Hvězda českého tenisu Karolína Muchová ráda bere do ruky kromě tenisové rakety také knihy a kabelky Celine

Danica Kovářová23. 7. 2023

S finalistkou letošního French Open, tenistkou Karolínu Muchovou, jsme se setkali v zahradě Uměleckoprůmyslového Musea v Praze, kde bude brzy končit výstava Tennis Garden fotografky Radky Leitmeritz. S oběma jsme se domluvili na krátkém exkluzivním focení pro VOGUE CS a při té příležitosti Karolínu také trochu vyzpovídali.

Foto: RADKA LEITMERITZ

Karolína Muchová

Jak moc neobvyklé je pro vás být v obklopení vizážistky, stylistky, fotografa? Už se to stalo součástí vaší kariéry?

Nejsem na to ještě úplně zvyklá. Už jsem pár focení absolvovala, i mediálních dní vyhrazených pro rozhovory s novináři z tištěných titulů i televizí. Na jednu stranu mě to baví: nechat se nalíčit, hezky obléknout; na druhou stranu je to docela vyčerpávající. Někdo v tom vidí jen zábavu, ale po posledním větším focení jsem musela uznat, že je to pro mě náročnější než tréninkový den.

Jak osobně vnímáte projekt ONE:LOVE Radky Leitmeritz, potažmo mezinárodní Court Supremes, jehož je tato česká část, kniha i výstava, součástí? Díky tomu se vlastně nyní potkáváme…

Je to inovativní! Jiné než „klasické, tenisové“ fotky, které jsou povětšinou dosti podobné — urputný výraz při úderu, kde moc umění nenajdete. Že s tím vůbec někdo přišel, vnesl do světa ženského tenisu úplně jiný pohled na nás, na prostředí, v němž se pohybujeme. To moc oceňuji. Líbí se mi i Radčin zápal, kolik času a energie projektu věnuje a že s ním někam směřuje. Court Supremes je podle mne vynikající projekt.

Na výstavě i v knize se objevuje soubor fotek z haly, kde jste oblečená ve stříbrném overalu. Vypadáte na nich jako Wonder Woman vystupující z mlhy…

V den focení byla pěkná zima. Ale já se celkem zahřála (smích). Radka totiž dostala nápad, že by dobře vypadalo, kdybych energicky přeskakovala síť. A když jsem to dělala po třicáté, po čtyřicáté kvůli nejlepšímu záběru, už mi docházely síly. Docela dobře jsme se ale při focení seznámily. Takové příležitosti, kdy člověk vykoukne z tenisové bubliny a získá možnost potkat se se zajímavými lidmi, mám ráda.

Radka mi vyprávěla, že v hale nechala vytvořit i kouř proto, že si představuje, že v jistý moment hry musíte přestat vnímat spoluhráčku na druhé straně kurtu, nepřipouštět si její tlak a hrát jen s míčkem, jako by sama se sebou. Je to tak?

Mentální nastavení bývá klíč k úspěchu, dostat se do nějakého flow, vypořádat se s těžkou situací. Zaháníte chmurné myšlenky a snažíte se udržet pozornost. Těžké momenty musíte hned zapomenout, nevracet se k nim, udržovat koncentraci jen na nadcházející míčky, které skóre zápasu mohou změnit. Radka je umělkyně, vidí tenis po svém, citlivě a toto perfektně vystihla, ta myšlenka je hodně pravdivá.

Foto: Radka Leitmeritz

Karolína Muchová ve svetru Hermès

Když jsme u mentální stánky, dnes je mentální kouč pro hráče stejně důležitý jako trenér nebo kondiční trenér. Zaznamenala jste, že by vaše výsledky takový koučink odrážely? Ať v dobrém, nebo špatném?

Za svoji dosavadní kariéru jsem měla tři mentální kouče a pokaždé jsem ke konzultacím dospěla sama, z vlastního pocitu, že potřebuji něco změnit. Nikdo mi sezení nedoporučoval nebo nepodmiňoval. Pokaždé mi ale hodně pomohlo. Poslední kouč mě mentálně velice posunul. Nejen jako hráče, ale i jako člověka, takže z té spolupráce jsem si vzala hrozně moc. Minulý rok jsem ji ale ukončila, protože jsem cítila, že se naopak na chvíli potřebuji uklidnit, mít kolem sebe méně lidí. Také cvičení jsem redukovala, nějak bylo všeho už moc a moje tělo na to nereagovalo nejlépe. Cítila jsem, že se z toho chci dostat sama, najít nový impuls, koncentraci. Od začátku roku se proto obklopuji jen lidmi, s nimiž jsem ráda, kterým důvěřuji. Panuje mezi námi synergie, a to je také pro mentální pohodu důležité. Nevylučuji však, že časem přijde nutkání posunout se dále a opět zkusím mentálně „povyrůst“ pod dohledem odborníka. Někdy stačí jen malá rada nebo reflexe, návyk, který ale může znamenat velký rozdíl ve výsledcích.

