Čím je vaše jméno slavnější, tím vyšší očekávání jsou na vás kladena

Nataliia Bogachova20. 5. 2024

Dirigentka bořící bariéry. Ukrajinská rodačka Oksana Lyniv se proslavila jako první šéfdirigentka v italské Boloni a jako vůbec první žena dirigovala zahájení bayreuthského festivalu Richard Wagner Opera Festspiele. Letos pro změnu debutovala v MET, čímž zase o krok proměnila svět této po staletí ryze mužské profese. Pro Vogue CS v rámci série Voice of Ukrajina s ní mluvila Natalia Bogachova.

Foto: Andrea Ranzi

Oksana Lyniv

Oksana Lyniv působí mimo jiné jako ambasadorka ukrajinské kultury. Vede výzkum, v němž sleduje stopy Franze Xavera (nejmladšího Mozartova syna, který měl vazby jak k západní Ukrajině, tak k českým zemím). Je také advokátkou umělecké svobody i jejích práv. A zapáleně vyzývá všechny, aby i nadále podporovali její rodnou zemi.

Jménem Vogue CS bychom vám chtěli poblahopřát k letošnímu debutu v MET.

Cítím se velmi poctěna, že jsem za celou 141letou historii MET první z ukrajinské dirigentské rodiny, které se dostalo cti zde debutovat. Abych byla upřímná, pozvánka do MET přišla již několik let před válkou, ale nyní cítím mnohem větší závazek — chci více zviditelnit Ukrajinu a její evropskou budoucnost. Dirigovala jsem legendární inscenaci Turandot Franka Zeffirelliho z roku 1987, jedno z největších mistrovských děl z repertoáru Metropolitní opery v New Yorku. Standardní hudební úroveň tohoto operního domu je velmi vysoká. Od první minuty zkoušky jsem se mohla starat jen o interpretaci a vypilování každého dramaturgického akcentu...

Od začátku války MET velmi podporuje Ukrajinu. Probíhají v současné době v MET nějaké iniciativy na její podporu?

Podpora Ukrajině v newyorské Metropolitní opeře je obrovská. Na každém letáku s programem koncertu najdete oficiální prohlášení, že Met nadále podporuje Ukrajinu a její suverenitu. Mohu také zmínit iniciativu kolegyně Keri-Lynn Wilson, která spolu se svým manželem Peterem Gelbem, generálním manažerem MET, vytvořila orchestr ukrajinských hudebníků s názvem Ukrainian Freedom Orchestra. MET zároveň pověřila současného ukrajinského skladatele Maxima Kolomietse k napsání opery a přípravy druhé výzvy pro mladé ukrajinské hudební manažery na stáž v MET. Politická situace se může změnit, ale umělecké vazby zůstanou, v těch je velká síla. Tak vidí MET hudbu — jako jazyk bez hranic.

V květnu 2023 jste spolu s Pražskou filharmonií dirigovala v pražském Rudolfinu. Máte osobní vztah k Praze? K Praze, která má silné vazby k Mozartovi?

Uvažuji o navázání užšího spojení s Českou republikou, především ve výzkumu života Franze Xavera, nejmladšího syna Wolfganga Amadea Mozarta. Třicet let žil a pracoval na Ukrajině. Zemřel během léčení v Karlových Varech, ale nevíme, kde jsou uloženy jeho ostatky. Jeho hrob byl přemístěn. Vazby na rodinu Mozartových jsou pro ukrajinskou kulturu v evropském kontextu velmi cenné. Ráda bych při tomto výzkumu více spolupracovala s českými archivy. Bylo mi ctí, že mi festival Pražské jaro a orchestr vyšly vstříc a vedle děl od R. Strausse a Mozarta jsem mohla v premiéře představit skladbu Eduarda Resatsche „Up in Flames“ (V plamenech), kterou doprovázela poezie od Liny Kostenko. V současné době se projednávají i moje nadcházející vystoupení v České republice.

Rozhovor vedeme pro Vogue Czechoslovakia, pojďme si tedy promluvit o módě ve vaší profesi. Jak vypadá vaše „pracovní uniforma“?

