S hidžábem i plus size, ale stále to nestačí

Módní průmysl má s inkluzivitou problémy již delší dobu. Ačkoliv je globální a zaměřuje se na mezinárodní trhy, dívky tmavší pleti jsou v kampaních, editorialech a na molech stále opomíjené, jak vyplývá z údajů webu Fashion Spot. O plush size, transgender a non-binárních modelkách ani nemluvě. Co s tím? Zeptali jsme se.

Halima Aden se narodila v uprchlickém táboře Kakuma v Keni a v šesti letech se přestěhovala do Ameriky. Na newyorském fashion weeku debutovala v roce 2017 a pracovala snad pro všechny velké značky. Aden se stala vůbec první modelkou, která se v hidžábu objevila na obálce britské Vogue a Vogue Arabia a také první modelkou, která na sobě měla burkiny s hidžábem na titulce Sports Illustrated. Stala se dokonce zakladatelkou vlastní značky Halima x Modanisa.

„Musím přiznat, že módní průmysl ušel za tak krátkou dobu opravdu velký kus cesty. Je skvělé pozorovat modelky s hidžábem na titulních stranách módních časopisů a na mole. Moje modelingová agentura IMG Models má na tom svůj podíl. Lidé, se kterými pracuji, jsou velmi ohleduplní. Vždy se ujistí, že mám vlastní šatnu na převlékání a dají mi prostor na modlení i během focení. Pokud jde o inkluzivitu, nejdůležitější podle mého názoru je, abychom na tom pracovali všichni společně. Začínala jsem jako modelka a dnes mám kolekci hidžábů složenou ze 47 různých modelů. Je skvělé, když mohou mít modelky větší právo rozhodovat a mluvit o důležitých věcech. To je podle mě budoucnost.“

Model, herec, tanečník a umělec Luc Bruyère se narodil bez levé ruky. Ani to ho však neodradilo, aby přepsal tradiční pravidla krásy a objevil se v kampaních Kenzo, Nike a dokonce vystupoval v Pařížské opeře.

„Po absolvování umělecké školy v Bruselu jsem se v osmnácti letech přestěhoval do Paříže, kde jsem se setkal s Humbertem Leonem. Ani ve snu by mě nenapadlo, že bych mohl být model. Na prezentaci Kenzo jsem stál úplně nahý jako umělecké dílo, pomalovaný mramorovým motivem. Hned nato si mě všiml časopis Citizen K a dostal jsem nabídku nafotit svou první obálku. Od té doby jsem tančil například s Marií-Agneès Gillot a brzy budu režírovat svůj první film.“

„Mnoho agentur mě odmítlo kvůli tomu, že jsem prostě jiný. Posláním celého módního průmyslu by proto nyní mělo být pochopení, že všichni nejsme stejní. V tomto ohledu hrají velkou roli právě ředitelé castingů. Mladí návrháři se inkluzivity nebojí, ale chci stejný pokrok také u větších značek. Vidím diverzitu v editorialech a kampaních, ale ne na přehlídkovém mole. Miluju třeba casting na přehlídkách Vivienne Westwood a Gucci. Myslím, že se brzy začneme inspirovat érou 80. a 90. let, kdy musely být modelky odlišné, aby vůbec prorazily, vzpomeňte si na Naomi Campbell a Kate Moss. Musíme se trochu odvázat. Móda potřebuje nové ikony. Nechci být jen nějaká výjimka.“

Trans modelka Stav Strashko má za sebou přehlídky pro Marca Jacobse a Coach. Stala se múzou zakladatelů značky Proenza Schouler a i nadále boří zažité hranice módního průmyslu. V roce 2018 si zahrála ve filmu Flawless, za který byla nominovaná za nejlepší herečku na prestižní cenu Ophir Awards jako vůbec první trans žena v historii izraelské kinematografie.

„Když jsem začala s modelingem, agentury v Izraeli s tím měly trochu problém. Dostávala jsem zakázky jenom v Evropě a Asii, ale ani tam to nebylo jednoduché. Modelku dělám už přes deset let, ale nejbližší je mi právě role ve filmu Flawless. Na svou nominaci jsem nesmírně pyšná.“

„V posledních letech mění módní průmysl způsob, jakým vnímáme pohlaví, a obrovská skupina lidí se díky tomu cítí méně izolovaná. Musíme pochopit, že tento byznys může mít ohromný vliv. Pokud jde o casting, musíme hledat více lidí z různých kultur a sociálních prostředí a zajistit, aby byl jejich názor slyšet. Street casting je stále populárnější a právě to dělá módu dostupnější. Dokonalost je nudná, lidé chtějí vidět pravou tvář.“

Australanka Robyn Lawley se stala jednou z prvních plus size modelek na titulce Sports Illustrated a právě ona v loňském roce spustila petici proti Victoria's Secret s požadavkem na rozmanitější casting.

„Když jsem před deseti lety začínala, plus size modelky téměř nebyly. Fotografové sice nechápali, proč nás módní průmysl tolik odděluje od ostatních, ale často pro nás neměli ani správné oblečení. Polovina věcí musela být vzadu rozepnutá nebo jsem fotila jen spodní prádlo. Všechno se pro mě změnilo až s obálkou Sports Illustrated.“

„Nevím, kdo diktuje současné ideály krásy. S vedením Victoria's Secret jsem mluvila hlavně o tom, že mě otravovalo sledovat pořád jedny a ty samé typy postav znovu a znovu. Ed Razek dokonce jednou prohlásil, že nikdo nechce vidět na mole trans a plus size modelky. Každopádně je komické mluvit o ženách a dívkách s normální postavou jako o plus size, každá nemusí mít nadpřirozeně štíhlé tělo. Návrháři jsou naší poslední nadějí na změnu.“