Stačí papír, pero a chvíle vašeho času a můžete zachránit lidský život

Maraton psaní dopisů je mezinárodní kampaň Amnesty International, do které se Česko zapojuje už čtrnáct let. Cílem akce je přiblížit veřejnosti konkrétní příběhy bezpráví ze zemí z různých koutů světa, vytvářet tlak na jejich politické představitele, a pomoci tak šťastnému řešení situací, které často působí beznadějně. Letošní ročník Maratonu proběhne od 15. listopadu do 15. prosince. Jak se zapojit a především proč to má smysl, v rozhovoru vysvětluje vedoucí kampaně Žaneta Sladká. „Neustále jsme zahrnováni špatnými zprávy ze světa, a to v nás může vytvářet pocit bezmoci. Naše akce nabízí lidem snadnou cestu, jak mohou přispět ke zlepšení situace konkrétního člověka. A to je velká věc,“ říká.

Celé mezinárodní hnutí Amnesty nejprve vybere dvanáct případů, za které se bude ten rok psát. A to s ohledem na to, jak jsou dané případy urgentní, v jaké zemi se dějí a nebo čeho se týkají. Jedním z cílů Maratonu je totiž ukázat, že k porušování lidských práv dochází na celém světě a má mnoho podob – od potlačování svobody slova nebo shromažďování přes diskriminaci až třeba po upírání práva na zdravé životní prostředí. V Česku každý rok vybíráme společně s naším členstvem, dobrovolnictvem nebo zaměstnanectvem z těch daných dvanácti polovinu případů tak, aby měly potenciál co nejvíce zaujmout. K těm potom připravujeme všechny materiály a podklady v češtině, aby měli pisatelky a pisatelé dopisů a pořadatelky a pořadatelé dopisových akcí k dispozici vše, co potřebují.

Obě dvě jsou velmi statečné a silné ženy. Mladou fitness trenérku a aktivistku Manahel ze Saúdské Arábie odsoudili k jedenácti letům vězení jen za to, že se na Snapchat vyfotila ve sportovním oblečení, bez tradičního roucha. A také za to, že si v online světě dovolila zastávat se žen a upozorňovat na jejich práva. Ve vězení ji týrají spoluvězenkyně i dozorkyně a nedávno ji dokonce někdo pobodal v obličeji. Jestli ji okamžitě nepropustí, může přijít o život.

Umělkyně Maryja Kalesnikavová z Běloruska se zase prakticky přes noc stala vůdkyní opozice proti Lukašenkovi. Po volbách v roce 2020 byla většina jejích přátel a spojenců nucena emigrovat. Maryja v zemi zůstala a postavila se do čela povolebních protestů. Jednoho dne ji maskovaní muži odvezli na hranice, vydírali ji a nutili zemi opustit. Maryja ale svým věznitelům utekla a dokonce roztrhala svůj pas, aby deportaci znemožnila. Asi málokdo z nás si umí představit, jaké to je. Jaké je bojovat za svou zem s vědomím, že jednou pro vás přijdou. Přišli a odsoudili ji na jedenáct let za extremismus. Takové příběhy by neměly nechávat nikoho chladným. Proti nespravedlnosti a bezpráví se může postavit každý, díky Maratonu psaní dopisů právě teď třeba s tužkou v ruce. Funguje to. Máme obrovskou sílu těmto ženám pomoct – a nejen jim. Přitom tak snadno – napsáním dopisu.

Maraton je můj srdcový projekt, kampaň vedu už osmým rokem. Začínali jsme na asi sedmdesáti akcích a čtyřech tisících dopisů ročně a dostali jsme se na téměř osm set akcí a více než 22 tisíc dopisů za jeden ročník. Takže zájem o psaní dopisů roste. A já se nedivím. Neustále jsme zahrnováni špatnými zprávy ze světa, a to v nás může vytvářet určitý pocit bezmoci. Myslím, že Maraton psaní dopisů je populární právě proto, že nabízí lidem poměrně snadnou cestu, jak oni sami mohou hned teď přispět ke zlepšení situace konkrétního člověka. A to je velká věc. 

