MBPFW SS22 #3: Cingi lingi bom

Eva Sýkorová Čomborová8. 9. 2021

Po uplynulém ročníku MBPFW se divákovi bude ještě chvíli zdát... o oversize taškách a notoricky generické (ne)estetice Instagramu. Zdá se, že v módě prožíváme něco jako groundhog day, ze kterého ne a ne se dostat. Každý „dělá“ někoho, málokdo „dělá“ sebe, v mnoha případech možná ani není koho/co. Chybí koncepty, hlubší záměr, pointa, smysl a vyšší cíle. Módní svět byl vždy do velké míry založen na egu a jeho uspokojení, na efemérnosti a též povrchnosti – na všem, co ho ultimátně zničilo a dál i ničí – i tady platí premisa dobrého sluhy a zlého pána. Ještě že občas doslova zacinkají zvonky, které mají potenciál probudit z této noční můry i jedince z kategorie nejpragmatičtějších realistů.

Foto: Alexander Bel

Antonie má na sobě šaty Johana Skálová, tenisky Sprandi, prodává CCC, 999 Kč

Na úvod tohoto závěru je nutné uvést pár důležitých skutečností a vzdát pár (doslova) holdů. První Liběně Rochové, bez které by dnes na naší lokální scéně bylo vskutku jen pramálo skutečného talentu. A možná by i byl, pochován někde mezi snahou zalíbit se za každou cenu a lajdáctvím, které se dnes, bohužel, tak nebezpečně toleruje. Liběna vychovala opravdu silnou generaci, na které může náš design v této prazvláštní éře stavět, ovšem když si v uších a hlavách ještě dlouho udrží její vzácně-nekompromisní mentorský hlas.

Druhý fenomén, který není možné opomenout, je síla slovenských jmen, které se hlásí o pozornost a přízeň publika ve velmi komplexní podobě. Konkrétně tento rok byl nejen poměr účasti, ale také samotné kvality v porovnání s jejich českými kolegy výrazně ve prospěch „hostů“. Na tom není koneckonců nic špatného, horší jsou v rámci problematiky věci jiné. A právě zde je namístě dobře míněný apel:

Po tisící padesáté páté, vypnout sociální sítě, minimálně jako zdroj inspirace a stimulace. Kdybyste desetiletému dítěti vystřihli všechny looky, které prošly za poslední čtyři dny molem, a požádali jej, aby je podle vizuální podobnosti rozdělilo na pár hromádek, skončilo by maximálně u tří. Která by byla nejvyšší a kdo by do ní patřil, je zbytečné jmenovitě rozvádět, všichni víme, všichni vědí... Hodnocení třetího dne bude i proto (zcela záměrně) věnované jedinému jménu – i když je namístě pochválit opět i studenty, tentokrát zejména TU Liberec.

1 / 28

MBPFW SS22: TUL

Foto: MBPFW

Zdařilá podivnost

Kdybychom si nebyli vědomi, že se díváme na přehlídku v Praze, nejspíš bychom zajásali, že v Paříži se konečně někdo kreativně probudil. Zdeněk Marek – mimochodem jméno, o kterém (doufáme) bude ještě hodně slyšet – vyslal na molo holešovické tržnice jen deset looků a víc ani nebylo třeba. Nebylo to jen samotnou prezentací, která spočívala ve velmi svojském výběru line-upu (casting si návrhář dělal sám), ale i v samotných oděvech, které snad už nemohly na modelech a modelkách „zazpívat“ lépe. Kolekce rozdílných struktur, materiálů, siluet, barevné škály a vzorů byla ukázkou, jak se i z různorodosti dá vyskládat jeden silný a zároveň tematicky absolutně homogenní celek.

Bylo tu všechno, co se v současné módě dá nazývat klasikou: Kabáty i mini, efektní svršky, legíny, kůže i na první pohled propracovaný tailoring. Hra se siluetou byla umně vyvážená, zejména při kombinaci svršků a spodků, objemy byly tu volnější a tam přiléhavější, jen aby demonstrovaly dobře vyvážený koncept celé kolekce. Ten vycházel z návratů a nostalgie, kterou do jisté míry známe všichni – nostalgie k „hometown heroes“ našeho mládí a dětství a konečně i z fragmentů, které si každý z nás v sobě životem nese dál, více či méně vědomě.

1 / 10

MBPFW SS22: Zdenek Marek

Foto: MBPFW

Zvonečky a rolničky, které sbírala autorova babička a byly součástí oděvů, jen podtrhovaly nomádský vibe, přičemž katarze dosáhly zejména na closing looku – černé bohatě zdobené klasické oblekové vestě. Zde byly přiznány explicitně, vytvářejíc tak velmi osobitý statement, ještě umocněný skvělým stylingem, jedním z vůbec nejzdařilejších této edice pražského fashion weeku. Jistě, není to móda, která se bude vyrábět na kvanta a prodávat jako teplé pečivo, vyžaduje si citlivého zákazníka, který ocení nejen koncept, ale i kontext.

Foto: Alexander Bel

Adam má na sobě kabát, kalhoty, boty, vše Zdenek Marek.

Na první pohled může kolekce působit až undergroundovo-menšinově, když se ale podíváte blíž, každý jednotlivý piece je propracovaným a nositelným solitérem, navíc s unisex potenciálem. Tento fenomén je brilantně prezentní například u looku č. 8 – hedvábné blůzy vkasané do téměř elegantních černých kalhot s vysokým pásem, jakými by nepohrdla ani Marlene Dietrich, i tu je look „vyrušen“ kontrapunktem v podobě nekonformní obuvi v barvě ostré malinové – červené. Co dodat?

Co je real, to neošidíte – divák cítí. Autenticita, řemeslo a opravdové emoce, to je to, k čemu se bude muset móda navrátit. Zdá se, že Zdeněk Marek to cítí stejně, začal ze správného konce. Well done. (Zdravíme pro změnu také Jana Králíčka. Ciao!)