Jak Yves Saint Laurent změnil svět módy

Yves Saint Laurent, jeden z největších návrhářů 20. století, byl za svého života označován mnoha přízvisky, mezi nimi také génius a zázračný talent. „Byl jako Picasso,“ řekla o něm Valerie Steele, ředitelka a hlavní kurátorka muzea na Fashion Institute of Technology. „Způsob, jakým neustále proměňoval styl, měl pokaždé na svět módy neuvěřitelný vliv.“

Od první kolekce pro Christiana Diora, kdy mu bylo pouhých 21 let, až po slavný Le Smoking a boj za rozmanitost, byl Yves Saint Laurent skutečným inovátorem své doby. Jeho vliv byl tak velký, že se v roce 1983, ve věku 47 let, stal prvním žijícím návrhářem, kterému Kostýmní institut Metropolitního muzea umění uspořádal retrospektivní výstavu. V den, kdy by slavný designér slavil narozeniny, se Vogue zamýšlí na způsoby, kterými navždy ovlivnil svět módy. 

Než se vydal vlastní cestou, pracoval Yves Saint Laurent pro Christiana Diora. Ten ho v roce 1955 najal ihned poté, co uviděl jeho návrhy. V roce 1957, když monsieur Dior nečekaně zemřel na srdeční infarkt, se ve svých 21 letech stal kreativním ředitelem módního domu. Jeho debutová kolekce Trapeze jaro 1958 slavila úspěch. Její uvedení se dočkalo ovací vestoje a doslova změnila směřování módního světa. Místo Diorova charakteristického zvýrazněného pasu vytvořil Saint Laurent lehčí, plynulejší siluetu s menším objemem látky. Šlo první proměnu obsahu šatníku moderní ženy.

Ženy sice oblékaly kalhotové kostýmy a kalhoty i před Saint Laurentem, ale jak prohlásil Pierre Bergé v roce 2008: „Gabrielle Chanel dala ženám svobodu. Yves Saint Laurent jim dal moc.“ Když v roce 1966 debutoval s modelem Le Smoking, pro ženy bylo stále kontroverzní nosit kalhoty na veřejnosti. Americká socialistka Nan Kempner byla vykázána z Le Côte Basque v New Yorku kvůli tomu, že na sobě měla smoking YSL. Le Smoking byl projevem rebelství, androgynie a glamour, výzvou stávajícímu statusu quo. „Chtěl jsem, aby ženy měly stejný základní šatník jako muži,“ prohlásil návrhář v roce 1977 pro Observer. „Blazer, kalhoty a kostým. Jsou funkční. Věřil jsem, že právě tohle ženy chtějí a měl jsem pravdu.“ Mezi prvními ženami, které nosily jeho modely, byly Catherine Deneuve, Liza Minnelli, Lauren Bacall a Bianca Jagger.

Blízký vztah mezi uměním a módním světem je dnes samozřejmostí, ale Saint Laurent byl mezi prvními, kdo přinesl umění na módní molo, a naopak jeho návrhy se objevily v galeriích. Ve svých návrzích se odkazuje na díla Vincenta van Gogha, Andyho Warhola, Pabla Picassa, Henriho Matisse a Georgese Braqua. Nejslavnější je však jeho modrianská kolekce z roku 1965, která obsahuje šest klasických rovných šatů ve stylu šedesátých let.

Yves Saint Laurent byl mezi prvními návrháři, kteří na módní mola přivedli modelky jiných barev pleti. Iman, Rebecca Ayoko, Katoucha Niane a Dalma Callado patřily mezi jeho múzy. „Má první obálka Vogue vznikla díky tomuto muži,“ uvedla Naomi Campbell. „Když jsem mu řekla, že nechtějí dát černou dívku na obálku, prohlásil, že se o to postará. A také to udělal.“

Dnes je běžné, že návrháři propůjčují tvář vlastním kolekcím, někdy se dokonce objevují v kampaních jiných značek (jako například Donatella pro Givenchy). Ale v roce 1971 tomu tak rozhodně nebylo. Yves Saint Laurent pózoval nahý v reklamě YSL Pour Homme, fotil jej Jeanloup Sieff a fotografie rezonuje dodnes.

Ke konci šedesátých let, na vrcholu sexuální revoluce a vzestupu druhé vlny feminismu, Saint Laurent včlenil do svých kolekcí průhledné organzové halenky a průhledné topy jako svou vlastní poctu duchu doby. Nejednalo se o exhibicionismus, ale spíše o prosazování genderové rovnosti, „sexuální přitažlivost bez vulgárnosti,“ jak poznamenal Hamish Bowles z americké Vogue. Bylo to riskantní, ale modely našly odezvu v nové náladě sexuální svobody. Modelky na módních molech je předváděly bez podprsenek.

Ready-to-wear je dnes mainstream, ale v září 1966 byl Saint Laurent prvním couture návrhářem, který otevřel butik s konfekcí nesoucí jeho jméno. Butik Rive Gauche na pařížské 21 rue de Tournon používal návrhář jako testovací prostor pro nové nápady a namísto levnějších verzí couture modelů vytvářel zcela oddělené kolekce. Byl to velký úspěch, po kterém následovalo otevření butiku v roce 1968 v New Yorku a v roce 1969 v Londýně. Téhož roku také otevřel obchod s oblečením pro muže.