Filmy
Foto: Warner Bros. Pictures
Julianne Moore: Jaké bylo natáčení filmu Vedlejší pokoj
Lolita Mang9. 1. 2025
Julianne Moore září ve Vedlejším pokoji, nejnovějším filmu režiséra Pedra Almodóvara. Ztvárnila v něm roli Ingrid, oddanou přítelkyni Marthy, kterou hraje Tilda Swinton. Co herečka prozradila o natáčení časopisu Vogue?
Foto: Warner Bros. Pictures
Z filmu Vedlejší pokoj
Zamilovali jste si rané filmy z dílny režiséra Pedra Almodóvara? V tom případě není jisté, jestli si vás získá i snímek Vedlejší pokoj (The Room Next). Nový počin španělského filmaře si zachovává poezii jeho začátků, zbavil se ale bizarní výstřednosti, kterou tehdy provokoval. Připomíná spíš film Bolest a sláva (Pain and Glory), který je osobní výpovědí režiséra – v roce 2019 si zde režisérovo alter ego zahrál Antonio Banderas. Film je plný úvah o smrtelnosti, vášní je tu poskrovnu, sentimentem se ale nešetří. Ve Vedlejším pokoji, prvním režisérově filmu v angličtině, se Almodóvar rozhodl natočit příběh opravdového přátelství. Takového, ve kterém se nehraje na kompromisy ani na ego. Přátelství, ve kterém je tu jeden pro druhého. Julianne Moore hraje Ingrid, slavnou spisovatelku. Je v šoku, když se dozví o nemoci své dávné přítelkyně Marthy (Tilda Swinton). Život je zavál různými směry a ženy na sebe ztratily kontakt. Ztracené pouto mezi nimi se však znovu obnovuje. Diváci jsou přizváni, aby se ponořili do intimity jejich rozhovorů. Julianne Moore se v Paříži zúčastnila promítání filmu a při té příležitosti si povídala s Vogue. Přiblížila nám svou spolupráci s Pedrem Almodóvarem, povídala o svém propojení s Tildou Swinton a o natáčení filmu, který vstoupí do světové distribuce 8. ledna 2025. (V Česku už měl film distribuční premiéru 21. 11. 2024; pozn. překl.)
Tilda Swinton již v minulosti spolupracovala s Pedrem Almodóvarem (ve španělském krátkém filmu La Voz Humana z roku 2020), ale s vámi ne. Vedla vás?
Nemohla jsem si přát lepší partnerku. Tildu jsem vždycky obdivovala jako herečku. Věděly jsme o sobě, vídaly jsme se na filmových festivalech a různých propagačních akcích, ale vlastně jsme se neznaly. Během natáčení tohoto filmu se z nás ale staly opravdové přítelkyně. Film vypráví příběh ryzího přátelství a to, že jsme na něm společně pracovaly, nás ještě více sblížilo. Tilda mi občas říkala, že jí to přijde, jako bychom vyprávěly o sobě. A svým způsobem tomu tak je. Skutečnost, že obě ženy jejich přátelství vzájemně proměňuje, ukazuje na neuvěřitelnou sílu jejich pouta.
Všimla jste si, že vaše postava je téměř vždy oblečená v teplých tónech, zatímco Tildina pokaždé v chladných?
Začnu tím, že oblečení je nedílnou součástí postavy a jejího způsobu vidění světa. Kostýmy v Almodóvarových filmech nemají být realistické. Naopak musejí vyprávění pozvednout, do jisté míry ho vyhrotit. Své šatníky jsme proto tvořili ve spolupráci s kostýmní výtvarnicí Binou Daigeler a Pedrem, který tomu celému šéfoval. Například řekl: „Ne, tohle chci trochu projasnit,“ nebo „Chtěl bych tam tmavší barvy.“ Ale máte pravdu, postava Ingrid má v sobě něco velmi vřelého. Klobouk dolů, že jste si toho všimli.
