Odebírejte novinky Vogue

Obálka aktuálního čísla
Vogue CS do schránky. Poštovné zdarma.
Napište, co hledáte
Společnost

Sportování se svým vyvoleným? Není nic žhavějšího

Sadaf Shaik23. 7. 2024
Všimli jste si, že ve filmech jde sport a sex ruku v ruce? Redaktorka indického vydání časopisu Vogue prozkoumala, jaký vliv mají kontaktní sporty na milostnou předehru. A má pro vás výsledek svého pátrání.
Merle Ingram, Sam Brownstone
Foto: Louis Bever via Vogue India
Merle Ingram, Sam Brownstone
Ležím rozpláclá na trávě. Nedávno jsem porodila, proto rychle oddychuju. Můj partner leží na zemi vedle mě, ale i on těžce oddychuje. Obrátíme obličeje k sobě a čekáme, až se nám zklidní dech. Naše těla jsou zpocená, oblečení máme zválené a vlasy nám trčí na všechny strany. Můj partner se postaví, natáhne ke mně ruku a pomůže mi vstát. Koketně se na něj usměju... a pak zvednu ruku a zakřičím: „Faul!" Přímým kopem posílám míč do branky. V duchu se pochválím a pod vousy si zamrmlám: „To máš za tu nedávnou hádku.“
Když si zasportujete s objektem své touhy, je to prostě sexy. Nedávno ovládl plátna světových kin film Rivalové (Challengers), ve kterém se děj točí kolem milostného trojúhelníku mezi Tashi, Artem a Patrickem –  dvěma bývalými nerozlučnými přáteli, nyní sportovními soupeři, a jednou ženou. V roce 2002 tu zase byli Jess a Joe (nebo Jess a Jules, záleží, za který tým hrajete) ve filmu Blafuj jako Beckham (Bend It Like Beckham). O čtyři roky později si diváci zamilovali Violu a Duka ve snímku Super náhradník (She's The Man). Vezměte si třeba takový tenis (nebo dokonce badminton, kolem kterého se točí děj bollywoodského filmu Dhal Gaya Din Ho Gayi Sham). Jde o sport, jehož provozování doplňují sugestivní a rytmické vzdechy. Při každém úderu do míče se nabízí srovnání s milostnou předehrou. Hlasitý vzdech: Spoutals mi ruce nad hlavou. Hlasitý vzdech: Naklonil ses ke mně blíž. Hlasitý vzdech: Přejíždíš mi prstem po krku. A což teprve kontaktní sporty (například americký fotbal)! U nich je každý pohyb přesně navržen tak, že to rovnou vypadá jako milostná předehra: Zpocená těla, která se o sebe třou, stahujete ze sebe dresy…
 Už na vysoké škole mi došlo, že sport má afrodiziakální účinky. S mou tehdejší přítelkyní jsme hrály fotbal na univerzitní úrovni. Trávily jsme spolu hodně času nejen na tréninku, ale i diskusemi o nejlepší strategii. Během zápasů jsem se často přistihla, že jsem roztržitá. Stávalo se to tehdy, když jsem sledovala, jak moje milovaná dribluje kolem soupeřek, které se hemžily kolem ní. A pak se to celé znásobilo: Prudký nádech a střela na branku –  lýtkové svaly se napínaly, vlasy poletovaly ve větru... Naše těla poháněly endorfiny.
Není divu, že společné sportování se doporučuje i v párové terapii. Tanya Percy Vasunia, psycholožka a výzkumná pracovnice, vysvětluje: „Během sportování si užíváme spoustu zábavy. Zaplavuje nás příval endorfinů. Nedochází nám, že sportováním zároveň navazujeme vztah se svým partnerem. Tahle společná aktivita upevňuje náš vztah, dává mu lehkost a dynamiku.“ Psycholožka také upozorňuje, že problémy ve vztahu se dají řešit a překonávat pomocí sportu.„Pokud je problém konkrétní dvojice banální, doporučuji, aby se z nich stali protihráči. Prostě, aby se v nějakém sportu postavili proti sobě. Pokud se ale nemůžou dohodnout na zásadních věcech, radím tohle: Zahrajte si ve stejném týmu."
Sport může být často i bitevním polem. Potkáváme se zde se záští, někdy i smutkem. Šest let po rozchodu jsem se střetla s bývalým přítelem u pingpongového stolu. Začali jsme hrát, ale on se mi ani jednou nepodíval do očí. Místo toho neustále směřoval své odpaly směrem k mému obličeji. Bylo jasné, že chce, aby hra co nejrychleji skončila a on mohl vzít do zaječích. Možná to v něm vyvolalo smutné vzpomínky na dobu, kdy nám bylo dvacet a u stolního tenisu jsme trávili téměř každé rande.   
Muskan Kaur Sukarchakia, která pracuje jako asistentka kurátora, se s námi podělila o svůj příběh se šťastným koncem. K ragby ji přivedl její partner, „Společné sportování vám dává šanci předvést partnerovi své dovednosti, nebo naopak nedostatky. Určitě se tím pro něj stáváte atraktivnější.“  Muskan i její partner se věnují závodně stejnému sportu. A nikdy se nehádají. „Na hřišti zaujímáme různé pozice, takže nám to umožňuje mít od sebe určitý odstup. On se vrhá do situací, které vyžadují velkou sílu a dobrou fyzičku, zatímco já uplatním spíš lehkost, zručnost a rychlost. Hraji na jiném postu, a přináším proto do hry jiné dovednosti.“ Těm, kteří mají sklon k přílišné soutěživosti, psycholožka Vasunia doporučuje: „Zamyslete se sami nad sebou. Pracujte při sportu víc na vzájemné intimitě. Zjistíte, že váš vztah to posílí.“
Moje první setkání s (dnes už) manželem proběhlo v kanceláři sportovní rady naší vysoké školy. To, co říká Vasunia, můžu na místě podepsat. Těší mě vidět svého muže, jak má radost z dobře odehrané hry, když po zápase společně odpočíváme v šatně. Cestou domů nikdy nezapomeneme stavit se na mražený jogurt nebo jinou dobrotu. A během mlsání si spolu dlouho povídáme.  
Bohužel si teď dáváme neplánovanou pauzu v našich sexy fotbalových dostaveníčkách. Důvod? Manžel musel nedávno na operaci ramene, které si zranil během tenisového utkání. Takže se bude muset nějakou dobu dívat na zápasy jen z postranní čáry. Nemám o nás ale strach. Dokud se mu rameno neuzdraví, budeme se setkávat a potit ve virtuálním světě počítačové hry Mortal Kombat.
Text původně vyšel  ve vogue.in