Oddaná, a přesto nevídaně nezávislá Charlotta Masaryková

Narodila se 20. listopadu 1850 v americkém Brooklynu. Její otec, Rudolf Garrigue, pocházel z Evropy a živil se jako knihkupec. V Americe založil protipožární pojišťovnu a rodinu dobře zabezpečil. Charlotta toužila po samotě a ze všeho nejraději četla. Více než romány ji však zajímaly eseje Francise Bacona nebo dílo Williama Shakespeara. Chtěla se stát klavíristkou, proto v osmnácti letech odjela do Lipska studovat hudbu. Dlouhé hodiny cvičila. S hraním to přeháněla tak, že si zchromila ruku. Po třech letech se vrátila zpátky do Spojených států. 

Bylo jí dvacet sedm let, když opět odjela do Lipska k přátelům, k rodině Göringových. Jejich častým hostem byl filozof Tomáš Masaryk. S Masarykem se sblížila nad četbou knihy Poddanství žen od J. S. Milla, autora, který proslul kritikou výchovy, jež vede dívky k tomu, že mají mužům ustupovat a neprojevovat vlastní vůli a cíle. Charlottu nadchlo, že Masaryk, stejně jako ona sama, uznává rovnost žen a mužů. Masaryk se do mladé Američanky bezhlavě zamiloval a úplně zapomněl na jinou ženu, která se v jeho blízkosti pohybovala. O jeho srdce usilovala Zdenka Šemberová, o devět let starší než on, dcera univerzitního profesora. Těžce tedy nesla, když jí Masaryk napsal: „Lásky Vaší jsem hoden nebyl, protože jsem Vás nemiloval víc, než jsem kdy miloval svého druha…“ Masaryka nepřekvapilo, když s ním Zdenka přerušila korespondenci. Než potkal Charlottu, byl přesvědčen, že není schopen dalšího vztahu. S ní to ale bylo jiné. V dopise příteli napsal: „Je velmi vzdělaná a vážná, zajímá se o všechno.“ Další dopis poslal přímo Charlottě, aby jí vyznal lásku. Zasnoubili se po dvou měsících. Mladá Američanka se pak vrátila do rodné země, kde její otec vyvíjel velký nátlak, aby dceři svatbu rozmluvil. Neúspěšně. 

Když se Charlottě jednoho dne splašili koně, z leknutí ochrnula. Rudolf Garrigue telegrafoval Masarykovi, aby přijel. Charlotta se mezitím zotavila a v březnu 1878 se provdala za Tomáše Masaryka. Novomanželé se vrátili do Evropy, kde na Charlottu čekala nová životní role, manželky filozofa, profesora a později i československého prezidenta. První roky manželství nebyly pro Charlottu ani trochu jednoduché. Žili ve Vídni a Masaryk si vydělával jako soukromý učitel a celé dny nebyl doma. Charlotta se učila česky. Kromě toho překládala do němčiny dílo Davida Huma. Brzy otěhotněla a porodila první dítě, holčičku, kterou manželé pojmenovali Alice. Rok nato přišel na svět syn Herbert. Charlotta ale po porodu trpěla depresemi a zhroutila se. Masaryk, který se mezitím vypracoval na pozici docenta a přednášel na univerzitě, musel vzít péči o malé děti do svých rukou. Charlotta se sice časem zotavila, ale depresí se už nikdy nezbavila.

Počátkem 80. let 19. století se rodina přestěhovala do Prahy, Masaryk totiž dostal nabídku přednášet na pražské univerzitě. Vzbudili rozruch. Americká manželka mladého profesora do zdejšího přízemně uvažujícího prostředí zkrátka nezapadala. Sousedky ji pomlouvaly, že není dobrá hospodyně. Byla to pravda, Charlotta se spíše než o domácnost zajímala o veřejný život, debatovala s manželem o filozofii, jenže to se od tehdejší ženy neočekávalo. Když se Masaryk zapojil do bojů o pravost Rukopisů královédvorského a zelenohorského, postavili se proti němu všichni čeští vlastenci. Masaryk spolu s kolegy se snažil dokázat, že jde o padělky. Jenže většina českého národa by raději přijala nepravé dokumenty, jen kdyby ukázaly, jak bohatou mají Češi historii. Během této nenávistné kampaně se Charlottě narodilo třetí dítě, syn Jan, pozdější československý ministr zahraničí. 

Masaryk se začal zajímat o politiku a byl zvolen do vídeňského parlamentu. Charlotta, která mezitím porodila dceru Olgu, trávila většinu času sama s dětmi. Rodinná pohoda se vypařila na podzim 1899, kdy Masaryk zasáhl do procesu s Hilsnerem, židovským mladíkem obviněným z rituální vraždy Anežky Hrůzové, a tak se znovu stal nepřítelem národa. Evropa byla na počátku 20. století protižidovsky naladěná. Masaryk celé obvinění považoval za nesmysl a ve jménu pravdy se Hilsnera zastal. Veřejnost Masaryka odsoudila — a s ním i jeho rodinu. Masaryk chtěl opustit Čechy, byla to ale Charlotta, kdo ho přiměl, aby zůstal. Charlotta se také aktivně zajímala o ženská práva a stala součástí Ženského klubu českého. Kromě toho se i politicky angažovala, vstoupila do české sociálně demokratické strany. 

Během první světové války Masaryk odjel s dcerou Olgou do emigrace a Charlotta zůstala v Praze pouze s dcerou Alicí. Její zdravotní stav jí totiž nedovolil doprovázet manžela. Syn Herbert zemřel. Charlottu, která neměla téměř žádné zprávy o svých blízkých, neustále vyslýchala policie, Alici dokonce uvěznili. Charlotta poprvé za svůj život zůstala skutečně sama. Na konci války se nervově zhroutila. Lékaři ji prohlásili za duševně chorou a umístili do sanatoria na zámku Veleslavín. Teprve v prosinci 1918 se Masaryk vrátil z emigrace — jako prezident nového československého státu a miláček národa. Z Charlotty se stala první dáma, která se například zasadila o to, aby v první ústavě Československa z roku 1920 byla žena stavěna na roveň muže. Zemřela v Lánech 13. května 1923 ve dvaasedmdesáti letech. „Byla to nejlepší, čím může být žena muži v rodině,“ prohlásil o své milované choti T. G. Masaryk.