Jak jsem nosil „ošklivé“ New Balance mokasíny… a všem to bylo fuk

Moje fascinace tou nejvýstřednější obuví je všem dobře známá a zdokumentovaná. Moje záliba v excentrických botách sahá do dob ještě dávno před tím, než jsem se stal módním redaktorem Vogue: Moje pole působnosti sahá od Margiela Tabis, přes Creepers až po klasické polobotky na suchý zip, pohybující se někde mezi elegantní a ortopedickou obuví z katalogu zdravotních potřeb. Extra slabost mám pro sneakers, zvláště pro takové, které jiní považují za opravdu nevzhledné. A když značka New Balance přišla s modelem 1906L, mokasín v typicky sportovním metalickém provedení tradičně používaném u tenisek, byl jsem all in. Mimo jiné i díky jejich debutu na pánské přehlídce Junyi Watanabe pro podzim – zimu 2024/25. Přátelé a kolegové téměř okamžitě začali plnit můj inbox zprávami typu „Tak tyhle jsou přesně tvůj typ“. Přesto jsem byl nejdřív skeptický. Nebudu lhát, normcoreová estetika tohoto páru insta famous obuvi mě příliš nenadchla. Nicméně jsem se rozhodl počkat s verdiktem, až budu mít boty skutečně v ruce (a na nohou).

Když mi boty dorazily do kanceláře, kolem mého pracovního stolu se okamžitě shromáždili kolegové zvědaví na unboxing. Uvnitř typické šedé krabice New Balance vyzařovaly tyhle boty díky koženým detailům v jinak síťovinové horní části jistý futuristický šarm. Robustní podrážka zkonstruovaná tak, aby pohlcovala náraz, slibovala velké pohodlí. Obě boty zdobilo také ikonické písmeno „N“ v drobném provedení v horní části a větší, přesto nenápadné, na opatku. Jenže v porovnání s mými předchozími experimenty s nejrůznějšími kontroverzními typy obuvi byla reakce na tenhle pár poněkud zaražená: „Moc mě to neohromilo,“ pronesla jedna kolegyně: „Jsou to prostě jen boty,“ dodala jiná. Jistě, šlo o zmlsané publikum ze zákulisí světa módy, které je zvyklé vídat v kanceláři Croots (tedy fúzi Crocsek a kozaček) nebo Wellipets (ano, žabí pantofle od J.W. Andersona). Nejlepší způsob, jak otestovat reakce „skutečného světa“ tam venku, bude si je obout a vyrazit mimo vrchní velitelství módy.

Své poprvé v těchhle mokasínách jsem se rozhodl ladit do stylu filmu Rivalové. Vzal jsem si Loewe tričko s nápisem „I Told Ya“, které hraje v novince Lucy Guadagnina (nosí ho mimochodem Zendaya), k němu nahodil šortky ve stylu boxerek od Eytys, šedé ponožky a přes ramena si ležérně přehodil mohérový svetr Sunspel. Docela obstojný #tenniscore. Jako první věc bych rád zdůraznil, jak moc byly tyhle boty od první chvíle pohodlné. Při pochodování kanceláří (fotil jsem si selfies, samozřejmě) se mojí noze dokonale přizpůsobily a rychlá cesta na polední schůzku byla jako na obláčku. Ačkoli byly zbrusu nové, bylo mi, jako bych je měl na nohou odjakživa. 

V čem byl háček? Nemohl jsem si nevšimnout, jak málo hlav se za mnou otočilo, což je pro člověka zvyklého chodit ven ve statement botách dost neobvyklá zkušenost. Dokonce ani módní píáristé, se kterými jsem měl schůzku, si jich nevšimli, dokud jsem je výslovně neupozornil. „Do těch jsem se zamiloval hned, jak jsem je viděl na Twitteru,“ řekl jeden. „Ale když jsi přišel, vůbec jsem si jich nevšiml,“ dodal bohužel. Ještě ten samý den mi zvědavost nedala a rozhodl jsem se boty otestovat ve fitku. Ukázalo se, že jsou perfektní na běhací pás. Přestože byly fungl nové, s každým krokem to v nich bylo lepší a lepší. Ale znovu: Nikdo jim nevěnoval žádnou pozornost, ani v posilovně, ani v metru cestou domů.

Následující den mě čekaly schůzky, natáčení tiktokových videí a nakonec večeře s kamarády. Potřeboval jsem tedy ležérní, ale dobře promyšlený outfit. Šel jsem do námořnicky modrého kašmírového svetru, oversized saka z druhé ruky, širokých džín Levi’s a do modré kšiltovky New York Yankees. V tuhle chvíli byly moje New Balance mokasíny až na druhém místě, ale do mého ležérního outfitu sedly dokonale. A opět si jich vůbec nikdo nevšiml, a to ani píáristé velké luxusní značky obuvi, se kterými jsem obědval. Uznali, že jsou vážně cool, až když jsem je na ně upozornil. Nekomentoval je během společné večeře ani můj kamarád Rafi, který se nebojí říct svůj názor, když vidí, že jsem obutý nějak výstředně. Na konci dne jsem sám úplně zapomněl, že je vůbec mám na nohou, mimo jiné i díky tomu, jak moc pohodlné jsou. 

Přestože mám slabost pro styl, za kterými se nevěřícně otáčejí lidé na ulici, mokasíny New Balance mě tak trochu donutily přehodnotit žebříček obuvních priorit (aspoň částečně). Možná, že někdy je decentnější bota lepší než ta skutečně výrazná. Především je-li takto pohodlná. A na konci tohoto experimentu musím uznat, že na tyhle boty se nejen hezky dívá, ale především se vážně dobře nosí. Oficiálně by měly jít do prodeje v létě, přesné datum bude značkou teprve oznámeno. A já? Já si tenhle víkend asi obuju zase Margiela Tabis, nedá se nic dělat.