Maraton psaní dopisů je velmi univerzální kampaň a k zapojení se do ní opravdu stačí minimum – papír a pero. Pokud se někdo nemůže zúčastnit dopisové akce ve svém okolí, může napsat dopis sám z pohodlí domova. A kdo má chuť, může se stát pořadatelem dopisové akce, a zapojit tak do psaní dopisů ostatní. To je samozřejmě ideální způsob, protože pomůže k tomu, aby se napsalo co nejvíce dopisů. A platí, že čím více dopisů, tím větší mezinárodní tlak a větší je šance na úspěch. 

Fantazii se meze nekladou, psaní dopisů probíhá opravdu všude. Pracujete v knihovně, kulturní instituci nebo neziskové organizaci a pořádáte besedy, koncerty nebo přednášky na různá lidskoprávní témata? Spojte takovou akci s psaním dopisů. Dáte tak lidem možnost zasadit se o změnu situace. Řada kaváren a restaurací se rozhodla, že návštěvníkům zprostředkuje možnost napsat dopis proti bezpráví přímo během popíjení kávy. Můžete tedy oslovit svoji oblíbenou kavárnu a domluvit možnost psaní dopisů právě tam. Masivně se zapojuje i Skaut a školy, které psaní dopisů vnímají jako skvělou a kreativní aktivitu, jak mladé lidi seznámit s problematikou lidských práv a politickou situací v různých zemích. Ve školách se Maraton spojuje například s výukou jazyků, základů společenských věd nebo zeměpisu. Dopisy se také píšou v mnoha firmách. Mohou sloužit jako oživení týmových meetingů, teambuildingů, vánočních večírků či jako smysluplná CRS aktivita. Dopisy se píší i v kruhu přátel nebo na rodinných setkáních.

V rámci kampaně je obecně možné psát formální dopisy představitelům daných států, které se dopouštějí bezpráví, a apelovat v nich na propuštění nespravedlivě vězněných. Ke každému případu máme v různých jazycích připravené vzorové dopisy s konkrétními požadavky na vybrané adresáty. Existuje i možnost napsat solidární vzkaz přímo obětem bezpráví do vězení. Takové dopisy jsou obrovským zdrojem podpory. Nedávno jsem měla tu čest osobně se setkat s Olegem Sencovem, ukrajinským filmovým režisérem, který byl nespravedlivě odsouzen k dvaceti letům v ruském vězení. Olegovi do vězení přišlo více než dvacet kilo dopisů, které si nosil všude s sebou. Byly pro něj tím nejcennějším, co ve vězení měl. Oleg nám vzkázal: „Prosím, pište, pište, pište! O čemkoliv! Je to obrovská podpora.“ Dopisy do vězení navíc mnohdy napomohu zlepšení vězeňských podmínek. Politické vězeňkyně a vězni často čelí mučení, nedostává se jim lékařské péče nebo mají zakázaný přístup k rodině. Díky dopisům je vidět, že se o daného člověka zajímá mezinárodní veřejnost, a tak si vedení věznice často nedovolí pokračovat v nezákonných praktikách. Některé z případů umožňují podpořit člověka i prostřednictvím sociálních sítí, a to sdílením jeho příběhu, používáním konkrétních hashtagů a vytvářením tlaku na autority. Každý si může vybrat dle své preference a každá akce se počítá.

Asi bych zase zmínila dvě ženy. Maraton psaní dopisů vedl v únoru 2023 k propuštění íránské aktivistky Yasaman Aryani a její matky. Na jaře 2019 pokojně protestovaly proti povinnému nošení hidžábu na veřejnosti. Debatovaly s ženami o svobodě zvolit si, jak se oblékat. Odsoudili je na šestnáct let za absurdní zločiny jako „propaganda proti systému“, „zločiny proti národní bezpečnosti“ a „podněcování a napomáhání ke korupci a prostituci propagováním odhalování.“ Po čtyřech letech tlaku z celého světa je obě propustili. Z vězení se nedávno dostala i nezávislá novinářka Čang Čan. Komunistický režim ji po vykonstruovaném procesu uvěznil za to, že nahrávala a zveřejňovala informace o dění ve městě Wu-chan, které bylo ohniskem nákazy covid-19. Když ji po čtyřech letech propustili, nevážila ani čtyřicet kilogramů a vroucně děkovala všem, kdo se zasazovali o její osvobození. A kvůli těmhle dobrým koncům to všechno má smysl.