Vdechněte svému domovu filmový styl Pedra Almodóvara

Příběh dvou přítelkyň – nemocné válečné reportérky Marthy (Tilda Swinton) a Ingrid (Julianne Moore), spisovatelky, která Marthě dělá společnost v posledních dnech před jejím odchodem ze světa – je dojemným zkoumáním samoty, smrtelnosti a citového odcizení od rodiny. A mimochodem jde také o ódu na skvělý design. Bohémský newyorský byt Marthy je plný úžasných uměleckých děl a dekorativních předmětů. Ingridin dočasný domov je zařízený elegantně, ale není o nic méně krásný. A nakonec je tu i modernistický klenot v podobě pronajaté vily uprostřed lesů, kam se obě ženy nakonec odstěhují ve snaze najít trochu klidu a soukromí. V každém filmu režiséra Almodóvara klade kamera důraz na detail, takže není skoro možné snímek sledovat, aniž byste si v duchu zároveň netvořili svůj soukromý wishlist designových kousků do interiéru.

„Byt Marthy byl nejzajímavější,” říká mi Casado přes Zoom ze svého domova, který také působí velmi almodórovsky. Vidím za ní zarámovaný obraz s květinovým zátiším a nekonečně dlouhé police plné knih. „Pedro se inspiroval newyorskými byty včetně domů svých přátel a skutečných válečných korespondentů. Martha dříve pracovala pro časopis Paper, žila v New Yorku v 80. letech a hodně cestovala, takže jsme mohli míchat kousky z různých míst a období, třeba nábytek z druhé ruky a věci, které si přivezla ze svých cest. Pro ztvárnění pronajatého domu jsme potřebovali neutrálnější prostor, a tak jsme se inspirovali americkým modernismem a designem poloviny 20. století."

Almodóvara popisuje jako dynamického, spontánního a vysoce kreativního spolupracovníka. Jako někoho, kdo má plnou hlavu inspirativních obrazů a vytříbené oko pro sbírání krásných předmětů, které pak začleňuje do svých filmů. Naprosto chápe, proč lidé chtějí napodobovat jeho styl, i když varuje před snahou kopírovat ho doslovně, protože „jeho talent je jedinečný. Almodóvarovu estetiku nelze redukovat na jediný styl – v každém filmu je jiná. Ale společným klíčem je nespoutanost, intuice a překonávání norem. Režisér spojuje své zkušenosti z dětství, odkazy na Španělsko, vlivy z cest, knihy, výstavy, módní editorialy a všechno ostatní, co miluje a co má své místo v jeho velmi osobitém světě.“

Pokud se i vy chcete nechat inspirovat stylem jeho filmů a vnést Almodórovu estetiku do svých domovů, tady je 12 klíčových tipů, jak toho můžete docílit.

Filmy Pedra Almodóvara jsou okamžitě rozpoznatelné díky sytým barevným paletám. Jsou jako symfonie živých odstínů a kontrastních vzorů, přičemž často používá výraznou červenou. Ani Vedlejší pokoj není výjimkou – objevují se zde odvážné výbuchy červené barvy spojené se statečnou Marthou a odstíny zelené barvy ladící s klidnější Ingrid. Casado však opakuje, že důležitý je neutrální základ, díky kterému mohou tyto akcenty vyniknout. „Moje rada zní zaměřit se nejprve na stěny a zvolit uklidňující tón, jako je jemná světlá šedá nebo světlé odstíny zelené či modré,“ říká. „Může se zdát, že interiér inspirovaný Almodóvarem musí vybuchovat živými barvami, ale tak to není."

„Pohovky v tomto filmu miluju," říká Casado s odkazem na tyrkysovou pohovku v newyorském domově Marthy, zelenou pohovku v pronajatém bytě a na zdobenou sametovou pohovku v domácnosti Ingrid. Ta poslední je italský starožitný kousek z 19. století koupený v Římě, zatímco předchozí dvě mají klasický tvar a jsou nové od značky Roche Bobois. „Jsou ikonické. Pedro miluje skvělé pohovky. Všechny od snímků Ženy na pokraji nervového zhroucení a Vše o mé matce až po film Julieta jsou nezapomenutelné. Mým favoritem je ta tyrkysová. Pohovka je důležitou volbou."

