Od Parazita po Anatomii pádu: Pusťte si 13 filmů ověnčených Zlatou palmou

Sedmdesát sedm let od založení filmového festivalu v Cannes zůstává Zlatá palma stále mezi nejprestižnějšími oborovými oceněními. Odnesli si ji nejuznávanější tvůrci z historie kinematografie jako Roberto Rossellini, Orson Welles, Henri-George Clouzot nebo Luis Buñuel. Jde o cenu s globálním dopadem. Festival dokáže ocenit i filmové novinky, které se nebojí riskovat a vyprávět o aktuálních palčivých sociálních otázkách bez ohledu na to, odkud dílo pochází. S blížícím se začátkem festivalu, který se letos bude konat od 14. do 25. května, jsme pro vás vybrali třináct výherců Zlaté palmy od surreálného sedmdesátkového muzikálu po dojemné rodinné drama z Japonska.

Pokud se s tvorbou tohoto italské mistra teprve seznamujete, pak není lepší dílo než právě tento klenot. Sledujeme světáckého novináře (Marcello Mastroianni), který v kulisách dekadentního Říma hledá příběhy pro svoji společenskou rubriku. Ženy, které se kolem něj pohybují vyzařují glam snad z každého póru, ať už je to Anouk Aimée coby unavená dědička, nebo hypnotická severská blondýna Anita Ekgberg v roli filmové hvězdy, která v noci tančí tichými římskými uličkami a ve Fontaně di Trevi se koupe zásadně ve velké večerní.

Hrdinové a hrdinky kultovní klasiky Michelangela Antonioniho jsou neskutečně styloví: Veruschka v korálkových šatech, Vanessa Redgrave v kostkovaném modelu nebo Jane Birkin v pruhovaném. Ty všechny hrají potenciální objekty zájmu módního fotografa (David Hemmings), kterému se změní život poté, co se s objektivem stane svědkem vraždy. Jde o thriller, který dokáže vizuálně popsat mnoho vrstevnatost prostředí módní fotografie a především zachytit ducha „swingujícího Londýna“ plného divokých večírků a rock’n’rollu.

Filmové vyprávění o odcizeném velkoměstě stojí na hereckém výkonu Roberta De Nira, kterého právě tato role vystřelila ke hvězdám. V roli veterána z vietnamské války, který se stal taxikářem, brázdí ulice New Yorku a se zděšením pozoruje kolem bující korupci a zneužívání pravomocí. Nečekaně podmanivá je tu filmová hudba a také vizuální stránka filmu navozující až halucinační dojem horečnatého snu plného neonových nápisů, mokrých chodníků a zlověstné páry stoupající z kanálů.

Voják v podání Martina Sheena se vydává z Vietnamu do Kambodže na tajnou misi, jejímž cílem je zlikvidovat zběhlého plukovníka (Marlon Brando). Strhující válečný epos Francise Forda Coppoly je neúprosným mementem hrůz, které s sebou boje nesou: od napalmem spálená pole po letecký útok za doprovodu Jízdy valkýr od Richarda Wagnera. Pod hrůzami, kterým je ovšem třeba podívat se zpříma do očí i dnes, se ukrývá meditace na téma nesmyslnosti války. Nejde totiž jen o fyzické jizvy, které nám po válce zůstávají v osobní i kolektivní paměti.

Částečně autobiografický muzikál Boba Fosseho začíná sice pohlcující rytmickou scénou plnou ladných tanečních kroků a „jazzových ručiček“, ale pod třpytivou broadwayskou divadelní slupkou se ukrývá daleko komplexnější příběh. Excentrický choreograf (Roy Scheider) přebíhá tak dlouho mezi zakázkami na Broadwayi a v Hollywoodu, mezi divadlem a střižnami, až začne ztrácet kontakt s realitou. Ve filmu, který se dotýká vyhoření a práce mezi lidskou průměrností a genialitou, nechybí snové taneční sekvence, úchvatné kostýmy a cesty do hlubin mysli kreativního génia.

Japonský feudální pán umírá a z důvodů utajení si najme dvojníka. Jde o drobného zloděje, který je mu k nerozeznání podobný… V japonském válečném dramatu si tuhle dvojroli střihl Tacuja Nakadai a šlo o jednu z jeho posledních spoluprací s legendárním režisérem Akirou Kurosawou. V samurajském eposu se proplétají dvorské intriky shakespearovského stylu se spektakulárními bitvami, které vrcholí scénou, kdy zpupnost hlavního hrdiny vítězí. Ty největší bitvy se koneckonců často odehrávají uvnitř nás…

Zádumčivá road-movie Wima Wenderse podle scénáře dramatika Sama Sheparda se rozehrává na pozadí rozlehlé lyrické krajiny amerického jihozápadu. Právě tam se potuluje hlavní hrdina (Harry Dean Stanton), kterého po záhadné několikaleté nepřítomnosti objeví jeho bratr (Dean Stockwell) a vydá se hledat jeho dávno ztracenou ženu (Nastassja Kinski). Jeden z nejoceňovanějších Wendersových filmů stojí za to už jen díky pečlivě vykalibrovanému výkonu Kinski, která se v ležérním drdolu a růžovém mohérovém svetru stala dobovou stylovou ikonou. 

