O konci romantiky

Romantismus coby myšlenkový a umělecký směr vznikl z pochybnosti vůči všemu klasickému a osvícenskému. Jas antického řádu a světlo osvíceného rozumu ke konci 18. století pohltily temné víry chaosu, hlubiny noci, děsivé vichřice či rozeklané útesy a ruiny. Romantici nad rozum postavili vášeň, intuici a city, které začaly ve jménu lásky nahrazovat po staletí praktikované sňatky z rozumu a účelové svazky dohodnuté rodiči.

„Pod vlivem romantismu žije i ten, kdo o něm nic neví,“ prohlásil ve své přednášce švýcarský spisovatel a filozof Alain de Botton. „Jedním z jeho nejrozšířenějších projevů je přesvědčení, že na nás někde čeká spřízněná duše, kterou neomylně poznáme podle toho, že zahřmí, projede námi elektřina, případně nás probodne Amorův šíp vystřelený odněkud zpoza obláčku.“ 

„Valentýna neslavím, je to komerční svátek,“ ozývá se pravidelně kolem svátku svatého Valentýna. To je částečně pravda, ale jde jen o viditelný vrchol ledovce. Romantismus se totiž zasnoubil s kapitalismem a láska byla komercionalizovaná od randění po rodinu. „Láska a volný trh jdou ruku v ruce,“ tvrdí socioložka Eva Illouz a dodává: „Před průmyslovou revolucí vám společenský vzestup zařídilo buď dědictví, nebo to, že jste se dobře provdali.“ Dobře v tomto případě znamenalo účelově, pro zajištění základních životních potřeb, zpravidla bez lásky. Kapitalismus však umožnil lidem uspět prostřednictvím píle, dovedností či schopností. Postupná emancipace žen umožnila manželství z lásky, nikoliv z rozumu. Rodinný, na citovém poutu založený život se oddělil od práce, vzrůstalo množství volného času. Vedle oslav Valentýna začaly vznikat i nejrůznější instituce na randění jako kino či taneční haly. A ve 20. století vše skončilo tím, že nám romantiku začalo zprostředkovávat věci jako šampaňské, svíčky či nóbl večeře. 

„Dnes je však situace jiná,“ upozorňuje Illouz. „Zbožní romantismus sice přežívá, ale romantická láska, kterou opěvovaly romány, je mrtvá.“ Pozdní kapitalismus nás totiž naučil vybírat si protějšky z přemíry lákavých možností jako z přeplněného bufetového stolu. To vše vede k rozhodovací paralýze, která způsobuje, že nás velké množství voleb frustruje. „Lidé už nevědí, jestli se v otázce lásky řídit rozumem, nebo city,“ je přesvědčená socioložka působící na Hebrejské univerzitě, která dodává jedním dechem: „Už vůbec jim není jasné, komu a čemu mají věřit.“ Konzumní způsob života, soutěživost a individualismus způsobily, že se potřebujeme čím dál méně. Ve jménu kariéry a společensky vzývaného úspěchu se zaštiťujeme motivačními citáty, které radí, abychom nenechali naše emoce přemoci naši inteligenci. Snažíme se být až nelidsky dokonalí, výkonní a bezchybní. A možná se už nemůžeme dočkat toho, že nám partnery vybere umělá inteligence, nebo se dokonce jednoho krásného dne zamilujeme do robota…