1 / 15
Film Vedlejší pokoj
Málokdy vás vidím v tak hřejivých rolích...
S tím nemůžu souhlasit!
Přesto jde o jednu z nejzářivějších postav vaší kariéry. Navzdory nepřízni osudu zůstává vždy pozitivně naladěna.
To je pravda. Taky jsme o tom s Tildou mluvily. Je zajímavé zjistit, kdo je tu pro vás, když potřebujete pomoct. Tyhle ženy byly kdysi dávno kamarádky, ale ztratily na sebe kontakt. Když se Ingrid dozví, že je Martha nemocná, přispěchá jí podat pomocnou ruku. A zůstává. To je něco, co není v reálném životě neobvyklé. Člověk, na kterého jste možná zapomněli, je najednou ten, kdo tu bude pro vás. A někdy lidé, o kterých jste si mysleli, že tu pro vás jsou, zmizí. Bylo zajímavé hrát někoho takového. Zamilovala jsem do téhle postavy. Líbilo se mi, že je to člověk, na kterého se můžete spolehnout.
Proč vaše postava kývne na žádost Marthy svým obavám navzdory?
To je dobrá otázka... Nevím. Myslím, že Ingrid tak nějak přirozeně chápe, že každý z nás má svobodnou vůli. A jako kamarádka i coby svědkyně jejího činu říká: „Budu tu pro tebe, protože jsi mě požádala a protože to takto chceš." Myslím si, že o tom je přátelství. Být někomu po boku, někoho doprovázet. Nemusíte druhého nutně měnit nebo zasahovat do jeho tužeb. Nežádáte někoho o kompromis jen proto, že je to přítel. Prostě chcete, aby vás ten druhý viděl takovou, jaká jste. Myslím si, že tohle je Ingrid schopná pro Marthu udělat. Je ochotna akceptovat její přání a být tu pro ni. Protože tohle je to, co Martha chce.
Foto: Warner Bros. Pictures
Film Vedlejší pokoj
Vedlejší pokoj je filmovou adaptací knihy What Are You Going Through?, kterou napsala Sigrid Nunez a vyšla v roce 2020. Přečetla jste ji, abyste se na roli připravila?
Ano, knihu jsem četla. Sigrid Nunez je skvělá spisovatelka. Znala jsem i její další díla. Dokonce jsem se s ní setkala a mluvily jsme spolu o jejím psaní a tvůrčím procesu. Pedro (Almodóvar) se inspiroval pouze jednou konkrétní částí Sigridiny knihy. Převzal ji a rozšířil a jejím prostřednictvím vyprávěl svůj vlastní příběh. V tomto smyslu je film plný četných odkazů. Například tu najdete odkaz na obraz Edwarda Hoppera, na obraz Christina's World od Andrewa Wyetha nebo na knihu o Elizabeth Taylor a Richardu Burtonovi, na filmy Bustera Keatona nebo na Dubliňany od Johna Hustona... (Jde o film The Dead, filmovou adaptaci jedné z povídek knihy Dubliňané od Jamese Joyce, pozn. překl.) Všechno tohle bylo pevně zakotveno už ve scénáři, takže jsme si k tomu museli všichni něco nastudovat.
Je zajímavé, že všude ve filmu narážíme na Hoppera, který je možná nejlepším malířem samoty. Tento film je však pravým opakem díla o samotě!
Vlastně vůbec ne. Myslím, že pro Pedra je především malířem amerických reálií.
Když si vybavíme filmy Pedra Almodóvara, vyskočí na nás změť pocitů a exploze barev. Překvapila vás něžnost a jemnost scénáře?
