Láska z archivu: Yves Saint Laurent a Pierre Bergé

V moderních dějinách módy a pop kultury nenajdete moc milostných příběhů, jako je tento. Je v něm všechno: láska na první pohled, vzlety, pády, úspěchy, bouřlivé hádky, útěky, zrady, pokusy o sebevraždu, velká gesta usmíření a láska doslova až za hrob. Ostatně ti dva se poprvé ocitli ve stejný čas na stejném místě na pohřbu Christiana Diora. 

Love story „Yves Saint Laurent a Pierre Bergé" začala ve chvíli, kdy se teprve 21letý módní návrhář postavil do čela módního domu Christian Dior. Bylo 30. ledna 1958 a plachý mladík představil svou první haute couture kolekci Trapèze. Zrodila se nová hvězda na módním nebi. Na show mezi hosty nechybí ani Bergé. Saint Laurenta unáší vlna mimořádného úspěchu a o pár dnů později, 3. února 1958, v pařížské restauraci A la Cloche d'or potkává osmadvacetiletého Bergého znovu na večeři, kterou zorganizovala jejich společná přítelkyně Marie-Louise Bousquet. Zadaného Pierra Bergé. Přeskočí jiskra. Jiskra tak velká, že Bergé opouští dosavadního partnera Bernarda Buffeta, který byl na večeři také, a rodí se pár, který přepíše dějiny druhé poloviny 20. století. „Opustil jsem ho, abych mohl být s Yvesem Saint Laurentem, se kterým jsem žil padesát let. ... Jak jsem se mohl v jediném okamžiku úplně změnit? Jak jsem mohl zapomenout, jediným škrtnutím přeškrtnout osm let, které jsem strávil s Bernardem? ... Najednou se stalo něco nečekaného. Možná tou nečekanou věcí byla láska na první pohled."

Jak Bergé později zavzpomínal, neváhal ani vteřinu, ukončil svůj vztah a od oné večeře se s Yvesem stali nerozdělitelní. Po několika málo měsících se sestěhovali do svého prvního společného bytu. Těch bude později mnoho, dvojice investuje do nemovitostí v Paříži i v Maroku, kde budou trávit spoustu času. První dva roky vztahu Saint Laurent intenzivně pracuje na haute couture kolekcích pro Diora, pomalu přepisuje dějiny odívání tím, že rovnou cílí na mladou generaci žen místo toho, aby uspokojoval romantickými šaty jejich matky. Distancuje se od buržoazní elegance.

Pak ale přijde 1. září 1960. V jeho rodném Alžírsku se vyostřuje vojenský konflikt a Saint Laurent dostává povolávací rozkaz. Křehký umělec se psychicky zhroutí a je s depresemi hospitalizován ve Val-de-Grâce. Vedení módního domu Dior využívá i faktu, že jeho poslední, velmi temná kolekce s názvem Souplesse, Légèreté, Vie (Poddajnost, lehkost, život) není přijata dobře tiskem a dává mu výpověď. Na jeho místo přichází Marc Bohan.

Novinku mu do nemocnice přijde oznámit Bergé. Návrhářova reakce je jasná: „Založíme spolu vlastní haute couture dům a ty ho budeš řídit.“ Na to Bergé odpověděl: „To uděláme.“ A přesně to také udělali. „Pro mě a Yvese byly role od začátku jasné," řekl později finančník. „Kdybych Yvese požádal, aby něco zařídil, nedokázal by to udělat. A on by si taky myslel, že jsem se zbláznil, když jsem ho o to vůbec požádal. Proto jsem roli generálního ředitele společnosti hrál já."

Z milenecké dvojice se stává také strategické obchodní partnerství. Bergé dokáže sehnat dostatek finančních prostředků a rodí se módní značka Yves Saint Laurent. Také se geometrickou řadou rozšiřuje jejich soukromá sbírka umění. Stěhují se do apartmá do domu číslo 3 na náměstí Vauban, kde oba usilovně pracují na budování vlastního módního impéria. A také cestují. Jako osudový se ukáže výlet v roce 1966, kdy si jako cílovou destinaci vybírají Maroko. Oba se do místního prostředí a kultury zamilují natolik, že si tu okamžitě kupují svůj první dům – Dar el-Hanch. V knize A Moroccan Passion Bergé píše: „Dar el-Hanch byl malý dům, který jsme skromně vyzdobili stoly a židlemi objevenými v soucích. Dům sousedil s volným pozemkem, kterému se říkalo ,citronová zahrada' a za nímž vedla ulička k mešitě Bab Doukkala. V tomto domě jsme strávili mnoho šťastných chvil.“ Do Maroka se vrací několikrát ročně, Saint Laurent tu navrhuje spoustu kolekcí a nachází klid, který mu 60. léta v Paříži moc nenabízí. 

S úspěchem přichází euforie, ale také turbulentní období, které doprovází deprese, smutek, alkohol. „Rozhodně byl maniodepresivní," vzpomínal Bergé. „Byl maniodepresivní přesně v tom významu, jaký to slovo má. Byl manický a depresivní. To znamená období, kdy dělal kdejakou šílenou věc s radostí, a pak druhý den to byla černota. Byla to deprese, která ho dohnala k alkoholismu a poté trochu i k drogám. Voilà."

