13 zásadních queer momentů na přehlídkových molech

Móda byla s queer kulturou a historií vždy úzce spjata. Moderní módní průmysl formovalo hned několik silných generací LGBTQIA+ návrhářů od poválečných mistrů haute couture, ke kterým patří jména jako Christian Dior nebo Yves Saint-Laurent, po vizionáře šedesátých a semdesátých let formátu Rudiho Gernreicha, Williho Smithe, Roye Halstona nebo Stephena Burrowse. Elspeth H. Brown ve své knize Work! A Queer History of Modeling například zmiňuje Burrowsovu účast na legendární bitvě francouzských a amerických fashion tvůrců ve Versailles v roce 1973, kde se „bílému módnímu publiku představil styl do té doby charakteristický pro akce pořádané černými tvůrci pro černé publikum spojený s černošskou queer a camp estetikou a s tancem inspirovaným pózováním, který dnes známe jako vogueing". Tento vzájemný symbiotický vztah však bylo možné začít otevřeně popisovat až v posledních desetiletích, stále navíc přetrvává palčivá otázka, kde leží hranice mezi spoluprací a komodifikací. Zkuste ji najít s námi prostřednictvím ohlédnutí se za několika památnými momenty z přehlídkových mol, které oslavují queer hrdiny a hrdinky, hnutí a komunity.

Když Mugler v roce 2022 ve věku sedmdesáti tří let zemřel, jeho odvážná campy estetika se dočkala zasloužené pozornosti i v mainstreamových médiích mimo čistě módní tituly. Jeho záliba v okázalosti a přehnané ženskosti se nyní jeví jako hluboce queer rys jeho tvorby, v níž nechybí poťouchlý smysl pro hru a záliba v provokaci. Pro přehlídku na jaro – léto 1992 v hotelu Century Plaza v Los Angeles Mugler angažoval drag umělkyni Lypsinku, jejíž styl čerpá z odkazů na starý Hollywood (herečka Joan Crawford) a vysokou módu (modelka Dovima z 50. let). Lypsinka, věrná svému jménu, předvedla strhující vystoupení hned ve čtyřech Muglerových kostýmech oblečených přes sebe. Při každém efektním svléknutí se ukázalo, že pod převlekem se ukrývá další. Od prvního outfitu, který snoubil klasický styl padesátých let s osmdesátkových powerdressingem, ve kterém měl Mugler zvláštní zalíbení, se prosvlékala až do černých šatů ve stylu noční košilky. Performance to byla nejen okázale epická, ale stala se také příznačnou ilustrací věčného dialogu mezi módou a dragem.

Krize vyvolaná výskytem onemocnění AIDS měla zásadní dopad i na svět módy. Zasáhla totiž celou jednu generaci návrhářů, stylistů, fotografů, vizážistů, modelek a kadeřníků, přičemž obzvláště bolestivou úroveň této tragédii dávalo stigma studu a následného mlčení. Belgický návrhář Walter Van Beirendonck, kterému nikdy nebyla cizí provokace a rezolutně odmítal mlčení, jednoznačně reagoval na epidemii AIDS v kolekci Killer/Astral Travel/4D-Hi-D z roku 1996. Přehlídka ztělesňovala absolutní svobodu, vzpouru a sexuální osvobození, které jsou hodnotami pevně vetknutými do nočního queer života. Byla plná jasných barev, plastových detailů (reference na fetišistické oděvy i bezpečný sex s kondomem) a masek, které připomínaly tvarem prdící polštářky a hýřily provokativními nápisy jako Get Off My Dick a Blow Job.

Jean Paul Gaultier mezi těmi nejvýznamnějšími queer tvůrci rozhodně vyniká. Důsledně vychází z queer estetiky a oslavuje ji, ať už šlo o oblékání mužů do sukní v roce 1985, nebo o jeho oblíbený homoerotický motiv námořníka. V průběhu let často spolupracoval se svou múzou, modelem Tanelem Bedrossiantzem, a společně vytvořili nejeden vizuálně působivý projekt. Na jeho přehlídce na jaro – léto 1998, ovlivněné dobou osvícenství, se Bedrossiantz objevil v těsných korzetových, bohatě řasených šatech, které měl efektně nastylované přes bílou košili a kravatu. Šlo o nesmírně vizuálně působivý obraz, který byl tak ikonickým, že se dostal až do katalogu Met's Camp 2019: Notes on Fashion.