Ne, protože tento film vnímám podobně jako film Bolest a sláva. Oba tyto filmy jsou ve svých vizích a vyprávění v kontrastu se zbytkem jeho filmografie. Jsou promyšlené a působí dojmem pozdějších děl. V jistém smyslu jde o filmy, které se velmi bezprostředně zabývají minulostí a smrtelností. Vypovídají o lidech, kteří se ocitli na životní křižovatce. Všichni jsme takoví: reagujeme na věci odlišně podle toho, v jaké životní etapě se se nacházíme.
Foto: Warner Bros. Pictures
Film Vedlejší pokoj
Jde o první film Pedra Almodóvara v angličtině. Každému ale říkáte, že Vedlejší pokoj zůstává především španělským filmem. Z jakých důvodů?
Sám Pedro vám řekne, že i když je tento film v angličtině, je to španělský film. Je psán v angličtině španělského muže, čímž vzniká velmi poetický jazyk, který filmu přidává na půvabu. Takhle se dnes v běžném životě nemluví. Myslím, že je to slyšet hlavně v citátu z Dubliňanů na konci filmu, kdy Ingrid volí jazyk Jamese Joyce a tak nějak ho vplétá do své vlastní poezie. Tohle je typický Pedro. Nápad, že vezme něco, co je ze své podstaty filmové a poetické, a vnese to do životů svých postav. Ingrid takto jedná ve velmi, velmi silném momentu na konci filmu.
Vaše filmová postava je spisovatelka. Vy sama jste už kdysi dávno mluvila o své touze psát. Ještě stále po tom toužíte?
Myslím, že Tilda je vlastně víc spisovatelka než já. Když jsem byla mladší, napsala jsem několik knih pro děti. Takže ano, psaní si moc cením. Ale řekla bych, že jsem spíš čtenářka než spisovatelka.
Co zajímavého jste naposledy četla?
Právě jsem dočetla Death in Her Hands od Ottessy Moshfegh. Vždy mě zaujme, jak lze vnitřní život vyjádřit slovní formou. Jako herečku mě to pokaždé zajímá. Pokud se ve filmu snažíte sdělit něčí vnitřní myšlenky, nepoužíváte jazyk. Pocity vyjadřujete grimasami. Tohle mě opravdu fascinuje. Ve filmu Hodiny, filmové adaptaci knihy Michaela Cunninghama z roku 2002, jsem hrála Lauru Brown. Přečetla jsem knihu a měla jsem pocit, že jsem postavu dokonale pochopila prostřednictvím Michaelova jazyka. Když jsem ji pak hrála, byla neuvěřitelně depresivní a moc se neprojevovala. Takže to bylo opravdu zajímavé. Byla to pro mě opravdová filmová výzva.
Foto: Warner Bros. Pictures
Film Vedlejší pokoj
Protože jsme v Paříži, nelze se nezeptat... Byla jste se podívat na výstavě Family Ties v Jeu de Paume, kde jste i vy na jedné z fotografií Tiny Barney?
Ach ano, já vím! Tahle fotka mě velmi dojala. Jde o snímek, který Tina pořídila před dávnými roky... Mému synovi je teď 27 a v době pořízení fotky mu byl teprve rok a půl. Byl velmi malý a byla to krásná chvíle – otočím se, abych ho vzala za ruku, a on jde po schodech dolů. Mám ale pocit, když mluvíme o poezii, že šlo o mnohem víc než jen o to jednoduché gesto. Má to nádech vznešenosti. Knihu z výstavy jsem dala i synovi, aby ji měl. Hodně lidí mi z výstavy poslalo fotky, ale já jsem tam ještě nebyla. Možná tam stihnu před odjezdem z Paříže zajít…
Rozhovor vyšel původně na www.vogue.fr
Vogue
Doporučuje
Filmy
Parthenope: film Paola Sorrentina o lásce, osudu a Neapoli
Cindy Kerberová10. 1. 2025
Filmy
Maria Callas v podání Angeliny Jolie: Mimořádně přesvědčivý film o vášni, hledání dokonalosti a boji s démony
Cindy Kerberová8. 1. 2025
Filmy