Aby váš domov dostal ten pravý nádech Almodórových filmů, můžete si pohovku trochu přizpůsobit, navrhuje Casado a dodává, že Marthinu pohovku nechala přečalounit do tyrkysové barvy s jasně červenou paspulkou. Totéž platí i pro některá křesla. Závěsy a přehozy na postel jsou zase šité na míru z tkanin od značek jako Pierre Frey a Dedar. A polštáře? Najděte své oblíbené potisky nebo objevte některé typicky almodóvarovské styly u Fornasettiho. „Takové doplňky udělají váš prostor jedinečným.“

Bylo důležité, aby i modernistický pronajatý dům působil obývaně, stejně jako byty Marthy a Ingrid. „Neměl ale vypadat jako muzeum, takže jsme přidali prvky z poloviny 20. století a jejich moderní interpretace," vysvětluje Casado. To znamenalo například zakázková lehátka od Kettalu, křesla Stua, relaxační křeslo Womb Chair od Knoll, stoly Pierre Chareau, komody Pierre Chapo a židle od Pierre Jeanneret a Jeana Prouvé.

Newyorský byt Marthy má vstupní halu vybavenou perskou konzolí a indickým zrcadlem ve stylu mehraab, stojanem na deštníky Fornasetti a v obývacím pokoji je stůl od Jeana Prouvé vedle dvojice křesel Bonanza od Esko Pajamies s nápadnými geometrickými tisky. „Pedro má rád Cassinu, Moroso, Utrecht a Vitru a často spolupracujeme se značkami, jako jsou Jonathan Adler, Fritz Hansen a The Rug Company,“ říká Casado. „Můžete se inspirovat designéry jako Gio Ponti, Charlotte Perriand, Gerrit Rietveld nebo skupinou Memphis, ale není třeba utrácet velké sumy. V dnešní době existuje spousta skvělých designových obchodů, které nabízejí kousky inspirované těmito legendárními designéry.“

Interiéry Almodóvarových filmů mají přirozený pocit tepla. Film Vedlejší pokoj je první celovečerní film režiséra v anglickém jazyce, který se odehrává mimo jeho rodné Španělsko a navíc v poněkud chladném, proskleném domě. Podle Casado vám pocit tepla a útulnosti pomůže vytvořit dřevo v teplých barvách.

Film je plný různých svítidel od značek jako Flos, Louis Poulsen, Foscarini, Venini, Casa Josephine, Mayice Studio, Sammode, a nechybí tam dokonce ani lampa Taliesin od Franka Lloyda Wrighta. Právě světla dodávají filmu jemný zlatavý svit, a umocňují tak pocit klidné, spokojené domácnosti. Chcete-li do svého domova vnést stejný druh tepla, měli byste podle Casado experimentovat se světly.

„Pedro je jako mořská houba," říká Casado. „Nasává kulturu, umění, módu a hudbu a pak se o své nové zájmy dělí se svým týmem. Na nás pak zůstává přenést je na scénu." Jedním z příkladů byl tentokrát výlet režiséra na výstavu Georgii O'Keeffe, kde se zamiloval do konkrétního obrazu se siluetou stromu před modro-broskvovou oblohou. A tak se jeho reprodukce musela objevit v ložnici Marthy.

V jejím bytě také uvidíte modrobílý plakát Louise Bourgeois s nápisem: „I have been to hell and back. And let me tell you, it was wonderful.” To byl kousek, který Almodóvar již vlastnil. „Pro Marthin byt se perfektně hodil, protože byla ve válce a přežila, a navzdory všemu to bere jako dobrodružství." Další předmět z režisérovy osobní sbírky ve filmu je snímek španělské fotografky Cristiny García Rodero, který zachycuje ženy ve smutečních šatech na pohřbu v Puglii. „Martha byla svědkem spousty bolesti a smutku po celém světě, což ji s fotografií spojuje."

