. U některých barev dostává až slizký vzhled a tím se zase vracíme k otázce hranice krásy a ošklivosti.
1 / 9
Klara Marie Bliss
Druhou linií v kolekci je spojení mušlí a kovu, do kterého jsou jakoby zasazeny. Jedná se o stříbro?
Je to směs kovů, převážně hliníku. A je to kvůli tomu, že potřebuji nízkou teplotu tání, protože používám freehandovou techniku tvarování kovu v tekuté formě. Přemýšlela jsem nad tím, jak si mušle a perly osvojit, ne je pouze navlékat na šňůrku nebo drátek, ale dodat jim osobní hodnotu. Zároveň má ta technika trochu efekt wabisabi a žádný ze šperků nezopakuji přesně dvakrát, tudíž nabízím jedinečný produkt.
Na první pohled mušle působí, jako by prošly kráječem na vajíčka – mají v sobě lehkost. Bylo jejich tvarování tak jednoduché, jak působí na pohled?
Kéž bych měla kráječ, který tohle dokáže. Jednotlivé kusy vznikly broušením. To mušli nejprve osekáš a pak se musí dobrousit. Bohužel z jedné mušle nejdou udělat krásné plátky, můžu si však udělat několik kusů – jedna mušle naštěstí neznamená jeden šperk.
Foto: Michaël Smits
Klara Marie Bliss
Je prach, který vzniká při broušení, perleťový?
Představuji si ho jako nádhernou třpytivou hmotu. Bohužel ten prach není perleťový a navíc smrdí, jako když jsi u zubaře a brousí ti zuby. Takže u té práce někdy prožívám flashbacky z traumatického vrtání zubů.