Brutální Praha, díl druhý: Ze zapadlého sídliště přes jedinečný obchoďák k brut ikoně

V prvním díle brutalistního průvodce Prahou jsme se prošli rychle se proměňujícím centrem metropole – od hlavního nádraží až do Vršovic, kde zatím ještě stojí ikonický KD Eden, který brzy čeká demolice. Tentokrát si představíme brutalistní stavby a urbanistické koncepty na Praze 4; v okolí Pankráce, Pražského povstání a Budějovické. Začneme na Zeleném pruhu, konkrétně na zastávce autobusu Na Planině.

Tam i méně vnímavého pozorovatele okamžitě upoutá administrativní výšková stavba složená ze čtyř věžáků. Budova Montovaných staveb Praha dnes slouží jako klasický kancelářský komplex, ve kterém sídlí řada firem. Postavena byla mezi lety 1974 a 1976 podle návrhu architekta Vladimíra Kýna. Dnes nese název DH Towers, a i když pod taktovkou současného majitele prošla rekonstrukcí, proběhlo to citlivě a její vnější plášť stále zdobí zelené boletické panely a velká kamenná plastika nad vchodem zvaná Stavaři, jejíž autorem je Ivan Kalvoda.

Až si budovu dostatečně prohlédnete, otočte se čelem vzad a vydejte se ulicí K Ryšánce. Když zahnete do ulice Točitá, po pravé straně si brzy všimnete panelových domů s původní šedou fasádou, která téměř vždy zaujme: většina sídlišť už je zateplená a přemalovaná divokými pastelovými barvami. Toto sídliště je ale jiné, stojí totiž v kopci, a když zmíněný blok domů obejdete, všimnete si, že zdejší obyvatelé mají z druhé strany božský výhled do městské krajiny, který si mohou užívat z pohodlí dřevem obložených lodžií. Skutečný hidden gem jsou ale prostranství mezi jednotlivými budovami. Kamenné květináče, lavičky doplněné kovovými konstrukcemi určenými pro růst popínavých rostlin nebo věšáky na prádlo, které si ještě spousta z nás dobře pamatuje z dětství, prozrazují, že původním účelem prostor bylo komunitní využití. Dnes ale leží ladem, nevyužívané a neopečovávané, což z nich dělá liminální oázu s magickou atmosférou.

Jakmile se z Ryšánky vrátíte na Zelený pruh, zahněte doprava a pokračujte po hlavní, dokud nenarazíte na parkoviště. Za ním zahněte doleva do ulice Hudečkova. Po chvíli se vám naskytne pohled na věžáky sídliště Pankrác III, které působí jako ze sci-fi filmu. Bohužel už jen jeden oplývá původní fasádou, ostatní budovy pocházející ze druhé poloviny 80. let totiž prošly přestavbou. Za pozornost stojí především výrazné brutalistní balkóny, prohlédněte si ale také dva terasové domy mezi ulicemi Kubištova a Bohuslava Martinů, které propojuje společná zahrada. Tyto stavby jsou o něco starší, vystavěny byly pravděpodobně ve druhé polovině 70. let.

Budějovická. To je další bod zastávky, kam se dostanete buď pěšky, anebo autobusem. Právě tam se nad stanicí metra, sevřená z jedné strany prosklenou kancelářskou budovou The Square a z druhé místní poliklinikou a Úřadem městské části Praha 4, tyčí pražská brutalistní pýcha. Dům bytové kultury – DBK – Budějovická je samostatný, nejvýznamnější architektonický projekt Věry Machoninové. Inspirovaná mimo jiné skandinávskou architekturou jej navrhla na konci 60. let, na realizaci pak už však pouze dohlížela, neboť jí i jejímu manželovi Vladimírovi byla z politických důvodů zakázána veřejná činnost.

Plášť budovy je z atmofixu, československého patentu, který byl původně vyvinut pro ochranu telegrafních sloupů na Sibiři. Podobné plechové pláty jsou k vidění na fasádě OD Kotva, dalšího dítka manželů Machoninových. DBK bohužel v 90. letech prošlo necitlivou vnitřní přestavbou, která zlikvidovala naprosto většinu původního vybavení. Co ale za pozornost stojí, je strop nad eskalátory propojujícími jednotlivá podlaží obchodního domu, stejně jako interiérové dekorace Slavoje Nejdla v betonových stěnách.

Z Budějovické zamiřte do Centrálního parku Pankrác, kde můžete na chvíli spočinout a osvěžit se, než si půjdete prohlédnout další výraznou pražskou stavbu: televizní středisko Kavčí hory. Pokud si vás přímo nepozvou do České televize, dovnitř se nepodíváte, obdivovat ale můžete aspoň hlavní budovu studií a televizní techniky, stejně jako logo ČT zdobící hlavní vchod. Autorem celého projektu, jehož stavba odstartovala v roce 1962, je architekt Jiří Holý.

Projděte zpátky přes Centrální park a zamiřte k Arkádám Pankrác. Těsně před velkou křižovatkou na Pankráci zahněte doleva a zanořte se do sídliště Pankrác II. To vás povede dolů z kopce až na Pražského povstání, kde se tyčí brutalistní dominanta města s názvem Centrotex. Výšková administrativní budova byla vystavěna mezi lety 1972 a 1978 podle návrhu Václava Hilského a Otakara Jurenky, kteří se inspirovali výtvarností poválečné architektury Le Corbusiera, a tak je fasáda domu oproti jiným brutalistním budovám o něco dekorativnější. Za komunismu tu sídlil podnik zahraničního obchodu, dnes tady operuje ministerstvo vnitra, dovnitř se tedy běžně nedostanete. Můžete si ale prohlédnout třeba plastický reliéf umístěný při výstupu z metra, za nímž stojí sochař Stanislav Hanzík. Zajímavé jsou také průduchy, které objevíte na parkovišti před budovou.

Máte-li už brutalismu dost, procházku můžete tady klidně ukončit. Byla by to ale škoda, protože nedaleko se nachází další skrytý architektonický poklad. Když z Pražského povstání zamíříte k budově soudu a vydáte se kolem pankrácké věznice přes park Jezerka, dostanete se k družstevnímu ochozu. Stojí tu blok terasových domů, z kterých zbývá už jen kostra, i ta je ale impozantní. Do místní zeleni je zasazeno několik staveb s prosklenými schodišťovými sloupy z jedné a výraznými betonovými terasami a balkony z druhé strany. Při bližším zkoumání si můžete všimnout oloupaných břidlicových obkladů okolo zadních vchodů do domů. Padly za oběť dětí, které v okolí vyrůstaly 90. letech. Vím to, protože jsem jedním z nich.