Přicházejí 70. léta a s nimi další stěhování. Dvojice nachází nový domov na adrese 55, rue de Babylone, kde žijí v duplexu se zahradou a prostor o velikosti 600 m² plní dalšími a dalšími uměleckými předměty. Jejich hosté mohou obdivovat Matisse, Mondriana, Goyu, Warhola, mramor ze starověkého Říma, stejně jako nábytek ve stylu art deco. Jejich soukromý život je stejně divoký jako jejich sbírka, dvojice však zůstává nerozdělitelná. Když se Saint Laurent zamiluje do Jacquese de Bascher, dandyho se špatnou pověstí, Pierre neztrácí čas a vyhrožuje muži smrtí. „Všechno jsem dělal z lásky, aniž bych se kdy nechal Yvesem zničit, zničit, vymazat. Jen moje jasnozřivost, moje chladnokrevnost mi dovolila vzepřít se a zachránit se,“ zavzpomínal Bergé u příležitosti vydání své knihy Letters to Yves.

Krize, ale i přátelství a hluboká úcta. Život této dvojice se odehrává mezi samými extrémy, nic není průměrné. Každý slaví mimořádné úspěchy ve své práci, jejich vzájemný byznys jen kvete. Vedle haute couture se daří stejně dobře prêt-à-porter (YSL byl prvním couturiérem, který začal navrhovat také konfekci) a také vůním, které vzbuzují stejné vášně jako oblečení nebo jejich vztah. Bergé v roce 1973 iniciuje vznik Chambre Syndicale du prêt-à-porter des couturiers et des créateurs de mode sdružující francouzské návrháře, která dnes pořádá mj. všechny pařížské fashion weeky. Také zachrání Théâtre de l'Athénée, aby ho v 80. letech věnoval za symbolický jeden frank francouzské vládě. Společně kupují v roce 1980 Villu Oasis v Marrákéši a spolu s ní zachraňují před developerským projektem zahradu Majorelle. Tu zrestaurují a vzniká tu muzeum berberského umění. Toto místo sehraje v jejich životech zcela zásadní roli. 

Návrhář se zmítá v kruhu depresí a manických fází, navrhuje jednu kultovní kolekci za druhou, sklízí uznání, přepisuje jedno pravidla módního světa za druhým. Taky ho doprovází skandály. Kariéru ukončí 7. ledna 2002. „Jsem hrdý na to, že ženy na celém světě nosí kalhotové kostýmy, smokingy, kabáty a trenčkoty. Říkám si, že jsem vytvořil šatník současné ženy, že jsem přispěl ke změně své doby. ... Chci poděkovat ženám, které nosily mé šaty, těm slavným i těm, které nejsou, které mi byly věrné a které mi udělaly tolik radosti. ... Dnes jsem se rozhodl rozloučit se s touto kariérou, kterou jsem tak miloval. ... Chci poděkovat vám, těm, kteří jste tady, i těm, kteří tu nejsou, za to, že jste tu pro mě po celá ta léta vždycky byli. Za to, že jste mě podporovali, chápali a milovali. Nezapomenu na vás," pronesl na tiskové konferenci. Bergé sedí po jeho boku. V Centre Pompidou se 22. ledna 2002 naposledy objeví na přehlídkovém mole, jeho retrospektivní přehlídka je emotivním ukončením jedné velké kapitoly. Poslední říjnový den téhož roku se definitivně zavírají dveře haute couture ateliéru a na jeho místě vzniká sídlo nadace Fondation Pierre Bergé – Yves Saint Laurent.

Yves Saint Laurent zemřel 1. června 2008 ve své pařížské rezidenci v důsledku rakoviny mozku. Pár dní předtím dvojice uzavřela registrované partnerství. Designérovo tělo bylo zpopelněno a popel byl rozptýlen v zahradě Majorelle. Bergé při pohřebním obřadu řekl: „Nikdy nezapomenu na to, co ti dlužím, a vím, že se k tobě jednoho dne připojím pod marockými palmami."

„Všichni lidé mají svou temnou a světlou stránku. Můj život s Yvesem Saint Laurentem nebyl pohádka. Ale nic bych na něm neměnil,” zavzpomínal Bergé pro Vogue před uvedením životopisného filmu režiséra Jalila Lesperta s Pierrem Nineym v hlavní roli.

Bergé po smrti svého životního partnera udržoval odkaz velkého couturiéra a inicioval mj. vybudování dvou muzeí se stálými expozicemi sbírek z tvorby YSL – pařížské Musée Yves Saint Laurent a hlavně velké v Marrákéši  v sousedství zahrady Majorelle. V roce 2009 rozprodal společnou uměleckou sbírku čítající přes 700 děl včetně pláten od Picassa nebo staroegyptských soch. Vybralo se 373,5 milionu eur, které byly věnovány především na nadaci pro lékařský výzkum boje proti AIDS.

Pierre Bergé zemřel v 8. září 2017 v jihofrancouzském Saint-Rémy-de-Provence. Půl roku před smrtí uzavřel sňatek s architektem Madisonem Coxem.