Odvážná Božena Němcová

Božena Němcová patří mezi naše nejvýznamnější spisovatelky, inspirovala řadu osobností české i světové kultury. Její tvorba přetrvala staletí a odolala každému režimu. Vladislav Vančura o jejím díle v roce 1940 napsal, že se „přebudovává podle potřeb a rytmu současného života, pokaždé vstupuje do popředí jiná jeho složka.“ V témže roce napsal Jaroslav Seifert báseň Vějíř Boženy Němcové, ve které ji líčí jako prototyp silné ženy, matky a vlastenky, a František Halas o ní vydal sbírku s podtitulem Světice a patronka českého národa. 

K jejímu odkazu se hlásil Vítězslav Nezval a její dílo obdivoval také Franz Kafka, jehož přítel Max Brod tvrdil, že Kafkův Zámek je do jisté míry inspirován Babičkou. Knihou, která do dnešních dnů dosáhla téměř čtyř stovek různých vydání a řadu filmových zpracování. Tu s ilustracemi Adolfa Kašpara měl Franz Kafka ve své knihovně. Portrét Boženy Němcové zdobí jednu z českých bankovek.

Čtenáři Boženu Němcovou znají nejen jako autorku Babičky, ale také řady nezapomenutelných pohádek. Po svém přetvářela lidové motivy, což jí kritici vytýkali a ona sama komentovala slovy: „Přidám, kde je potřeba, ze svého, a to nehezké vynechám.“ 

Díky její předloze vznikly v roce 1973 nepřekonatelné Tři oříšky pro Popelku s Libuší Šafránkovou v hlavní roli a v roce 2015 vstoupila do kin digitálně upravená renovovaná verze. Libuše Šafránková, která patří mezi nejvýraznější české herečky, přitom o dva roky dříve debutovala právě rolí ve filmovém zpracování Babičky scenáristy Františka Pavlíčka. O několik let později pak hrála také v pohádce Princ a Večernice po boku Vladimíra Menšíka nebo Radoslava Brzobohatého a její herecký kolega Karel Heřmánek zazářil v pohádce s Čerty nejsou žerty. Kromě těch nejznámějších budete možná znát také Sůl nad zlato, v jejíž verzi pod názvem Byl jednou jeden král rozehráli v padesátých letech minulého století herecký koncert Jan Werich s Vlastou Burianem.

Česká televize k dvousetletému výročí narození Boženy Němcové v roce 2020 natočila minisérii Božena, v níž se hlavní role ujaly Anna Kameníková a Aňa Geislerová. Seriál, který je dostupný online, vzbudil rozruch. Aňa Geislerová k tomu uvedla: „Byla to ve své době mnoho emocí vzbuzující postava a to se nezměnilo. Stejně jako každá silná osobnost budila i ona protichůdné emoce. My se jich nebojíme.“ 

Ještě předtím roli této výjimečné ženy ztvárnily mimo jiné také Lenka Vlasáková v hraném dokumentu České televize nazvaném Obrazy ze života Boženy Němcové nebo Jana Březinová v kritiky oceňované inscenaci Vlčí halíř z roku 1971.

V dopise psala jednomu ze svých přátel: „Mužovi se nelíbí, že se tak zcela oddávám spisovatelství, raději by viděl, abych virtuosní hospodyní byla.“ Deset let před svou smrtí si povzdechla: „Kdybych měla volit, tedy bych si přála narodit se znova za dvě stě let, anebo ještě později, neboť nevím, bude-li do té doby takový svět, v jakém bych já chtěla žít s rozkoší.“ Ještě o dvě století později jsou to stesky, které v různých obdobách stále znají ženy po celém světě. Podobně jako pochyby okolí, zda dokáže být vedle své práce také dobrou matkou a hospodyní, kterým Božena Němcová čelila. 

I díky ní a dalším odvážným ženám už jde, alespoň tady u nás, jen o dozvuky někdejšího boje o důstojnost. Její snaha o nezávislost a vlastní příjem byla ve své době vyloženě pobuřující a jako jedna z prvních prosazovala myšlenku, že pokud vyřadíme z tvoření lidské společnosti ženy, zmizí s tím celá polovina lidské energie. Zemřela v bídě a strádání, do dějin se však nesmazatelně zapsala nejen jako talentovaná spisovatelka, ale také významná vlastenka a feministka.