Není to tak dlouho, co se dirigentky objevily na koncertních a operních pódiích. Neustává tedy diskuze o tom, jaký by měly mít dress code. Mohou dirigentky nosit šaty a vysoké podpatky? Co se mě týče, rozhoduji si o tom sama. Dirigentské pohyby ale musejí ladit s hudbou a dirigent musí dbát na to, aby mu nic nebránilo v pohybu. Mým osobním poznávacím znamením je barevný pásek omotaný kolem pasu. Pro každé vystoupení ho volím dle dané hudby. Také mi pomáhá držet si střed. Je to důležité i pro udržení sebeovládání a sebevědomí. Zelené nebo modré barvy pásku zase nosím na programy s přírodní tematikou. Zlaté nebo olivové odstíny k duchovní hudbě, na malinovou barvu zase vsázím při vystoupeních, v kterých zápletky staví na vášni. Na koncerty se Symfonickým orchestrem mládeže Ukrajiny nosím téměř vždy symbolickou žlutomodrou kombinaci. Nebudete tomu věřit, ale poprvé jsem tenhle pásek na sobě měla na koncertě, kde se hrálo Dvořákovo Requiem. Bylo to ve Vídni, v předvečer invaze... Všechny kostýmy pro mě vyrábí úžasná lvovská návrhářka Žanna Malecká, s níž mě pojí desetiletí spolupráce.

Foto: archiv Oksany Lyniv

Oksana Lyniv

Zapsala jste se do historie jako první šéfdirigentka v Boloni a první dirigentka v historii festivalu v Bayreuthu. Co byste poradila mladým ženám, které se chtějí stát dirigentkami?

Jde o velmi složitou profesi, která klade značné nároky na muže i na ženy. Připravte se proto na běh na dlouhou trať. Situace se však v poslední době hodně změnila, zejména v posledních letech; dirigentky dostávají více příležitostí debutovat s různými orchestry. Vrcholné pozice, jako je šéfdirigent nebo hudební ředitel, ale stále patří převážně mužům. Panuje tu velká nerovnováha.

Jak těžké pro vás bylo vybudovat si kariéru v oboru, kde se dirigentkami stalo tak málo žen?

Když jsem začala studovat na hudební akademii, byla jsem jedinou studentkou v ročníku. Ženám nebylo zakázáno studovat, jenom se nepřihlásily. Zřejmě proto, že se jim zdálo, že tady pro ně není žádná budoucnost — na jevišti chyběly příklady úspěšných žen. I v mojí rodině skepticky přijali zprávu o tom, jakou profesi jsem si zvolila. Nikdy jsem přitom nesnila o konkrétní kariéře. Štěstím pro mě bylo mít možnost dirigovat orchestr, stát na jevišti. Být dobrým dirigentem znamená být především lídrem a velkým profesionálem nehledě na pohlaví, věk. Úspěch není možné zopakovat, ostatně jako ve sportu. Každé vystoupení představuje vždy novou výzvou; vždy ze sebe musíte vydat výkon na 200 %. A čím je vaše jméno slavnější, tím vyšší jsou od vás očekávání. Musíte překonávat stále těžší zkoušky, abyste dosáhla nejlepších výsledků.

Vidíte v budoucnu více příležitostí pro dirigentky?

Absolutně! U dirigentek už došlo k výraznému pokroku. A právě v těchto změnách vidím potenciál. Již nyní se děje spousta věcí: například na Wagnerově festivalu v Bayreuthu jsou letos tři dirigentky. Poprvé se jedná o více žen než mužů.

Jste výraznou představitelkou ukrajinské kultury. Co to pro vás znamená?

Své poslání vidím v celkovém zviditelnění ukrajinských skladatelů. Počínaje barokní hudbou, jako jsou díla Bortňanského a Berezovského, až po provedení skladeb Ljatošynského, Hubarenka a Stankoviče, a to s orchestry po celém světě. Ukrajinské skladby zařazuji do svých hudebních programů všude, kde je to jen možné, na všech kontinentech. Nadmíru důležité je pro mě spolupracovat také se současnými ukrajinskými skladateli.

