Mezinárodní den žen: proč má v roce 2019 stále smysl

Women’s March, který se konal 21. ledna 2017, vstoupil do historie jako největší zaznamenaná jednodenní demonstrace se třemi miliony účastníků z celých Spojených států. Další protesty se pak konaly ve více než 50 zemích s celosvětovou účastí sedm milionů. V Londýně lidé zaplnili Trafalgar Square, před americkým velvyslanectvím ve městě Accra v Ghaně se skandovalo se slogany a v Tokiu se odehrál noční pochod ulicemi. Kampaň dokonce dosáhla až do Antarktidy, kde jeden z transparentů hlásal Tučňáci pochodují za mír.

Přestože zvolení prezidenta Trumpa bylo počátečním impulzem, organizátoři si přáli, aby protesty Women’s March byly součástí většího hnutí zahrnujícího otázky rovnosti, tolerance, reprodukčních práv a imigrační reformy. Byl to přelomový okamžik, ale ne první. Ženy pořádaly protestní demonstrace a pochody na podporu solidarity a změn dávno předtím. Od sufražetek, protestujících v Hyde Parku v roce 1907, přes protesty Mothers of the Plaza de Mayo v roce 1977 v Argentině až po loňské demonstrace proti jmenování Bretta Kavanaugha soudcem amerického Nejvyššího soudu.

Vogue u příležitosti Mezinárodního dne žen oslovila tři ženy, aby se ohlédly do minulosti a zavzpomínaly na demonstrace, které se nesmazatelně zapsaly do jejich životů. 

„Nejsilnější vzpomínku mám na den, kdy jsem se zúčastnila průvodu Gay Pride v Seattlu. Bylo mi 14 let a tenkrát se věci měly jinak než dnes. Vždycky jsem se zajímala o práva homosexuálů, diskriminace pro mě byla nepřijatelná. Tohoto pochodu se zúčastnilo obrovské množství lidí a nedal se přeslechnout. Byla to zábava, ale mělo to i hlubší význam. Pamatuji se, že jsem křičela tak, až jsem ochraptěla. Den předtím jsem navštívila svého přítele Toma v hospicu. AIDS ničil tolik mých přátel. Během pochodu jsem nesla transparent s nápisem Ticho se rovná smrt. Demonstrace mi dala pocit, že aspoň něco dělám proti všudypřítomné diskriminaci. Opravdu to byl boj o život. Doslova. Je důležité se angažovat, bojovat, projevit nesouhlas vůči nespravedlnosti. Musíme bojovat za sebe navzájem a neměli bychom se bát. Každý hlas se počítá. Na nás všech záleží.“

„V listopadu 2015 jsem se připojila k černým ženám v Brazílii na March of Black Women proti rasismu a násilí a za lepší život. Byla to příležitost upozornit na dvojí diskriminaci žen afrického původu v Brazílii kvůli pohlaví a barvě pleti a vyzvat k ukončení genderového násilí. Pochodovala jsem s matkami, babičkami i dcerami, obyvatelkami amazonského břehu, dělnicemi či porodními asistentkami z brazilského venkova. Také s aktivistkami, státními úřednicemi i kolegyněmi z OSN. Ta energie, která nás ten den hnala do ulic, byla přímo hmatatelná.

Ženy tradičně zaujímají důležité místo v boji proti nespravedlnosti. V mé rodné Jihoafrické republice se v roce 1956 více než 20 000 žen ze všech společenských vrstev zúčastnilo pochodu proti apartheidu. Poukázaly na ženy jako na sílu, se kterou je třeba počítat v boji za svobodu. 

Dnes po celém světě vidíme, jakou sílu představují pochody solidarity požadující změnu a odpovědnost vedoucích činitelů. Od ženských pochodů, které se rozšířily v posledních dvou letech po celém světě, až po nedávné demonstrace za klimatickou spravedlnost. Připomínají nám všem, že je čas, aby ženy a dívky držely při sobě a jednaly, společně s muži, o otázkách, které určují rovnost pro všechny. To je důvod, proč pochodujeme. A co je nejdůležitější, také důvod, proč je nutné stále společně podporovat a rozšiřovat tato hnutí za genderovou rovnost, lidská práva a udržitelný rozvoj.“

„Demonstrace, která měla na můj život zásadní vliv, se konala v prosinci 2017. Zorganizovali jsme ji výhradně na sociálních sítích a požádali všechny, aby přišli na Downing Street oblečeni v červené barvě a s transparenty. Netušili jsme, kolik lidí přijde. Nakonec nás byly dva tisíce a z každý z nás opravdu zapálený za boj proti tzv. menstruační chudobě. Bylo to opravdu dojemné vidět, kolik lidí přišlo. Zazněly neuvěřitelné projevy v podání žen jako Adwoa Aboah, Suki Waterhouse, Daisy Lowe, Tanya Burr a poslankyně Jess Phillips. Byla to tak rozmanitá škála lidí, nejen žen. Přišel také mj. Martin Sheen a Dizzee Rascal.

S #FreePeriods jsem začínala u sebe doma a tento den mi ukázal, že se moje snažení proměnilo v hnutí lidí ochotných vyjít do mrazu, pět dní před Vánocemi, aby podpořili něco, čemu opravdu věří. Bylo tak inspirativní!

Iniciativa #FreePeriods vyzývá vládu, aby poskytla přístup k hygienickým pomůckám všem ženám. Žádná dívka by neměla zmeškat školu kvůli tomu, že si nemůže dovolit koupit vložky a tampony.“