Queer historii módy je častokrát třeba číst mezi řádky, všímat si sémiotických odkazů a skrytých významů, které vyjadřují explicitní přiznání touhy i genderové identity, a to především s ohledem na fakt, že osobní životy queer osobností jsou často žity v ústraní pod rouškou tajemství. Kolekce Alexandra McQueena na podzim – zimu 1998, charakteristická temnou, ohnivou vizí kovových sítí, zemitých tónů a hranatých ramen, byla inspirována Johankou z Arku. Katolická mučednice, která svým vzezřením stírá stereotypy představy, co je mužské a ženské, byla vykládána jako protoqueer postava ať už spisovatelkou Vitou Sackville-West, která ve své knize Saint Joan of Arc z roku 1936 spekulovala o lesbickém aspektu této světice, nebo novějšími texty o Johančině potenciální trans identitě. Ačkoli se McQueen těmito otázkami nezabývá nikterak explicitně, po přehlídce pronesl: „Každý se může stát mučedníkem pro svou věc. Možná, že když mi bylo šest, byl jsem já sám gay mučedníkem.“

Nevěsty jsou na přehlídkových molech všudypřítomné. Často přehlídky velkolepě uzavírají a obvykle kráčejí samy coby silný obraz heteronormativních aspirací „zabalených v bílém", jak je popisuje Angela Carter ve své básni Poem for a Wedding Photograph. Občas je samozřejmě doprovází dobře oblečený ženich. Tento tradiční a stereotypní obraz se různí tvůrci a tvůrkyně snažili narušit. Třeba John Galliano v kolekci na jaro – léto 2006 páry pestře míchal, Dilara Findikoğlu svou svatební kolekci z roku 2018 zase pojala inkluzivně. Ve stejném duchu poslal v roce 2013 Karl Lagerfeld zavřít svou couture kolekci pro Chanel dvě nevěsty. Hezky ruku v ruce. Po přehlídce nonšalantně prohlásil, že jde o gesto podpory manželství pro všechny, které bylo následně ještě téhož roku ve Francii schváleno.

V posledním desetiletí se mezi designéry těší stále větší oblibě queer umělci a jejich díla. Jen filmového režiséra Dereka Jarmana citovaly v posledních pár letech značky jako Matty Bovan, Art School nebo Erdem. Dalším velkým oblíbencem návrhářů je Robert Mapplethorpe. Raf Simons na své přehlídce pánské módy na jaro – léto 2017 úzce spolupracoval se správou Mapplethorpovy pozůstalosti, a představil tak na řadě oděvů fotografovo strohé, monochromatické dílo. Látka se stala pohyblivým plátnem a dala vyniknout snímkům sahajícím od homoerotických motivů až po neformální portréty. Simons si také osobně vyžádal svolení od každého zobrazeného, což výrazně ovlivnilo proces navrhování.

Nezaměnitelný rukopis Ashishe Gupty čiší na první pohled láskou ke všemu neokázalému a třpytivému – jeho blyštivě řvavé designy poznáte na míle daleko. V DNA Guptovy tvorby jsou ovšem podobně pevně zakořeněny i politické komentáře a queer identita ať už prostřednictvím otevřených sloganů, nebo nezávislých uměleckých projektů. Výjimkou nebyla ani jeho kolekce podzim – zima 2017, kde nechyběly flitrované duhy nebo vousatý leather daddy v tričku s nápisem „Why be blue when you can be gay!" Gupta vydal také před pár lety ve spolupráci se Studiem Voltaire fotografickou knihu GAZE, která v sérii více než tří stovek portrétů zkoumá hranice intimity a erotiky.

Duhová vlajka v módě dodnes vyvolává sporné reakce, a to především pro pinkwashing a častou propast mezi prázdným gestem a skutečnými činy. Poslední kolekce, kterou se Christopher Bailey rozloučil s módním domem Burberry, byla ovšem upřímnou ódou na kreativitu LGBTQIA+ komunity a oslavou Baileyho vlastních queer a dělnických kořenů. Vedle typické burberryovské šachovnice, kterou Bailey nadesignoval ve všech barvách duhy a jež se táhla jako jasný motiv celou kolekcí, nabídla značka také hmotnou charitativní podporu důležitým organizacím, které se zasluhují o budování queer komunit, rovná práva a pomoc znevýhodněným queer lidem, jako je The Trevor Project nebo ILGA.

