Grace Kelly: Kněžna, která zvedla prosperitu své země o 400 %

Do bohaté a přísně katolické rodiny z Filadelfie se Grace narodila 12. listopadu 1929. Její otec John Brendan Kelly byl trojnásobný olympijský vítěz ve veslování a podnikal ve stavebnictví. Byl charismatický a oblíbený, kandidoval dokonce na starostu města. Matka Margaret Katherine Majer vyučovala tělesnou výchovu a byla první ženskou trenérkou dívčího atletického sboru na Pensylvánské univerzitě. Grace měla tři sourozence: starší sestru Margaret Katherine, přezdívanou Peggy, staršího bratra Johna Brendana Jr., kterému se říkalo Kel a který vítězil v jednom veslařském závodě za druhým, a nejmladším ze sourozenců byla Elizabeth Anne, přezdívaná Lizanne.

Školní léta Grace Kelly strávila na filadelfské Ravenhill Academy, katolické škole pro dívky. Na amatérská divadelní prkna se postavila poprvé ve dvanácti letech ve hře Don't Feed the Animals. V té době trpěla pořádným nedostatkem sebevědomí a úspěchem u diváků si ho mohla alespoň trochu pozvednout. V roce 1947 vystudovala drama a tanec na privátní Stevens School v prestižní filadelfské čtvrti. Když si v osmnácti zabalila kufry a odjela do New Yorku studovat herectví na American Academy of Dramatic Arts, rodiče zrovna nejásali nadšením, takže se Grace musela živit sama. Během prvního roku si vydělávala jako modelka.

Bylo jí devatenáct, když se na podzim 1948 dala dohromady s Donem Richardsonem, svým učitelem na akademii. Jejich vztah trval dva roky, ale její otec shledal Richardsona nežádoucím hned ve dvou směrech – právě se rozváděl a byl žid. Další vztah? S rozvedeným hercem Genem Lyonsem začala randit v roce 1951, ale po roce se rozešli. U Grace neuspěl ani íránský šáh, s kterým se seznámila na recepci v hotelu Waldorf. Zahrnul ji šperky, ale Grace se chtěla raději věnovat herecké kariéře.

Po dvou letech strávených ve škole jí zavolali z Hollywoodu a nabídli roli po boku Garyho Coopera ve snímku V pravé poledne. Film měl úspěch jak u diváků, tak u kritiky, ale budoucí hvězda se v téhle roli sama sobě moc nelíbila: „Když jsem poprvé viděla V pravé poledne, napadlo mě: Tahle chudinka nemá šanci, pokud se sebou rychle něco neudělá!“ (Jay Jorgensen and Manoah Bowman: Grace Kelly: Hollywood Dream Girl; Gingko Press, 2017). Jiného názoru byl ale slavný režisér Alfred Hitchcock. Grace plně splňovala jeho představu ledové blondýnky – krásné, chladně vypadající ženy, která posléze všechny překvapí svou smyslností. Hitchcock jí postupně nabídl hlavní role ve svých filmech Vražda na objednávku, Okno do dvora a Chyťte zloděje. Přestože byl režisér své nově hvězdě naprosto oddaný a možná ji i tajně miloval, jejich vztah probíhal čistě platonicky a celou dobu se oslovovali „pane Hitchcocku“ a „slečno Kelly“. 

Během natáčení filmu Mosty na Toko-Ri se seznámila s hercem Williamem Holdenem. Rozhořel se mezi nimi milostný vztah, a to navzdory tomu, že Holden byl ženatý. Zahráli si spolu i ve filmu Děvče z venkova. Vztah dlouho nevydržel, ale za roli Grace získala v roce 1954 Oscara. Radost z výhry jí zkazil otec, který před novináři prohlásil: „Vůbec nemůžu uvěřit tomu, že Grace vyhrála. Z mých dětí je tím posledním, od koho bych čekal, že by mě na stará kolena mohlo podporovat.“ (Jay Jorgensen and Manoah Bowman: Grace Kelly: Hollywood Dream Girl; Gingko Press, 2017). Ve stejném roce začala chodit s módním návrhářem Olegem Cassinim. Zasnoubili se, ale ke svatbě nedošlo. Rodiče jí sňatek rozmluvili – módní návrhář nesplňoval kritéria sociálního statusu, která od manžela své dcery očekávali.  