Tohle dobové drama vyneslo Jane Campion vůbec první Zlatou palmu pro ženskou režisérku, a zapsalo se tak navěky do dějin kinematografie. Příběh němé skotské vdovy Ady (Holly Hunter) a její nemanželské dcerušky Flory (Anna Paquin) překvapil dobovou kritiku i publikum originálním ztvárněním milostného trojúhelníku. Film stvořený podle dobových fotografií a s odkazem na poetiku sester Brontëových a Emily Dickinson se odehrává koncem 19. století v bělošských osadách Nového Zélandu na pozadí uhasínajících střetů britských kolonizátorů s domorodými Maory. Právě sem uzavřená vdova přijíždí a s sebou si veze také klavír, bez kterého nemůže být…

Ve středu zájmu této intimní studie novodobé chudoby Hirokazua Kore’edy stojí trošku nekonvenční rodina. Rodinný gang sestávající z babičky, partnerského páru, mladé ženy a chlapce se snaží vyjít s penězi a rodinný rozpočet si vylepšuje krádežemi v tokijských supermarketech. Brzy do party přibírají ještě malé děcko, o kterém tuší, že ho doma týrají. Jde tady o záchranu, nebo o únos? Odpovědět si musíme sami, nicméně film nám nabízí mnoho udiček, a především laskavý, a přesto střízlivý pohled na současný svět.

Režisér Džun-ho Pong v roce 2019 s Parazitem udělal doslova jackpot – žádný jiný film od roku 1955, kdy se to podařilo snímku Marty, nevyhrál v jednom roce zároveň Oscara za Nejlepší film a Zlatou palmu v Cannes. Pongova ostrá společenská satira si tak rozhodně ve filmové historii dobyla zasloužené místo. Originální kombinace hitchcockovského hororu a sociálního realismu, vyprávění o dvou rodinách, jedné chudé, ale neskonale ambiciózní, a druhé oplývající bohatstvím, ale také naivitou, jejichž cesty se nečekaně zkříží. Přidejte bezchybnou výpravu, kousavé dialogy a až nepříjemné pocity toho, že nás v každé další scéně čeká něco nečekaně nepříjemného…

Už během prvních minut snímku režisérky Julie Ducournau vám nejspíš spadne čelist: Sledujeme mladou ženu ve chvíli, kdy jí po téměř smrtelné autonehodě implantují do hlavy titanovou destičku. A jde přitom asi o tu nejméně šokující scénu snímku, který se pohybuje na hranici thrilleru, body hororu a bizarní erotické fantazie. Nechybí masové vraždění, požár nebo hodně zvláštní autoerotika. Šlo o celkově druhý film ženské tvůrkyně, který si odnesl prestižní sošku a stal se důkazem, že tento festival dokáže skutečně dávat prostor a ocenění práci, jež boří hranice.

Svoji první Zlatou palmu si Ruben Östlund odnesl za satiru z uměleckého prostředí Čtverec. I Trojúhelník smutku se nese v podobném duchu společenské kritiky, která si bere na paškál pozdní kapitalismus ve všech jeho odstínech. Velká část filmu se odehrává na luxusní jachtě, kde sledujeme modelový influencerský páreček (Harris Dickinson a Charlbi Dean), jak si užívá vybarterovaný servis po boku znuděných oligarchů, tech bros nebo zbrojařů. Jenže loď sejme nečekaná bouře a po dávce chaosu nastává také čas na zcela nový řád…

A jsme u třetí režisérky, která si v historii festivalu odnesla Zlatou palmu – Justine Triet. Tuhle výhru později ještě korunovala Oscarem za nejlepší původní scénář. Její ledově chladné soudní drama s prvky thrilleru si to ovšem rozhodně zaslouží. Sledujeme proces frustrované novelistky v podání fantastické Sandry Hüller, která čelí obvinění z vraždy manžela. V ostře sledovaném případu začnou postupně vyplouvat na povrch partnerské neshody, ale také oboustranná frustrace, které se stanou důkazním materiálem i potravou pro média. Film, který přirozeně osciluje mezi angličtinou a francouzštinou, nám pokládá mnoho otázek, jako třeba kde končí umělecká fikce a začíná realita, a pečlivě dávkuje skvělé herecké výkony. Kromě Hüller ve filmu exceluje mladý objev Milo Machado-Graner v roli syna hlavní hrdinky a samozřejmě hvězda letošních Oscarů – pes Messi v roli Snoopa.