S duševní pohodou úzce souvisí relaxace. Neustále cestujete, měníte hotely, čekáte na letištích. Jak nakládáte s takovým plonkovým časem? Já osobně s ním mám problém, mnohdy se v takových chvílích nedokážu nesoustředit na práci, člověk stále hlídá čas, zda má všechny věci apod.

V poslední době si ani nevybavuji, kdy bych měla na letišti plonkovou hodinku. Když mám, mířím do salonku a vezmu do ruky knihu nebo časopis. Podcasty mi tolik neříkají, radši otáčím papírové stránky. A co se týká volných dní, teď po Wimbledonu nastává americká tour, kdy se nepodívám domů dva měsíce, a to je dlouhé. Také rozhoduje, jak člověk úspěšně, nebo neúspěšně hraje. Pokud vypadnete v prvním kole, najednou máte tři, čtyři dny navíc, „volné“. Rozhodí to rytmus, ale člověk pak zase má čas si zajet do města, kouknout se do butiků, zamluvit si oběd v super restauraci.

Máte ve svém nabitém programu vůbec čas na nějakou živou kulturu?

Když mohu, tak si ho najdu, protože koncerty miluju. Než začal French Open, stihla jsem v Paříži koncert Beyoncé, v New Yorku často zajdu na Broadway na nějaký muzikál. To je výhoda velkých metropolí. Tedy přeci má to cestování nějaké výhody.

Přišla jste dnes v sandálech Oran od Hermès, pásek máte Celine, náramek Clash de Cartier. Vypadá to, že vám záleží na stylu, volíte nadčasovou kvalitu. Jaký vztah k módě zaujímáte a pro jakou značku máte největší slabost — konvenuje vám natolik, že byste si uměla představit být její ambasadorkou?

Ráda se hezky oblékám, ale vyloženě jednu značku nepreferuji. Mé objevy se každý rok liší od těch předchozích. Ovšem je pravda, že mým guilty pleasure zůstávají kabelky Celine.

Foto: Radka LEITMERITZ

Karolína Muchová v košili a sukni Dior; sandále Hermès

Celý rok se pohybujete po hotelích, doma jste minimálně. Je vám jedno, v jakém lepším hotelu bydlíte, případně řešíte, jak vypadá? A existuje předmět/y, který/é si vozíte s sebou, abyste si hotelový pokoj zabydlela a zútulnila, připomněla domov?

Zajímavé, že se ptáte, protože to pro mne opravdu důležité je. Dokonce jsem vysledovala, že hraji líp, když bydlím v hotelu, ve kterém se cítím dobře, kam se po zápase těším, protože se mi líbí jeho interiér. Proto nevybírá ubytování můj tým, ale já sama. A bez čeho se neobejdu? Rozhodně bez reproduktoru nebo sluchátek. Hudba hraje v mém životě velmi významnou roli.

Dala byste nám tip, v jakém hotelu se vám naposledy nejvíc líbilo?

V Paříži to byl hotel Trocadéro s terasou a výhledem na Eiffelovku.

Přemýšlela jste už, čemu se budete věnovat, až skončíte profesionální tenisovou kariéru? Plánujete zůstat doma v Čechách, nebo se usadit někde v zahraničí?

Popravdě na to, co bude, vůbec nemyslím. Soustředím se hlavně na to, abych byla zdravá a stále dělala to, co mě baví.

V současné době hodně cestuji a upřímně se těším na chvíli, až budu moci zůstat delší dobu na jednom místě. Udržovat jakékoliv vztahy je velmi těžké, když jste skoro každý týden na jiném kontinentu. Nedokážu si ale představit bydlet jinde než v Česku. Odmalička jsem vyrůstala v bytě, na dům nejsem zvyklá, ale přiznám, že tradiční představa — dům, děti a pes — mi nepřijde vůbec špatná (smích).

Jaký je váš vysněný escape place?

Záleží… Když hodně cestuji, chci trávit nějaký čas spíše doma. Vyrážet na výlety do přírody, třeba na Sněžku. Tento rok se těším, že si vyjedu na dovolenou směr Bali, poznat jinou kulturu. Na taková místa mě tenisový život nezavleče. Ale kdo viděl film Eat, Pray & Love, chápe, co tím myslím.