Thom Browne rád boří očekávání. Na přehlídce jaro – léto 2018 se návrhář rozhodl na problematiku genderu podívat dětskýma očima. Ústředním prvkem působivé kolekce se staly jeho vlastní dětské boty namočené ve zlaté barvě a následné odmítnutí přísných očekávání, která máme od dospívajících chlapců a toho, co by měli nosit. Přehlídka za zvuků soundtracku z filmu Orlando od Sally Potter z roku 1992 vyvrcholila hybridem nevěsty a ženicha ve smokingu s vlečkou. I jeho další kolekce reflektovala genderová klišé a jejich narušování a představila potisky od Uny Troubridge – vášnivé nositelky monoklů a přítelkyně spisovatelky Radclyffe Hall.

Překrásné návrhy Grace Wales Bonner stojí na hluboce promyšleném souboru odkazů a souvislostí, z nichž se mnohé věnují zkoumání černošské maskulinity a historie a vyprávějí o africké diaspoře. Ke své přehlídce na jaro – léto 2018 poskytla doprovodný program složený z doporučené četby, kde nechyběl esej Hiltona Alse o lásce, queer černošském umění a dědictví s názvem James Baldwin/Jim Brown and the Children, snímky z knihy The Homoerotic Photography of Carl Van Vechten od Anatola France a Jamese Smallse a básně Essexe Hemphilla. Jako zdroj inspirace uvedla také Baldwinův román Giovanni‘s Room z roku 1956.

V posledních letech si módní průmysl oblíbil slavné lesby a queer ženy. Jen těžko se tak lze vyhnout odkazům na Virginii Woolf nebo na její milenku Vitu Sackville-West. Novela Orlando od Virginie Woolf se stala oblíbeným referenčním textem pojednávajícím o genderové fluidnosti. Obsahuje tak akorát postav ruských princezen a jejich převleků, stejně jako hrdinku (nebo hrdinu), která překračuje hranice času i binaritu pohlaví, aby se stala oblíbeným manuálem značek jako Burberry nebo Fendi. Jsou tu ovšem i další, kterým se dostalo módní pocty: Annemarie Schwarzenbach, švýcarská spisovatelka a fotografka, která podle amerického novelisty Carsona McCullerse disponovala „tváří, co mě bude pronásledovat až do konce života“, stála u zrodu kolekce Givenchy na podzim – zimu 2019 od Clare Waight Keller. Ta se nevyznačovala ani tak krásou definovanou typicky „ženskými“ prvky, ale čistotou všitou do jednoduchých modelů s androgynním pelem.

Návrhář Jonathan Anderson se dlouhodobě zabývá queer historií a kulturou. Jeho eponymní brand stojí mimo jiné za kapsulovou kolekcí inspirovanou umělcem Tom of Finland a svoje přehlídky streamoval také na seznamovací aplikaci Grindr. Jako kreativní ředitel Loewe podnikl retrospektivní cestu katalogy nejrůznějších newyorských queer umělců včetně Davida Wojnarowicze, Paula Theka a Joea Brainarda. Posledně jmenovaný tvořil ústřední inspirační bod pro kolekci Loewe na podzim – zimu 2021. Básník, spisovatel a výtvarník Brainard je známý především svými fragmentárními memoáry I Remember (1975). Ve chvíli, kdy pandemie covid-19 zastavila možnost živých přehlídek, přišel Anderson s inovativním řešením: Místo show vydal knihu a rozšířený svazek Brainardova díla coby výklad ke své kolekci plné tisků macešek a úpletů inspirovaných umělcovými surrealistickými ilustracemi.

Jak definovat queer momenty na módních přehlídkách dnes? Spočívají hlavně ve výběru modelů a modelek pro přehlídky? Jde o počáteční inspirační zdroje? Nebo o sdělení? V posledních pár letech se v módním průmyslu objevilo mnoho návrhářů, kteří nabízejí osvěžující přístup k sexualitě a genderu. Patří sem například No Sesso, Telfar, Christopher John Rogers, Art School, Gogo Graham, Patrick Church, Ella Boucht, Nicolas Lecourt Mansion, SS Daley, Saul Nash, Hana Holquist, Daniel Fletcher, Per Gotesson a Harris Reed. Souběžně s tím se ve světě módy rozšířila i inkluzivita a na mole se objevuje daleko pestřejší skvadra předvádějících. Malá sourozenecká značka Vetements předvedla svou kolekci podzim – zima 2022 na castu, který byl jednoznačně pestrý, včetně řady trans a nebinárních osob. A pro mnohé z nich to byl dokonce přehlídkový debut.