Co si myslíte o politice cancel culture?

Ruská klasická hudba není na Ukrajině nikde slyšet, tohle rozhodnutí je pochopitelné. Ale mimo Ukrajinu zůstávají ruská klasická díla jádrem světového repertoáru. Od všech dirigentů se očekává, že to budou respektovat. Těch pár ukrajinských umělců, kteří působí v zahraničí, se už ocitlo na horké půdě. Ve světě není možné zakazovat něco politickým rozhodnutím. Základním právem je umělecká svoboda. Pro milovníky klasické hudby na celém světě je však zajímavé dozvědět se, jaké vazby na Ukrajinu měli někteří ruští skladatelé. Například Čajkovskij měl ukrajinské kořeny a napsal více než 30 skladeb na ukrajinská témata. Operu Evžen Oněgin složil ve městě Kamenec Podolský, v Kyjevské oblasti. Nebo Stravinskij. Každé léto trávil na Volyni, v Ustyluhu. Vytvořil tam mnoho vynikajících děl. Velmi důležité je pochopit, že pro úspěšnou propagaci původní ukrajinské kultury je nutné navázat důvěryhodné vztahy s předními orchestry a divadly. Mým snem je nastudovat moderní ukrajinskou operu. Jinými slovy — pokud se chceme podívat do budoucnosti, musíme se podle toho chovat ve světě globální konkurence.

Foto: Marco Caselli Nirmal

Oksana Lyniv

Foto: Marco Caselli Nirmal

Oksana Lyniv

Foto: Marco Caselli Nirmal

Oksana Lyniv

Akorát jsem se vrátila z ukrajinské Oděsy. Měla jsem to štěstí, že jsem mohla navštívit operu Turandot v Národní opeře. Představení narušily sirény, ale pokračovalo se poté, co útok skončil. Považuji tedy za symbolické, že Turandot v MET dirigovala ukrajinská dirigentka. Takový maják naděje v dobách temnoty.

Oděsa zůstává důležitým městem v mojí biografii. Svět by měl vědět, že Oděsa má bohatou tradici houslové školy. Vznikla tu a vzkvétala se slavnými jmény jako Stoljarskij, Oistrach a mnoho dalších. V nedávném článku, který publikoval New York Times, se psalo o tom, že v noci před mým druhým vystoupením v Metropolitní opeře byla Oděsa vystavena prudkému a nelítostnému raketovému útoku, který si vyžádal mnoho životů nevinných civilistů, včetně dětí. K uctění památky této tragédie, ke které došlo 1. března 2024, jsem letos objednala ve spolupráci se skladatelem E. Orkinem v Dánsku premiéru skladby „Pět přerušených ukolébavek“. Vypráví o tragické smrti pěti malých dětí, které v noci vytrhla z náručí milujících matek zrádná ruská raketa a připravila je o život.

Mohla byste nám prozradit něco o Symfonickém orchestru mladých umělců Ukrajiny, jehož vznik jste iniciovala spolu s dalšími partnery již v roce 2016?

Jde o jediný celostátní mládežnický symfonický orchestr na Ukrajině. Naše poslání přesahuje pouhá orchestrální vystoupení; sloužíme jako široká platforma pro rozvoj mladých ukrajinských hudebníků. Mimochodem, v roce 2020 jsem obdržela prestižní mezinárodní cenu TREBBIA. Byla jsem nominována v kategorii „Za výtvarnou činnost a propagaci mládeže“ (Česká republika). Ten rok jsme uspořádali turné mládežnického orchestru z Ukrajiny do Prahy, ale plány nám zhatila covidová pandemie. Věřím, že se do České republiky se Symfonickým orchestrem mladých umělců Ukrajiny dostaneme, aby to ještě více umocnilo význam ocenění.

Co byste chtěla dodat na závěr?

Dar volby je něco, co bylo Ukrajině po staletí upíráno. Za to nyní Ukrajina bojuje — chceme být uznáni a vyvíjet se jako součást evropské rodiny. Děkuji. Sláva Ukrajině.