Zmínila jste kontrakty. Těch komerčních po vašem úspěchu na Roland Garros jistě přibylo. Můžete nějaký nový odtajnit?

Ze zahraničích, doufám, že klapne pokračování spolupráce s adidas, přičemž tady doma jsem v procesu podepisování smlouvy s jednou pojišťovnou. Jsem ráda, že mě oslovil někdo domácí.

Ke kontraktům patří i finance. Dnes to začíná být téma: naučit děti finanční gramotnosti. Když jste začínala s profesionálním sportem, naváděl vás někdo, jak s nimi zacházet, jak investovat?

Ne nijak konkrétně, ale principiálně ano. Rodiče mě i bratra naučili vážit si hodnoty peněz, ale přímo o investování s námi nemluvili. V dospívání, když jsem se dostala k prvním větším vlastním penězům, jsem se musela o to začít více zajímat a vzdělávat se. Hodně lidí by mi chtělo radit, až moc (smích), ale já dám jen na ty, k nimž mám největší důvěru. Investiční portfolio mám nyní založené na nemovitostech, zbytek je diverzifikovaný.

V době covidu jsem zaregistrovala vaši dobročinnou spolupráci s olomouckou nemocnicí. Jak se vztah k charitativní činnosti u vás vyvíjí?

Ráda podpořím dobrou věc, ale pokud to není třeba, moc své příspěvky nezveřejňuji. V rámci nového kontraktu se rýsuje i spojení s jednou nadací a fondem, zatím ale nemohu prozradit nic konkrétně.

Žijete v pracovní tenisové bublině, jisté sociální izolaci. Jak pracujete se sociálními sítěmi — pomáhají vám, máte je ráda?

Asi se nepovažuji za velkého fanouška on-line světa. Zčásti se mi o sítě stará tým. Je skvělé, že mohu svým followerům dát vědět, co právě dělám, sdílet s nimi ty nejlepší momenty. Sama se ale nerada natáčím nebo fotím. Nicméně sociální sítě jsou výborné v tom, že vám leckdy přinesou nečekaná přátelství. Třeba Rebel Wilson mě oslovila právě skrze můj Twitter. Neskutečně jsme si sedly — a kdykoliv jsem v New Yorku, potkáme se a jdeme na představení právě například na Broadway, na večeři…. Je to neskutečně uvolněný člověk, s kterým je sranda. Všímám si, jak komunikuje s lidmi, hodně se od ní vždycky naučím. Také jsem díky tomu přátelství zjistila, jaké pozlátko hollywoodský život je, jak velké odříkání a stresy tam za kariérou stojí.

Měla jste vůbec někdy rebelské období?

Měla. Rodiče po mně chtěli, abych získala maturitu, a tak když jsem nastoupila na střední, neminulo mě chodit o víkendech pařit s partou ven, žít víc normálním životem. Zpětně jsem za to moc ráda, že jsem to zažila. Bylo to i období, kdy jsem měla dost zranění. Pak jsem se docela rychle vrátila k profesionálnějšímu přístupu (smích).

Jaký je váš nejoblíbenější turnaj?

Pokud bych si měla vybrat jeden turnaj, bude to Jednoznačně Australian Open. Tam je to nádherné, tenisový klub a servis top, zázemí top, ale i úroveň podniků a kaváren ve městě. Pak mám ráda i Ameriku, i když je to víc show. Ze všech měst, co jsem zatím navštívila, mám ale nejradši New York.

Ženský profesionální tenis v poslední době doprovází debata o emancipaci jak ohledně odměn, tak servisu, kdy se přední tenistky perou o lepší časy nasazování na kurty, o lepší kurty... Zapojujete se do takových iniciativ, případně jak sama tuto tematiku vnímáte?

Beru to jako věc, kterou zatím ze své pozice nemohu ovlivnit. Chápu, že organizátoři mají podepsané smlouvy, televizní práva. Dlouho se mužský tenis bral za atraktivnější, ale v poslední době mi přijde, že právě ten ženský začal být zábavnější, nevyzpytatelnější. A stadiony i na něm už začínají být plné. Například při finále Roland Garros to byl úžasný zážitek, kdy se vás atmosféra zkrátka dotkne.

Více o projektu One:Love a exkluzivní rozhovor s Radkou Leitmeritz, který vedla herečka Zuzana Stivínová, najdete v srpnovém čísle Vogue CS na str. 64.

Foto: Radka Leitmeritz
Styling: Jana Kapounová
Vlasy a make-up: Margita Skřenková
Asistent fotografky: Filip Kartous

Vogue

Doporučuje

Design