Jak se (ne)slaví advent v Čechách: Vánoce očima ukrajinských žen žijících u nás

Pokud vím, v Čechách je zvykem trávit čas o Vánocích s rodinou. Také vím, že je tu běžné vzájemně se navštěvovat a nosit různé dobroty. Na Ukrajině jsme vždy nejprve slavili Nový rok, teprve pak Vánoce. Od dětství jsme přitom byli vedení k tomu, že Vánoce jsou nesmírně důležité, ale Nový rok byl a zůstává stejně důležitý svátek. Vzhledem k tomu, že jsme je naposledy slavili podle starého kalendáře, vyšly Vánoce na 7. ledna. Letos moje rodina, ale i celá Ukrajina, oslaví Vánoce 25. prosince. 

Co se týče našich, tedy ukrajinských tradic, bylo vždy zvykem, že jsme připravovali dvanáct různých jídel, která jsme naservírovali na stůl, a naší povinností bylo každé z jídel ochutnat. Můj oblíbený pokrm na Vánoce je kutya. Může to být jakýkoliv druh obilí, například pšenice, která se vaří s mákem, medem a rozinkami. Kutyu bych určitě přivedla do české kultury, je totiž výborná. Když se tak rozhlížím, jak Češi slaví Vánoce, moc se mi líbí, jak se na ně připravují. Především je mi sympatická tradice zdobení vchodových dveří a domů větvičkami jmelí a dalšími dekoracemi. Na Ukrajině se toto moc nepraktikuje, což bych ráda změnila. Pro mě je vůně jmelí symbolem přestěhování se natrvalo do České republiky.

I když žiji v Čechách už patnáct let, co se týče Vánoc, je tento rok rokem velkých změn. Letos poprvé budeme slavit Vánoce jako Evropané, tedy 24. 12. či 25. 12., stejně jako i Mikuláše, kterého jsme na Ukrajině původně slavili 19. prosince. Z praktického hlediska je to velká úleva, žijeme přece v Evropě, a tak je fajn mít svátky ve stejný čas se všemi, obzvlášť když máte děti. Na druhou stranu jsem vyrůstala s jinými tradicemi a byla zvyklá slavit Vánoce až po Novém roce. Když se na to ale podívám celkově, vůbec nezáleží na datech, hlavní je smysl, který do jakéhokoliv svátku vkládáme.

První roky, co jsem pobývala v Čechách, jsem Vánoce neslavila vůbec. Vyhovoval mi klid, samota u televize a odpočinek od práce. Ale teď, když mám syna, který zde vyrůstá, nevyhýbám se žádným českým tradicím (kapři jsou u nás největším zážitkem). Do Čech jsem příliš ukrajinských tradic nepřinesla, o našich Vánocích jsem se vždy snažila být doma, tedy na Ukrajině. Jenže pak přišla válka a mí rodiče se přestěhovali do Čech, takže letos budeme kombinovat ukrajinské a české tradice. Třeba můj táta tvrdí, že ví, jak na kapra, a máma rozhodně nenechá stůl bez alespoň tří druhů tradičních salátů, které připravujeme jen o Vánocích. Procházíme velkými změnami a vše se musí brát postupně, s respektem jak k minulosti, tak i k zemi, ve které teď jsme. Na Štědrý večer se v naší rodině připravuje celkem dvanáct jídel. Cukroví v ukrajinských tradicích nenajdete, teprve v Čechách jsem si jeho přípravu osvojila. Každý rok společně s kamarádkami pečeme, povídáme si a vždy je to tak trochu ženská magie. 

Já, moje matka Valentina a dcera Saša žijeme s rodinou od začátku března v Praze, kam jsme, stejně jako mnoho dalších Ukrajinců, uprchli před válkou. Jedním z důležitých svátků jsou tu Vánoce. Dříve se na Ukrajině tyto svátky slavily 7. ledna, podle juliánského kalendáře. Později se však přešlo na nový juliánský kalendář a gregoriánský kalendář, podle kterých vycházejí Vánoce na 25. prosince, ale někteří tento svátek slavili i nadále 7. ledna. Moje rodina si vybrala 25. prosince, protože z matčiny strany máme i polské kořeny. Vánoční svátky na naší půdě jsou pohádkovým a radostným obdobím, které provází slavnostní veselí, žerty, koledy a vtipná kostýmovaná vystoupení – betlémy. Tradice a rituály věnované vánočnímu času existují stovky let a mnohé z nich byly založeny v dobách Kyjevské Rusi, v předkřesťanském období. Od té doby se staly originální součástí kultury ukrajinského lidu. 

Na Svatý večer se vždy celá rodina schází k večeři u stolu hned poté, co se na nebi objeví první hvězda. Než ale usednete na židli, měli byste na ni fouknout, abyste nezaujali místo zesnulého příbuzného. A samozřejmě nesmí chybět dvanáct postních pokrmů (bez mléka, vajec a másla), další ikonický symbol oslav dvanácti apoštolů. Je důležité ochutnat každý. Nemůžete ale sníst všechno, jinak by byla vaše lednička po celý následující rok prázdná. Zajímají mě i české zvyky a pár jsem se jich i naučila, ale bez ohledu na to, kolik jídel na Svatý večer k dispozici je, a bez ohledu na to, kde na světě jsme, nejdůležitější ze všeho je tento večer prožít s těmi, na kterých nám záleží. Koneckonců, největší vánoční zázrak je vědomí, že jste milováni. 

I když v Čechách žiji už přes rok a mám to zde moc ráda, asi překvapím: Bude to znít kontroverzně, ale Vánoce letos vůbec neslavím. Raději v tuto dobu, pro nás fotografy a kameramany velmi vytíženou, pracuji. A není pro mě snadné o tom mluvit, protože právě Vánoce pro mě představují svátek, který bych měla, a především chtěla, strávit se svojí rodinou. Ovšem, kvůli válce je moje rodina daleko, takže jediné, co k tomu mohu říci, je, že všechny tradice a rituály nejsou důležité, když jste na ně sami. Jediné, co v takové situaci potřebujete, je najít si něco, co vás plně zaměstná, a nezasahovat do radosti ostatních.