Na první setkání s Rainierem se Grace vůbec nechtělo. Potřebovala si ještě odskočit ke kadeřníkovi před festivalovou recepcí v Cannes a na nějakého knížete nebyla zvědavá. Poté, co jí vysvětlili, že se kníže neodmítá, klidně vyrazila do paláce s mokrými vlasy. Přijeli pozdě, protože se cestou stavila na sendvič, ale Rainier herečku nechal čekat celou hodinu. Dorazil právě ve chvíli, kdy rozmrzelá Grace navrhovala, ať se seberou a jedou zpátky do Francie. Ze setkání s nádhernou hvězdou měl očividně radost, a aby se předvedl, v zahradě jen tak mimochodem strčil ruku do klece s tygry a jednoho pohladil. V prosinci za ní přiletěl do rodné Filadelfie. Grace už byla rozhodnutá, že pokud ji požádá o ruku, přijme. Po pár dnech tak skutečně učinil a Grace se přítelkyni svěřila: „Miluju jeho oči. Má krásný hlas. Má v sobě všechno, po čem jsem kdy toužila.“

Vzali se v dubnu 1956 a Rainier ještě před svatbou stihl své snoubence rozmluvit veškeré herecké aktivity. Grace příliš neprotestovala, protože poslední dobou netoužila po ničem jiném než po manželství a dětech. A rozhodla se být pro svou novou zemi co nejvíc užitečná. Obojí splnila na jedničku. Poprvé se jí podařilo otěhotnět už na svatební cestě a v zimě se jí narodila dcera Caroline. O rok později přišel na svět princ Albert a sedm let po něm ještě princezna Stephanie. Monako díky ní začalo zase rychle získávat svůj ztracený lesk a také důvěryhodnost. 

Už dva měsíce po svatbě Grace s knížetem se v Monaku ubytovalo 15 000 turistů, což bylo o tři tisíce víc než za uplynulý rok. Díky Grace se většina světa dozvěděla, že tato malá země vůbec existuje a že funguje jako výborný daňový ráj. Během patnácti let od svatby se zvýšil obrat knížectví o více než 400 %. Kněžna se na rozdíl od svého muže mohla pochlubit i diplomacií a taktem. Když si obyvatelé francouzských kolonií začali ukládat své úspory do monackých bank, aby se vyhnuli zdanění, francouzský prezident Charles de Gaulle se pořádně rozzuřil. Grace ho ale natolik okouzlila, že zapomněl i na staré spory s Rainierem a v roce 1962 s ním uzavřel dohodu výhodnou jak pro Francii, tak pro Monako. Kněžna se také s nadšením zapojovala do všech charitativních a společenských akcí, které se týkaly Monaka. Protestovala proti násilí v televizi a zakázala v Monaku střílet holuby. Jak ale Rainier stárnul, čím dál víc žárlil na její úspěchy a dával jí to najevo náladovostí.

13. září 1982 sedla do auta se svou nejmladší dcerou. Nikdo přesně neví, co se tam vlastně stalo. Jedna verze tvrdí, že řídila nezletilá Stephanie. Druhá, pravděpodobnější, že Grace dostala slabou mrtvici – možná kvůli hádce se Stephanií. Svým roverem se vybouraly v serpentinách v jižní Francii jen pár kilometrů od Monaka. Stephanie vyvázla s šokem, kněžna o den později podlehla těžkému poranění hlavy. Bylo jí 52 let. „Milovala jsem herectví, ale nelíbilo se mi být filmovou hvězdou,“ prohlásila jednou žena, která mohla ještě hodně dokázat a jejíž portrét zdobí pamětní dvoueurovou minci z roku 2007.        

Tip: Chcete se o kněžně Grace a jejím životě dozvědět víc? Román Grace Kelly a půvab lásky napsala Sophie Benedict, vydalo nakladatelství Domino, 2021.