DesignVídeňské ambice
Jan Boublík30. 4. 2024
Tamní umělecká akademie a její vůdčí osobnosti kdysi Evropě udávaly tón. V jednadvacátém století už ale rakouská metropole světovým centrem tvůrčího života tak úplně není. To se ale může změnit. Novým uměním tam totiž nehýří jen galerie, ale i hotely.
Foto: Almanac Palais Vienna
Když vkročíte do vstupní haly vídeňské pobočky hotelu Almanac, je to, jako kdybyste se ocitli v poli zalitém sluncem: Světlo sem přitom neproniká jen skleněným stropem klenoucím se nad nádvořím mezi dvěma paláci z konce devatenáctého století. Odraz slunce do lobby, zdá se, přivádí i velká nástěnná abstraktní malba od španělského uměleckého dua Alejandro Jaler a Nicolas Lucas. Pomocí štuku a ryze přírodních pigmentů vytvořili dílo připomínající vrstvy vanilky. Ostatně celý hotel vypadá jako jedna velká galerie. Rakouská WSF Group naplnila svou už třetí
pobočku Almanac uměním až po okraj, například zdejší Duplex Suite nabízí
hostům fascinující hyperrealistické malby původem čínského umělce Honga Zeisse, který věrně kopíruje strukturu pestrobarevných nerostů.
Vídeňský
Almanac, který otevřel v březnu letošního roku, stojí na známé Ringstrasse naproti Stadtparku. Butikový hotel s dochovanými mramorovými portály se nachází ve dvou neobarokních palácích postavených v roce 1871 pro německo‐rakouského podnikatele Huga Henckela von Donnersmarcka a barona Friedricha Leitenbergera, výrobce textilu. Po prvním jmenovaném získala označení i hlavní hotelová restaurace – Donnersmarck nabízí alpskou kuchyni pod taktovkou šéfkuchaře Andrease Mahla, který převedl typické pokrmy z hor do trendy variant, jež upřednostňují rostlinné suroviny před masem.
Architekt a galerista Cornelis van Almsick provozuje spolu s Magdalenou Zeller privátní bytovou galerii a společně se snaží Vídeň znovu dostat na mapu světa umění. Právě oni se postarali o výtvarnou stránku hotelu Almanac. „Ve Vídni přibývá mladých umělců, hlavně zahraničních. Chtějí svou kariéru rozvíjet odsud. Všichni teď pracujeme na tom, aby ve městě vznikla ještě hustší síť galerií, agentů i kurátorů,“ poznamenává van Almsick.
A ve svém optimismu není sám – po městě v nedávných letech vznikly další progresivní galerie zabývající se mladými talenty. „Od dob vídeňského akcionismu v šedesátých letech se v Rakousku na poli
umění nic významného neudálo,“ říká k tématu novinářka Nadine Khalil, která o umění a designu píše do Financial Times a aktuální ambice Vídně popisuje i pro Artsy. „Je tu mnoho dalších šikovných galeristek jako Lisa Kandlhofer nebo Sophie Tappeiner, které
provozují své galerie. Jsem ráda, že jsou to ženy. Dokážou do obchodu s uměním vnést harmonické vyjednávání.“
Foto: Instagram @lisa_kandlhofer