Je tam také velké množství osobních fotografií – Tilda vyobrazená ve válečných zónách na zdech Marthiny pracovny a skutečná fotografie Tildiny vlastní dcery, Honor Swinton Byrne, na Marthině nočním stolku. V kuchyni visí plakát od Niki de Saint Phalle, ve vstupní hale zase zarámovaná vintage obálka časopisu Paper a obraz od Jorge Galinda i od samotného Almodóvara. „Mým dalším tipem je, aby se lidé inspirovali Pedrovými vlastními obrazy a fotografiemi zátiší,“ říká Casado. „Zachycují jeho nálady a emoce."

Při scénách v pronajatém domě pak hraje důležitou roli slavný obraz People in the Sun od Edwarda Hoppera, na němž umělec vyobrazil oblečené lidi sedící na lehátkách a nastavující tvář slunci. Námět z obrazu se stává protipólem odpočívajících Ingrid a Marthy. „Ve filmu není nic ponecháno náhodě,“ poznamenává Casado. Při zdobení našich vlastních domovů doporučuje zvolit stejný přístup jako Almodóvar: Posbírejte vše, k čemu máte citový vztah, a zvažte, jak se všechny tyto kousky spojují, aby vyprávěly příběh vašeho života.

V bytě Marthy vám možná unikne jeden malý detail: Její mírně průsvitné žaluzie zemité barvy v obývacím pokoji jsou poctou těm v bytě Jamese Stewarta ve filmu Okno do dvora od režiséra Alfreda Hitchcocka. „Pedrovo dílo je plné filmových odkazů,“ upozorňuje Casado.

„Každý objekt, který se objeví v záběrech, je pro Pedra důležitý,“ říká Casado, „což platí i pro vázy, popelníky a mísy s ovocem." Muránské sklo je vždy tou nejlepší volbou, stejně jako vázy od Venini. „Na stole v obývacím pokoji v pronajatém domě je krásná žlutá váza Venini. Její barva symbolizuje optimismus, což je jedno ze základních témat filmu." Podobné předměty lze nalézt také v domě Marthy. V její kuchyni najdete i toustovač Dolce & Gabbana X Smeg a kávovar Moccamaster, zatímco hrnky, ze kterých Ingrid a Martha popíjejí, jsou od Pantone, Prada a Hermès.

Při prozkoumávání bleších trhů v Evropě nikdy nevíte, na co všechno můžete narazit. Casado ráda navštěvuje ten pařížský v Saint-Ouen, římský Porta Portese a madridský El Rastro.

Ve filmu je pozoruhodná scéna, ve které Martha ztratí něco důležitého a obrátí svůj byt vzhůru nohama. Při hledání cítíme její paniku, ale je těžké nenechat se rozptýlit všemi těmi úžasnými předměty, které díky tomu odhalí, například prázdnou krabičku na sušenky od Dolce & Gabbana nebo staré vstupenky z MoMA, sešitky z Fanelli's Café v newyorském Soho a magnety na ledničku s obrazy Davida Hockneyho. „Všechno je vybíráno s určitým záměrem,“ říká Casado. V éře nepřetržitého uklízení a vynuceného minimalismu je to radostná óda na to, jak se držet pomíjivosti svého života a kochat se jeho krásou.

„Interiér podle Almodóvara není úplný bez knihovny přetékající knihami," říká Casado. Martha má knihovnu od Roche Bobois ve své pracovně a všechny knihy a DVD viditelné na jejích poličkách a stolech jsou pečlivě vybrány. „Najdete zde díla Paula Austera, Trumana Capoteho, Dashiella Hammetta, Elfriede Jelinek, Sebastiãana Salgada nebo Rainera Wernera Fassbindera." Přidejte ještě něco od Pedra Almodóvara a máte hotovo.