6 rad odborníka na duševní zdraví, jak překonat ekologickou úzkost

Mladí lidé – a nejen oni – stále častěji trpí ekoúzkostí, což se projevuje pocity hněvu, viny nebo bezmocnosti. Právě proto se Petit Bambou, jedna z nejpokročilejších meditačních aplikací, obrátila na Laurenta Motteho s žádostí o vytvoření specializovaného programu. Tento trenér již několik let pomáhá jednotlivcům i firmám vytvářet pozitivní dopad na sebe, své okolí a planetu. Seriál s deseti desetiminutovými sezeními si klade za cíl pochopit, zvládnout a nakonec „proměnit ekologickou úzkost v aktivitu, která dá věci do pohybu“. Celý proces by měl vést k větší laskavosti k sobě samým i ke světu. Podívejme se na to společně s Laurentem Mottem.

„Ekoúzkost je forma psychického, fyzického a existenciálního strádání způsobeného vědomím současných a budoucích změn životního prostředí, které mají dopad na klima a biologickou rozmanitost. Rozlišuje se solastalgie spojená s truchlením nad tím, co již bylo ztraceno, a ekoúzkost spojená s tím, co se může stát. Ekologická úzkost není nemoc, je to normální adaptační reakce."

„Na několika úrovních. 1. Psychická: může vést k depresi, izolaci, marginalizaci, k problémům ve vztazích, agresi, přehnané aktivitě, nedostatku tolerance, odrazování. 2. Kognitivní: přežívání a černé scénáře, depresivní myšlenky, katastrofismus, řeči typu „dřív bylo líp“. 3. Fyzické utrpení: může sem patřit nedostatek energie, vyčerpání, únava, bolesti žaludku, ztráta chuti k jídlu, poruchy spánku, záchvaty paniky. 4. Existenciální utrpení: ztráta orientace, smyslu, ať už v pracovním, nebo v osobním životě. Typické pro tuto úroveň ekoúzkosti jsou myšlenky jako například „nedělám dost“ nebo „nechci mít děti."

„Míra úzkosti se může velmi lišit od mírného nepohodlí až po depresi. Stupeň úzkosti je velmi proměnlivý a může se velmi rychle střídat: pociťujete velkou úzkost, když slyšíte alarmující zprávy o klimatu, a úlevu (nebo dokonce radost) v dalším okamžiku, když přijde jiná, povzbudivější informace, pokud podniknete drobné konkrétní kroky nebo se ocitnete v obklopení podobně smýšlejících lidí.“

Uvědomte si svou emoci tím, že ji pojmenujete. Přijměte ji, protože už tu je. Přivítejte ji a vnímejte ji takovou, jaká je, a pak ji zvládněte tím, že zvolíte řešení, jak ji snížit. Podnikněte kroky, změňte názor, promluvte si o tom s někým atd.

Poznejte lépe realitu tím, že budete vycházet z faktů, ne z toho, co si myslíte, že víte. Možná se také budete muset odstřihnout od přílišného množství toxických informací.

Poznejte, co je pro vás důležité, abyste mohli podniknout smysluplné kroky: vzdor a aktivismus (například demonstrace), vytváření konstruktivních iniciativ nebo zvyšování povědomí a poskytování informací (například prostřednictvím blogu nebo Instagramu).

Souvisí to s naší mozkovou fyziologií (striatum), která nás nutí dávat přednost okamžitému, krátkodobému potěšení.

To vše bez jakéhokoli cíle, kterého bychom chtěli dosáhnout, a díky tomu, že jsme plně v přítomném okamžiku: prostřednictvím meditace, umělecké nebo manuální činnosti (zahradničení, kreslení, hudba atd.).

Vyjděte si do přírody, spojte se s lidmi, kteří si kladou stejné otázky, verbalizujte je a mluvte o nich, nechte se unášet; podnikejte jednoduché, konkrétní kroky na své úrovni, lokálně a v dosahu (nesnažte se zachránit celý svět); zapisujte si své dojmy, pocity a myšlenky do deníku a později si je znovu přečtěte; diskutujte a sdílejte je s podobně smýšlejícími lidmi.